Rozpory ve V4 jsou zásadní a prohlubují se, říká viceprezident Globsecu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jak obtížné bylo zorganizovat letošní Globsec? Vládní protipandemická opatření a pravidla se rychle mění, na Slovensku naposledy den před začátkem konference. Stálo to riziko organizování tak masové akce za to?

Bylo to menší riziko než v loňském roce. Loni jsme také zorganizovali konferenci fyzicky a tehdy to bylo nejisté, protože se nevědělo, jak se bude vyvíjet epidemická situace. Teď všichni víme, že se to zlepšuje. Naučili jsme se spolupracovat s farmaceutickými firmami a také úřady tady na Slovensku, máme komfortnější testy na koronavirus a hygienická opatření, která platí i pro poskytovatele služeb jako barmany, číšníky… Čili to stálo za to.

Zároveň jsme ani neměli jinou možnost, je to náš chleba, abych tak řekl. Nemáme stálou podporu ze státního rozpočtu nebo od firem, musíme tedy realizovat projekty, abychom existovali, a pro náš think tank je to způsob, jak přežít. Samozřejmě bez kompromisů, pokud jde o bezpečnost.

Odmítl někdo kvůli pandemii účast? Nebo změnil plán na poslední chvíli?

Samozřejmě, jako vždy, to je tak u každé konference. Počet pozvaných, včetně těch, kteří pozvání přijali a avizovali účast, je vždy poměrně vysoká. Kvalitu konference je možné měřit tím, kdo nakonec skutečně dorazil. K tomu je nutné přidat množství lidí, kteří se tu objevili elektronicky – od papeže Františka přes Francise Fukuyamu. Pokud by ale nebyla epidemie, je to ještě o mnoho lepší. Zdá se mi, že letos bylo v určitou chvíli reálné, že k nám dorazí americký prezident Joe Biden, z toho ale sešlo vzhledem k jinému důležitému setkání.

Čili jste prezidenta Bidena v rámci jeho evropské cesty zvali do Bratislavy?

Ano a je trochu škoda, že nenavštíví žádnou zemi ve střední a východní Evropě, která je ve specifické geopolitické situaci. Nezáleželo by na tom, jestli by to byla Praha, Varšava nebo Bratislava. Ale právě slovenská metropole by byla pro prezidenta dobrým místem. Držíme si palce na příští rok.

Ve středu proběhl ženevský summit Biden–Putin. Jak hodnotíte jeho výsledky?

Vždy je více rovin. Ta první je čistě psychologická, kde vidíme dvě postavy, řeč těla, pokus ukázat jejich místo na geopolitické mapě světa. Kromě toho probíhají rozhovory o konkrétních tématech jako odzbrojování, Ukrajina nebo dění v Bělorusku. Zdá se mi, že jde vždy o dobrý signál, když spolu lídři velkých mocností hovoří. Kromě toho, že se Rusko svým potenciálem nemůže rovnat Spojeným státům, je stále nebezpečným oponentem v geopolitickém smyslu a zároveň důležitým účastníkem různých diplomatických procesů – Radou bezpečnosti počínaje, denuklearizací arzenálu konče.

Není letos Globsec tak trochu zastíněný, a tak trochu obětí aktuálního dění? Summit NATO, schůze v Ženevě, tady na Slovensku úterní soud s Marianem Kočnerem…

Nemám ten dojem, zdá se mi, že je normální, že svět nečeká na to, co na Globsecu vymyslíme. My máme svoji úroveň a můžeme dnes se satisfakcí říct, že nejsme jen lokální visegrádskou událostí, ale máme dobrá partnerství a registrujeme zájem novinářů i ze západních zemí.

Český premiér Andrej Babiš na poslední chvíli svou účast odvolal a přijel místo něj vicepremiér Karel Havlíček. Úřad vlády to zdůvodnil zdravotní indispozicí. Máte k tomu víc informací?

Nic jiného bych v tom nehledal, přinejmenším nikdo z mých kolegů, kteří se přímo podíleli na organizaci pozvání, neměl žádný náznak, že by to byl nějaký signál pro Globsec nebo slovenskou diplomacii. Musíme si ale přiznat, že v české politice se toho děje hodně a je tam teď hodně kontroverzí, takže to mohlo být spojené i s tím.

Ve středu proběhla debata ministrů zahraničních věcí zemí Visegrádské skupiny o budoucnosti EU. Byl z toho jasně patrný odlišný názor slovenského ministra Ivana Korčoka na jedné straně a maďarského ministra Szijjártóa a polského ministra Raua na druhé. Jsou rozdíly názorů na EU pro V4 zásadní, nebo ji to neovlivňuje?

Jsou velmi zásadní. Zdá se mi, že se promítají do možností skupiny na evropské úrovni a také formování společných stanovisek V4 ohledně důležitých témat zahraniční politiky jako Bělorusko, Ukrajina, Balkán, rozšíření EU a tak dál. Každý rok se to dál mění a rozdíly ve V4 jsou stále větší. To, že jsme ve středu viděli poměrně otevřenou konfrontaci mezi ministry Korčokem a Szijjártóem, ukazuje, že určité spory už nabraly povahu zásadních. Vliv měly bilaterální turbulence vyvolané „Sputnik diplomacií“ související s ruskou vakcínou. Tehdejší slovenský premiér Matovič hledal kvůli Sputniku přímý kontakt s Budapeští a obešel slovenského velvyslance v Maďarsku a obvyklé diplomatické procesy.

Je něco, co mají státy V4 skutečně společného a na čem se shodnou?

Myslím, že jsme si v základu hodně podobní, například co se týče ekonomického rozvoje a mentality. A to je dobrý základ pro koordinaci evropské politiky. Jsme systémově předurčení k tomu, abychom spolupracovali. V 90. letech, kdy jsme vstupovali do NATO a hlásili se do EU, to fungovalo velmi dobře, a to i přes turbulence způsobené například vládou Vladimíra Mečiara. Teď jako by došla šťáva.

Konzervativní revoluce v Maďarsku a v Polsku vytváří ve visegrádské skupině rozdělení na dva bloky. A ty příkopy se nedají lehce zasypat.

Ve čtvrtek se v Praze koná česko-polská schůzka ohledně polského dolu Turów u českých hranic. Jak moc tohle téma poškozuje vzájemné vztahy? Polský ministr zahraniční Zbigniew Rau mi ve středu odpověděl, že doufá, věří, že to na ně nebude mít dlouhodobý dopad.

V Polsku je ten problém vnímaný jinak než v Česku, protože se týká vlastní identity a vlastního sebevnímání Poláků v mezinárodní aréně. Polsko si v posledních letech zhoršilo vztahy s mnoha sousedy, a nejen s nimi. Normálně máme špatné vztahy s Ruskem, ale dnes po výhře Joea Bidena nemáme ani úplně výborné vztahy s USA, naším hlavním spojencem. Pokud jde o Německo, Francii a další velké státy v EU, bývají vztahy s nimi napjaté.

Směřuji k tomu, že z polského pohledu by se zdálo jako přirozené prostředí středoevropský region a vynikající vztahy s Českem, Slovenskem a Maďarskem. A dnes máme výborné vztahy jen s Maďarskem. Poláci se musí naučit, že není možné ignorovat menší sousedy a je nutné jim naslouchat, obzvlášť, když ten problém skutečně existuje.

Dnes jen těžko může polská, částečně populistická mladá generace říkat, že důl Turów zavírá Brusel, protože je to na žádost Čechů kvůli jejich objektivním problémům s vodou v pohraničí. Dnes mají Češi za sebou celou EU a její autoritu a nad tím se Polsko musí vážně zamyslet. Určitě to skončí kompromisem, který ale bude stát Polsko hodně, také finančně.

Jaká je role středoevropského regionu v očích západní Evropy a Evropské unie? Blíží se české unijní předsednictví.

Potenciálně a v minulosti to byl velmi konstruktivní region, který se přičinil při řešení mnoha věcí – například Východní partnerství, rozšíření EU, vztahy s Balkánem, reforma zemědělské a regionální politiky. Tam všude uměla střední Evropa najít kompromis a konstruktivní přístup. Potom se to ale zhoršilo s problémem migrace. Nestačí totiž říkat ne, ale je potřeba umět navrhovat protinávrhy a alternativy a nést odpovědnost za zájmy a potřeby jiných zemí. Nestačí říct, že je migrace ze severní Afriky problém Italů a Španělů a nás se netýká. Střední Evropa má problém myslet globálně, neumí se na věci koukat jinak než prizmatem našich potřeb. Neví to, že s nimi jde i naše odpovědnost za celé společenství.

Mnoho politiků, zejména v Polsku a v Maďarsku, ale možná i v Česku a na Slovensku, si potají myslí, že je Evropská unie projekt, který se dřív či později zhroutí a nevyplatí se do něj investovat, intenzivně spolupracovat a vzdát se části své suverenity, protože se de facto vrátíme k Evropě národních států, ve které každý stát brutálně soupeří s jinými. Ne vojensky, ale ve smyslu světa, který existoval před evropskou integrací.