Když jste rodič, stát vás trestá. Chci to změnit, říká Jurečka

Nový návrh státních příjmů a výdajů přijal pětikoaliční kabinet ve středu. Seškrtat dokázal podle ministra financí Zbyňka Stanjury skoro 100 miliard korun. Kde všude to Češi pocítí? A bude mít stát na pomoc těm nejzranitelnějším?

Hostem Výzvy byl vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí, taky předseda KDU-ČSL Marian Jurečka.

Celý rozhovor si můžete pustit také ve videu:

Od půlnoci na čtvrtek přestaly být povinné tzv. covid pasy nebo certifikáty o očkování při návštěvě kulturních nebo sportovních akcí nebo v některých službách. Za týden potom skončí plošné testování ve školách a ve firmách. Není to příliš rychlé? Nedala vláda spíš na verdikt Nejvyššího správního soudu, která opatření zrušil?

Je to vlastně souběh toho, co pan premiér i pan ministr zdravotnictví avizovali zhruba už před 14 dny, tedy ještě před výrokem Nejvyššího správního soudu. A tedy, že budeme chtít v průběhu února rozvolňovat ta opatření. Snažíme se opravdu dobře sledovat trend vývoje té pandemické situace s tou variantou omikron a sledujeme i vývoj v ostatních státech. Především v těch, které byly, řekněme, ty tři čtyři týdny před námi a proti kterým máme určité zpoždění.

Vědec Jan Kulveit, který se podílí na analýze dat pro mezioborovou skupinu MeSES, pro Seznam Zprávy řekl, že se ale nemůžeme porovnávat třeba s Dánskem nebo Velkou Británií, protože ještě nejsme za bodem kulminace vlny omikron tak daleko. Podle vás nemá pravdu?

Já si pamatuji, že spousta odborníků nám před Vánocemi říkala, že jestli neuděláme ten tvrdý lockdown, neprodloužíme stav nouze, tak to dopadne špatně a budeme zodpovědní za to, že se prostě v lednu ta pandemická situace výrazně zhorší. A ani tyto prognózy se nenaplnily. Respektuji, že v tom veřejném prostoru jsou různé názory, ale to rozhodnutí, které ministr Válek přinesl na vládu, se opírá o většinovou shodu odborných týmů.

A co zůstane? Respirátory?

Jsou tu postupné kroky. Zaprvé: běží nám stále testování, běží nám karantény, izolace, zůstávají nám samozřejmě respirátory, zůstávají nám omezení na ty velké akce, kulturní a sportovní nebo i na ty nad 100 lidí. Takže pořád je tady relativně velké množství omezení, která zůstávají v platnosti, ale postupně je budeme vypínat.

Já jsem mluvila před nějakou dobou s náměstkem ministra zdravotnictví Josefem Pavlovicem a ten řekl, že má vláda i určité krizové plány, kdyby se přece jenom situace vymkla kontrole a víme, že podle ministerských statistik přibývá lidí, kteří jsou v nemocnicích. Je tedy vláda připravena ty krizové plány spustit, kdyby na to došlo?

Jsme samozřejmě připraveni, když se ta situace změní, dělat opatření, která by zase znamenala určitá omezení a větší ochranu zdraví obyvatel. I proto je snaha dokončit ten legislativní proces novely pandemického zákona, která mimochodem i reaguje na nález Nejvyššího správního soudu, který ta opatření posoudil a když to řeknu lidově „shodil“, protože ta stávající platná legislativa nehovoří dostatečně jasně.

Divačka se ptá: Neobrací se vláda zády k lidem, kteří se nechali očkovat?

To, že dneska můžeme jít tím procesem postupného rozvolňování, je z mého pohledu vítězství zodpovědných lidí a vítězství lidí, kteří pracují ve zdravotnictví, protože díky nim jsme tu situaci zvládli. Samozřejmě je to i dílem lidí, kteří pracují na tom, aby tady běžela chytrá karanténa, aby tady běžely certifikáty atd.

A já si myslím, že ten hlavní argument normálně zdravě uvažujícího člověka je, že se nerozhodnu k očkování kvůli tomu, že můžu jít někam za kulturou, za sportem nebo do hospody. Tady souhlasím s panem ministrem Válkem, neumím dát žádnou větší motivaci člověku, aby se nechal očkovat – pokud z objektivních důvodů může – než ochrana vlastního zdraví a vlastně života. Co je větší motivace než toto?

Neustupuje vláda od proticovidových opatření hlavně proto, aby nemusela platit další kompenzace, nebo vydávat peníze na testování?

Je to samozřejmě jako mix důvodů. Ale rozvolňujeme proto, že to ta situace umožňuje. Sice jsme v situaci, kdy nám naskočily díky dramaticky masivnímu testování ty počty pozitivních, ale vidíme i ta čísla v nemocnicích, kde se ta zátěž těch opravdu těžkých případů výrazně snížila oproti variantě delta.

A chceme směřovat k nějakému normálnímu fungování té společnosti. Ta míra rizika se výrazně snížila a není primární motivace, že si státní rozpočet ušetří, ale všichni – já, vy, diváci, kteří se na nás dívají – chtějí žít normálním životem, aby děti chodily do školy a abych já mohl chodit do práce.

Takže úspory v tom nehrají roli?

Nehrají tu klíčovou roli, že to byl nějaký motivátor. Dělat to kvůli tomu, abych ušetřil, to snad jako nikdo z nás politiků není takovýto nelida nebo necita, aby to dělal z tohoto ekonomického důvodu. To fakt ne.

Vláda schválila státní rozpočet se škrty. Jak se to dotklo vašeho rezortu? Šetřil jste třeba na lidech, nebo na jejich platech?

Dotklo se to našeho rezortu. Ta úspora u nás je 5,9 miliardy korun, což je docela dost. To patří k těm větším úsporám, z hlediska těch jednotlivých resortních kapitol. A kde jsme šetřili? Na běžných provozních výdajích, tedy věcech, které souvisí třeba se správou budov. S tím, že jsme na některé investice řekli: teď je dělat nebudeme, ještě to počká. Šetřili jsme třeba na oblasti IT, řekli jsme si také, že některé národní dotační tituly tady nepotřebujeme. Tedy, kde víme, že už startujeme vizi z plánu obnovy, a proto tyto finanční prostředky ušetříme a přealokujeme to na evropské zdroje.

Divák se ptá: Vláda opakuje, že nechce dál zadlužovat zemi. Nedopadnou ale vyjednané škrty na ty nejslabší? Na ty, kteří se nemůžou bránit?

Určitě nedopadnou, protože když jsme tady mluvili o těch škrtech ve státním rozpočtu, tak to nebylo nic z toho, co by se týkalo sociální politiky státu. Nesaháme na to, že bychom tady snižovali třeba rodičovský příspěvek, příspěvek na péči nebo něco takového. Nic z toho ta vláda neudělala ani dělat nebude, to garantuji.

K těm nejohroženějším patří starobní důchodci, penzisté. Na mimořádnou valorizaci máte alokováno 21 miliard z těch mimořádných příjmů státního rozpočtu. Kolik by tak mohl dostat přidáno průměrný penzista nebo penzistka?

Já řeknu rozptyl a zase, bavíme se o průměrech, což je hodně zavádějící, protože vím, že to takto absolutně nedostane každý. Ta výměra bude zvýšena o procenta, ne o absolutní částky. Když se ale budeme bavit o té částce, která odpovídá těm 21 miliardám korun. Pokud by opravdu ten leden byl inflačně velmi vysoký, tak ta částka v průměru může být kolem tisíce korun.

Více nedostanou? Nebudete uvažovat i kvůli inflaci třeba o nějakých jednorázových podporách, typu rouškovného, jak jsme zažili v minulých letech?

On ten vzoreček je navázán u té valorizace tak, že zohledňuje právě tu inflaci. Ten zákon říká: jestliže za 5 měsíců ta inflace přesáhne 5 %, pak se zvyšují, valorizují důchody o míru té inflace, která byla v tom posledním měsíci. Takže ono to je vlastně něco, co velmi dobře zohledňuje ten růst inflace. Jestli bychom měli přidávat ještě něco nadto, na to upřímně říkám: V tento okamžik na to nevidím prostor.

Letos?

V letošním roce ne, určitě bude další zákonná valorizace k 1. lednu 2023. S tím rozhodně počítáme. A jestli tam by případně bylo něco možné dát navíc, o tomto debatu určitě povedeme. Ale musím říct, že já tady mám skupiny, které považuju za hodně potřebné. Můžeme se bavit například o zvyšování příspěvku na péči o lidi, kteří opravdu potřebují péči, bez které se neobejdou.

Neměla by vláda sáhnout ke znovuzavedení superhrubé mzdy? Jestli by tedy chtěla pomoci těm lidem, které jmenujete a kteří skutečně mají hluboko do kapsy a možná i existenční problémy, třeba kvůli energetické krizi…

Nejsem z toho nadšen, to říkám upřímně. Respektuji koaliční dohodu, která byla učiněna už v našem programu, kdy jsme řekli, že tato vláda tu celkovou daňovou kvótu zvyšovat nebude. A pokud se budeme bavit o nějakých úpravách daní, tak například v oblastí DPH, na to přijde řada v polovině období. Ale já chci říct jednu věc, když zazní a) tedy, že došlo ke zrušení superhrubé mzdy, je třeba říci, že je tady také zvýšení slevy na poplatníka.

To jsou další výdaje ze státního rozpočtu…

Ale pozor, to bylo celkově 30 miliard korun v těchto dvou letech, které zůstaly u domácnostech, u pracujících lidí, pracujících rodičů a díky té slevě a tomu daňovému bonusu. Je to krok, který velmi, ale velmi pomáhá i těm nízkopříjmovým skupinám obyvatel, pokud alespoň jeden z té domácnosti chodí a legálně pracuje.

A když jsme u těch daňových úlev nebo daňového zvýhodňování, tak existuje nová studie, kterou zpracovali pro Ministerstvo práce ekonomové institutu IDEA Filip Pertold a Michal Šoltés. Ti navrhují změnit dnešní rodinné daňové úlevy tak, aby to nastavení nestěžovalo návrat žen do práce, protože teď je zkrátka ta manželská sleva postavena tak, že je pro rodiny, kde jeden nepracuje. A většinou jsou to ženy, které se pak těžko vracejí do práce a těžko shánějí dobře kvalifikované a dobře placené pozice. Nepomohlo by tuhle změnu zvážit?

Já si myslím, že to není šťastný krok, protože já za sebe preferuji dávat svobodu těm rodičům. Ať si zváží třeba i potřebnost toho, že mají dítě s nějakými specifickými vlastnostmi, pro které je potřeba ta péče rodiče po delší čas. Naopak si vážím toho, že Česká republika je velmi vstřícná k rodičům z hlediska možností jejich pobytu s dětmi v rámci mateřské a rodičovské.

Ale není na místě zpružnit možnost návratu žen do práce?

Odpověď máme v programu, chceme zatraktivnit částečně úvazky, to je ta cesta. Aby měl zaměstnavatel daleko větší motivaci je nabízet. Je to i cesta, jak dát šanci těm rodičům, maminkám, ale třeba i seniorům, aby se dokázali do té práce zapojit.

Jak je chcete zatraktivnit?

Zaměstnavateli snížíme části odvodů, protože ten když dnes nabídne částečný úvazek, tak odvody musí uvést jako z celého úvazku. Tady je potřeba, aby ten stát do toho vstoupil a dal tam určitou formu podpory.

Divačka se ptá: My, co máme nízké důchody, nebudeme mít na nedoplatky za elektřinu, plyn ani za vodu a topení, přitom předloni jsem měla asi 1300 korun přeplatek. Za elektřinu letos mi přišla faktura s nedoplatkem skoro 2,5 tisíce. Kde na to mám vzít?

Já poprosím paní, ať se podívá na webové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí, kde máme takový velký odkaz. Je tam možnost se dozvědět informace o úpravě příspěvku na bydlení, který jsme právě teď v lednu změnili, abychom pomohli lidem, kteří mají problém s úhradou cen energie, elektřiny a tepla. Ten člověk si tam může poměrně jednoduše a velmi rychle spočítat, jestli má nárok na takovýto příspěvek. Pokud nemá paní Jana přístup k internetu, tak když se zastaví na úřadu práce, tak jí tam kolegyně a kolegové poradí.

Když jsme spolu mluvili naposledy, tak jste, pane ministře, řekl, že je ve hře nějaké jednání s dodavateli energií, kteří by mohli třeba lidem nabízet nějaké úlevy. Jak daleko je?

Tohle jsme zkoušeli. I pan kolega ministr Josef Síkela s nimi komunikoval, ale nakonec se ukázalo, že tato cesta není možná. Byť mně by se jevila jako daleko jednodušší. Teď ještě hledáme cestu, jak bychom my, z našeho resortu, mohli třeba přímo oslovit ty odběratele, kteří jsou dneska u dodavatele poslední instance a nekomunikují.

Divák se ptá: Uvědomuje si vláda, že zvednutí úroků a cen energií a dalšího může například rodinám s hypotékou zvednout životní náklady o desítky procent a někomu možná i na dvojnásobek?

Já sám mám hypotéku a začínal jsem s hypotékou v době, kdy jsem byl student po vysoké škole. Někdy ty měsíční mandatorní výdaje byly větší než moje příjmy a velmi dobře rozumím těm komplikovaným situacím, proto se k tomu v letošním roce na ministerstvu budeme vracet. My jsme udělali tu rychlou novelu zákona o státní sociální podpoře především teď v tom lednu kvůli těm energiím. Ale vnímám i ten problém těch hypoték. Budeme chtít zvážit, jestli nějakou formou nezohlednit i podporu tady těchto rodin.

Velký úkol, který má váš rezort před sebou, je odstartování důchodové reformy. Vy jste, pane ministře, zmínil před nějakým časem možnost, že by se na důstojný důchod měli připravit lidé, kteří mají tři nebo více dětí. Zkrátka, protože jsou to investice do nich, které se jim pak zhodnotí. Pořád si myslíme, že je to jaksi schůdné řešení, že by ti, kteří mají děti, měli důstojnější důchody než ti, kteří je nemají?

Já jsem to řekl toto jako odpověď na jednu konkrétní otázku, ale samozřejmě mým zájmem je, aby ten důstojný důchod v budoucnu měli i ti, kteří z různých důvodů děti nemají, nemohou je mít a život píše různé příběhy.

Je to samozřejmě argument k debatě, ale je i vyčísleno, že rodič má výrazně větší výdaje na výchovu a vzdělávání. Po vysokou školu je to dnes mezi 3 až 4 miliony korun za dítě. A ta otázka tenkrát byla: Jak to vidíme z hlediska té zásluhovosti u těch rodičů, kteří vychovávají děti. Řekněme si na rovinu: každá společnost, nejenom z pohledu daňového a důchodového, ale i zdravotního, je prostě bez dětí v háji. My potřebujeme ocenit rodiče za to, že vychovávají děti a že po nich přijde budoucí generace.

Takže chcete, aby byl stát vstřícnější k rodičům než bezdětným?

Aby je ocenil, protože dneska je vlastně trestá. Dneska, když jste rodič, tak jediná zásluha v důchodovém systému do dnešních dnů je taková, že se ocení, kolik jste vydělávali. Ale jestli jste vychovával děti, nebo nevychoval, to ten stát v tom důchodovém systému neakcentuje. Já říkám, že chceme, aby se tam ta určitá zásluhovost i za tu výchovu dětí promítla. Ostatně, už to vlastně udělala teď Sněmovna, když schválila těch 500 korun pro naše maminky a babičky za vychované dítě. To je nějaké ocenění, a to je řešení těch důsledků.

Divák se ptá: Jakou dopadovou rychlost má jít dlaň dospělého muže, aby byl pohlavek pouze výchovný a ne týrání?

Milující.

Milující pohlavek?

Ano.

Já tomu nerozumím…

I jako rodič, když s dítětem řeším situaci v rámci jeho výchovy, tak vždycky to dělám proto, že to dítě miluji. Protože chci, aby z něho vyrostl dobrý člověk.

A bez rány do hlavy by z něj nevyrostl dobrý člověk?

Já jsem říkal – a prosím, nevytrhávat to z kontextu – že někdy v životě toho dítěte a toho rodiče je mezní situace, kdy prostě ten pohlavek je účinnější, rychlejší, efektivnější vymezení těch mantinelů. Neřekl jsem nikdy, že schvaluji nějaké násilí, nějaké bití a podobně. Ale myslím si, že každý jsme zažili to, že ten rodič, když toto výjimečně udělal, tak to bylo něco, co v té naší výchově přineslo ten správný efekt. Ten rodič to třeba říkal podesáté, popatnácté.

Nepřineslo to spíš ten efekt, že potom lidé, kteří právě takto byli vychováváni, vychovávají své děti a pohlavky jim přijdou běžné?

To já vůbec neschvaluju, že to má být běžné, normální. To jsem nikdy neřekl.

Kdo určí tu hranici?

Já jsem říkal a znovu to opakuji: Já nechci, aby rodič za takovýto moment byl případně kriminalizován. To, že někdo páchá násilí na dětech, je věc, která je dneska ošetřena v trestním zákoníku. A je potřeba, aby to opravdu soudy postihovaly a rozhodně je potřeba rozvíjet systém osvěty. Ve společnosti, ve školství, v rodinách.

Dočetla jsem se, že Česko se zavázalo už v roce 2007 – to je poměrně dlouhá doba – k tomu, že postaví fyzické tresty dětí mimo zákon. A to i v rodinách, jak vy říkáte… to tedy ani tato vláda neudělá?

Já jsem dostal dotaz, jestli bych pohlavek postavil mimo zákon a já jsem na to odpověděl, že to nevidím jako krok, který by byl dobrý. A byl bych rád, aby ty věci, které můžeme označit za opravdu nepřiměřené, byly tvrdě postihovány.

Tady se ta diskuze za posledních 14 dní začala vést o tom, jestli „pohlavek nebo facka“. Já jsem o facce nikdy nemluvil, ale někdy je pro to dítě jedno lepnutí přes zadek nebo jeden pohlavek mnohem horší než to, když ho ten rodič třeba týrá psychicky, s dítětem nemluví nebo po něm řve.

A není špatné obojí?

Vždycky je to o tom, že ten rodič má umět vyhodnocovat, jaké to dítě je, jaké má vlastnosti, jakou má psychiku. Já nevychovávám doma své děti paušálním přístupem.

Ministr spravedlnosti za ODS Pavel Blažek požádal podle médií o odklad projednání Istanbulské úmluvy o rok, údajně kvůli politické diskuzi. Tenhle odklad si v rámci pětikoalice vyžádala KDU-ČSL?

My jsme o tom upřímně vůbec debatu nevedli. Já toto slyším asi podruhé nebo potřetí. Osobně říkám, že ta naše pozice je konstantní. Ještě když jsme byli ve vládě Bohuslava Sobotky, nepodpořil jsem to jako ministr. Nepodpořili bychom to ani na půdě Sněmovny. A nevidím důvod to podporovat ani teď. Naše legislativa za posledních deset nebo patnáct let udělala velký pokrok z hlediska řešení problematiky například domácího násilí. Tak to řešme v rámci naší legislativy.