Rozsudky patří na web. Může to lidi odradit od zbytečných tahanic, říká elitní soudce

Je to pět let, co na sebe vzal Luboš Dörfl misi, o níž moc lidí nestálo: stal se předsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem. V regionu s nejpomalejší justicí zahlcenou letitými spory. Soudci se k nim kvůli návalu práce nedostali třeba i tři roky. Pod jeho vedením severočeské soudy výrazně zrychlily. A od ledna se Luboš Dörfl posunul na důležitý odvolací Vrchní soud v Praze. „V Ústí jsem zjistil, že mi dělá dobře poprat s věcmi, které se nedaří,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam.cz nový šéf klíčového pražského soudu.

Před jedenácti lety jste byl členem skupiny soudců, která měla navrhnout změny, aby byly soudy rychlejší. Zjistili jste, že když se nechá soudce soudit a papírování za něj udělají úředníci, mohou být soudy až o třetinu rychlejší. No a jsou dnes tedy takhle rychlé?

Myslím, že jsme. A že svoji roli v tom hraje právě organizace práce, která se zlepšila. Pomohl přísun asistentů soudců do justice. To je opravdu pozitivní moment, který začal někdy od roku 2006. Také se podařilo justici zásobit dostatečným počtem soudců – navíc v tom ideálním věku mezi třicítkou a čtyřicítkou, kdy jsou opravdu výkonní.

A máme tedy dnes ten ideální model, že každý soudce má k ruce několik lidí, kteří mu pomáhají s administrativou, a on se opravdu může soustředit jen na přemýšlení o sporech a na rozhodování.

No to zdaleka nemáme. Je to zpravidla tak, že na soudech prvního stupně se soudci většinou dělí o nějakého asistenta nebo vyššího soudního úředníka. Dva až tři mají jednu takovou osobu, která jim pomáhá. Na odvolacích soudech je situace ještě o něco horší, protože tam ještě nejsme ani v situaci, kdy by měl každý senát svého asistenta. Zpravidla ho dva tři senáty sdílí. Zrovna tady na vrchním soudu teď vidím, že jich máme málo. To je jedna z věcí, kterou se budu snažit s Ministerstvem spravedlnosti vyjednat.

V roce 2016 ministr spravedlnosti Pelikán nalil do justice peníze, aby se mohlo nabrat dalších 300 asistentů. Takže se to úplně neprojevilo?

Zlepšilo se to. Nějaké peníze skutečně přišly. Ale byla to vlna a teď jsme zase v situaci určitého regresu, protože se peníze – byť v malém množství – odebírají. Zrovna asistenti patří mezi ty lépe placené administrativní pracovníky, plat se jim při nástupu pohybuje okolo 30 tisíc hrubého. Může se ale stát, že na ně peníze nebudou. Takže bychom potřebovali další vlnu.

Jeden soudce mi říkal: „Ráno chodím do práce kolem supermarketu, kde visí inzeráty na pokladní za 27 tisíc, tak jak tomu máme konkurovat?“

No špatně. Asistent je absolvent právnické fakulty, takže musíme konkurovat tím, že získá odborné zkušenosti. Něco nad rámec těch peněz. U soudního úředníka se střední školou je ta situace méně příznivá. Můžeme se snažit nabízet lidem bonusy: vlídné zacházení a důstojné prostředí. Mzdou prostě konkurovat nemůžeme.

Platí, že dnes jsou soudy nejrychlejší v historii? Civilní spor trval v roce 2018 u okresního soudu 298 dnů, u krajského 201 dnů.

Ta čísla nesleduji historicky, ale trend se zlepšuje. Je to i díky soudům, jako je Krajský soud v Ústí nad Labem, kde se začínají hromadně zpracovávat ležící případy. Každý rok se tam z těch starých případů ukrajuje. Před pěti lety jsme začínali na okresních soudech na 65 tisících neskončených občanskoprávních případů. A teď jich je kolem 25 tisíc.

Ale zase jsou slyšet hlasy: Ano, soudy jsou nejrychlejší co kdy – ale jen, když jde o jednoduché spory. Na rozsudek ve složité obchodní při nebo ve sporu o vyhazov z práce si pořád počkáte několik let.

Souhlasím. Ale i v tom ideálním světě si často jedna strana přeje, aby spor neskončil rychle. A má na to procesní prostředky. Ono ostatně i sousloví „krátký proces“ neodpovídá dobré a spravedlivé justici. Složitý případ prostě vždycky znamená, že mu musíte nějaký čas věnovat, než objasníte, o co v něm jde. Prodrat se dokazováním a pak se ještě vyznat, jaké paragrafy se na něj v té momentální právní džungli vztahují. Pak máte odvolání, Nejvyšší soud, Ústavní soud… Ale to je všude na světě.

Sledoval jste korupční kauzu Davida Ratha? To bylo složitý případ, nebo ho jen Rath protahoval?

Hospodářské trestné činy patří k těm složitějším. Bývají náročnější než ty násilné. V případu, který jste zmínil, je vidět, jak se dají v rámci obhajoby využívat, až zneužívat, různé typy obrany. A tím řízení protahovat. Získáváte tím větší naději, že dojde k nějaké procesní chybě, která se potom bude vykládat ve váš prospěch.

Je potřeba s tím něco systémově udělat, nebo byl David Rath zvláštní případ?

Byl bych rád, kdyby se s tím něco udělalo. Ale necítím se způsobilý odpovědět. Tuhle otázku bych spíš položil odborníkům na trestní právo.

Rathovu kauzu řešil loni při odvolání váš vrchní soud. Senát soudce Pavla Zelenky nejdřív neuznal důležité odposlechy s tím, že nebyly procesně správně pořízené. Nejvyšší soud pak rozhodl, že jsou v pořádku. Ale soudce Zelenka je opět neuznal – sice poslal Ratha na sedm let do vězení, ale z kauzy vypadlo několik případů uplacených zdravotnických zakázek. Bylo to správné?

Ne, že bych se tou argumentací předsedy senátu zabýval detailně. Jako právník jsem dokázal argumentaci předsedy senátu pochopit. Ale asi ji nepochopí veřejnost, protože se to jeví jako hledání nějakých nesmyslných procesních zádrhelů. Jako uživatel justice jsem si říkal: „No, to zní divně.“ Když jsem se pak víc seznámil s odůvodněním, viděl jsem, že je to složitější. Problém s odposlechy je potřeba vždycky vykládat i z pohledu toho, vůči komu jsou nasazené.

Neměl být Zelenkův senát vázaný tím, že nejvyšší soudci odposlechy uznali jako důkaz?

Jak říkám, trestnímu právu se nevěnuji, nevyznám se v něm tak dobře. V době, kdy jsem se s tou argumentací seznamoval, jsem neměl pocit, že by senát vrchního soudu překračoval názor Nejvyššího soudu.

Soudce Zelenka později v rozhovoru pro Český rozhlas řekl, že soudce nemusí své rozhodnutí vysvětlovat veřejnosti. Souhlasíte?

To máte složité. Soudce nemusí vysvětlit víc, než napíše do odůvodnění rozsudku. Dokonce se i v soudcovské etice docela dlouho vedly diskuze, jestli by měl říkat něco navíc. Do určité míry to pak záleží na ochotě soudce ten svůj rozsudek mediálně obhájit. Ale kráčí trochu pro tenkém ledě. Musí zjednodušovat. Musí popularizovat. A pak se to může špatně vyložit. Já moc soudcům nedoporučuji, aby veřejně vysvětlovali svůj rozsudek. Spíš říkám: „Vysvětlete to tiskové mluvčí a ona to bude umět převést to veřejně pochopitelné mluvy.“

Neutrpěla pověst vrchního soudu? Nejen třeba nejasnostmi kolem Ratha, ale i kauzou zdejšího soudce Ivana Elischera, který je obžalovaný, že za rozhodnutí bral peníze?

Případ vyšetřování soudce vrchního soudu pro korupci je samozřejmě strašný průšvih. Bez ohledu na to, jak případ dopadne. Prostě skandál. Samozřejmě že máme v tomhle smyslu pošramocenou pověst. To se prostě neokecá. Teď napjatě čekáme, jak to dopadne u soudu. Ale už jen to, že soudce vrchního soudu odtud odvedla policie, je moc špatné.

Jste tady jako předseda teprve od začátku ledna, ale je potřeba na soudu něco změnit, aby se takový případ neopakoval?

Pokud jsem dobře rozuměl zprávám z médií, má to být selhání jednotlivce. Když soudce jedná s nějakými zástupci stíhaných osob, je to samo o sobě špatně. Tady není potřeba hledat nějakou chybu v systému. Každému soudci je jasné, že řešit s rizikovými lidmi cokoli kolem kauz, je prostě vybočení z toho, co je normální.

Vrchní soud je ten důležitý článek, který potvrzuje anebo zamítá rozsudky nižších soudů. Co vlastně teď potřebuje?

Je to vidět i z toho, na co se mě ptáte. Jakou máte pověst? Můžeme se na vás spolehnout? Lidé se potřebují ujistit, že vrchní soud dělá všechno proto, aby soudci byli odborně způsobilí, aby nebrali úplatky, aby se snažili kauzy řešit co nejrychleji. A aby fungovali tak, že lidé budou mít pocit, že se – v mezích možného – dosahuje spravedlnosti. Když se tohle povede, tak bude moje mise úspěšná.

Už při nástupu jste řekl, že zavedete zveřejňování rozsudků. Kdy to začne?

Kolegům jsem tady na poradě říkal dobrý anglický citát, že spravedlnost se má vykonávat, ale také musí být viděno, že je vykonávána. Proto dřív ti oběšenci na náměstích. My nevěšíme na náměstích, ale můžeme vyvěšovat rozsudky na webu. Samozřejmě v mezích, abychom chránili osobní údaje. Zásada je, že podobné kauzy se mají soudit podobně a odlišné odlišně. Když si lidé budou moci přečíst, jak mohou jejich žaloby dopadnout, tak proč by se soudili? Můžou se dohodnout. Nechceme to dělat pro zvědavce, ale pro ty, kteří se chtějí poučit. Proto se nechystáme během letošku začít s trestními rozsudky, ale s obchodněprávními. Tam je relativně vysoká míra nejistoty, jak se věci soudí. Začneme v řádu měsíců a budeme to postupně nabalovat. I proto, že anonymizování osobních údajů je pořád dost časově náročné.

Proč už to vlastně nefunguje u všech českých soudů? Slováci zveřejňují rozsudky od roku 2012.

Zase to vezměte tak, že nejvyšší soudy už to dělají. Což je skvělé. Stále ale nemáme ideální nástroj, tedy nějaký softwarový anonymizér. Já jsem z insolvenčního úseku a můžu vám říct, že anonymizovat rozhodnutí, než se vyvěsí, je velký problém. Stejně tak je strašně pracné anonymizovat trestní rozsudky – stostránkový rozsudek dělá jeden člověk až dva dny. Vím, že teď Ministerstvo spravedlnosti jeden takový software finalizuje.