Článek
4. listopadu 1885 se rybář Gunnar Nilsen Lyngøen procházel po pobřeží norského ostrova Lyngøy, když si v průlivu všiml mrtvého těla kytovce, které na pláž vyvrhla bouře. Místní rybáři tělo rozsekali a zužitkovali cenný materiál - maso, tuk a kostice. Kostru pak zřejmě nabídli k prodeji.
Zhruba někde tady do příběhu cesty plejtváka myšoka z vod Severního moře do Prahy vstupuje polární badatel, diplomat a politik Fridtjof Nansen. Nansen si přijel kostru kytovce vyzvednout a převezl ji do Bergenu, kde dohlížel na její vypreparování. Čistý skelet pak nabídl na prodej za 2000 říšských marek.
Možnost odkoupit plejtváka se donesla až do pražského hostince U Gebauerů, kde se 12 měšťanů koncem roku 1887 dohodlo, že se na kostru složí a věnují ji do nové budovy Musea království Českého, dnešního Národního muzea.
Podívejte se v přiložené fotogalerii na dobové snímky i na ty aktuální, z restauračních prací.
Díky iniciativě měšťanů dorazila kostra plejtváka do Prahy v květnu 1888, nová budova muzea však ještě nebyla dokončena. Pražané tak měli poprvé příležitost spatřit kostru plejtváka v listopadu 1888 v domě U Halánků, dnešním Náprstkově muzeu.
Tam byla vystavena po dobu čtyř let. Sál byl velmi nízký a aby kosti diváci neochmatali, měl myšok ploutve nepřirozeně zvednuté nahoru. Než byla kostra roku 1892 přesunuta, uspořádali organizátoři koupě „banket ve velrybě”.
Před převozem do nové budovy musely být kosti důkladně očištěny, aby s sebou nepřinesly nepříjemný zápach. Kosti byly odmašťovány parou, velrybí tuk však odkapával na podlahu v muzeu až do poloviny 60. let, kdy se plejtvákovi dostalo dalšího odmašťovacího procesu.
Kostra měla být původně v muzeu zavěšená na strop, architekt budovy tento nápad však nepřijal. Kostra tedy stála na kovovém podpěrném lešení.
Dominantní velryba byla postupně zahlcena dalšími exponáty.
Zavěšení ke stropu se podařilo až při rekonstrukci expozice roku 1967.
Takhle si mohou plejtváka pamatovat mnozí návštěvníci Národního muzea.
Plejtvák myšok je druhý největší žijící kytovec. Samice myšoka bývají větší než samci a dorůstají do délky bezmála 25 metrů. Váží i 110 tun.
Nyní kostra prochází náročnou rekonstrukcí jednotlivých kostí. Kosti se musí vyčistit od vyteklého tuku a špíny, ale i po předchozích restaurátorských pracích. Některé části kostí se drolí, proto se musí praskliny vytmelit a domodelovat chybějící části. Čím méně však tuku kost obsahuje, tím více kost degraduje.
V současné době restaurátoři sundávají nejvíce poškozené části kostry, kterými jsou čelisti.
Celá kostra váží zhruba čtyři tuny, přičemž čelisti jsou nejtěžší - váží téměř půl tuny.
Národní muzeum spolupracovalo s Kloknerovým ústavem z ČVUT, který na základě 3D modelu propočítal sundání čelistních kostí, aby se nenarušila statika konstrukce.
Takhle malý je člověk oproti plejtvákovi.
Novodobý Jonáš.
Kvůli vládním opatřením proti šíření koronaviru je nyní Národní muzeum zavřené. Jeho zaměstnanci zatím pracují na virtuální podobě aktuálních i plánovaných výstav a chystají vzdělávací videa se zajímavostmi pro žáky základních škol na YouTube kanálu muzea.
