Článek
„Velký úspěch bude, když inflace zůstane jednociferná. Zřejmě se ale v nějakém měsíci nad 10 procent podívá,“ domnívá se ekonom Tomáš Havránek, který působí na Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy. A to není jediné, co zatíží peněženky českých občanů – z průzkumu PAQ Research vychází, že si průměrná domácnost za energie připlatí 940 Kč měsíčně. Desetina domácností v Česku přitom už teď vydává 45 procent svých příjmů na bydlení, na nájem a právě i energie.
Ačkoliv se v novém roce zvýší i počet domácností, které budou mít nárok na příspěvek na bydlení, nemusí na pokrytí všech nákladů navíc stačit. Jak by měl stát Čechům v krizi pomoci? A o kolik zchudne každý z nás? Na to se ptáme sociologa a ředitele PAQ Research Daniela Prokopa.
To, jestli se lidé budou moci spolehnout na stát, podle odborníků ovlivňuje i to, jak důvěřují řízení pandemie. Prokop tvrdí, že pokud koronavirus vyřadí Čechy z pracovního procesu, nemůže podle něj stát dopustit, aby klesal jejich příjem na 60 procent, jinak začnou státu odporovat. Zvyšuje se počet lidí, kteří na opatření rezignují? A jak moc Češi důvěřují očkování?
Sledujte živě na webu Seznam Zprávy. Nejzajímavější odpovědi vám nabízíme níže:
00:25 Zchudnou Češi v roce 2022?
Asi ano. Minimálně to bude stagnovat oproti průměru. Některé části společnosti zchudnou. Narostou nerovnosti. Často říkáme, že v Česku nejsou velké příjmové nerovnosti. Ale reálně jsou nerovnosti v tom, kolik vám zůstane peněz, když zaplatíte nezbytnosti. A ty jsou v Česku docela vysoké, protože české domácnosti utrácejí za potraviny a bydlení. To, co zůstane nad to, se u spousty Čechů zúží.
1:34 Zmínil jste několik položek z rozpočtu. Co se o nárůst cen postará?
Obecně v cenách je problém, že v posledních 20 letech byla inflace průměrná a byla koncentrovaná do potravin a bydlení. To v podstatě neviditelně poškozuje chudší domácnosti. Druhá věc jsou příjmy. Nevíme, o kolik budou růst v soukromém sektoru. Ve veřejném je vláda omezila. Zabrzdí to růst mezd, což povede k tomu, že část nízkopříjmových zaměstnanců propadne.
2:17 Energie, potraviny, bydlení. Tam všude musíme počítat s nárůstem cen?
Inflace je ve většině položek. Bohužel jsou to ty mandatorní, za které dají víc peněz chudší domácnosti. Podle našeho výzkumu budou nárůsty na bydlení zhruba o 900 korun. To je pro člověka, který je z pětiny nejbohatších lidí, skoro nic a pro chudší je to zásadní zásah do rozpočtu.
3:11 Jak velkou ránu to domácnostem zasadí?
Velkou. Už nyní je částka na bydlení pro mnohé z nich neúnosná. Nemá cenu řešit to zrušením DPH a příspěvkem na obnovitelné zdroje. Stálo to 2 až 3 miliardy měsíčně a každému to dalo nižší stovky korun. Musíme mít opatření, která pomohou spodním 20 procentům. Což jsou důchodci nebo chudší rodiny s dětmi. To jsou příspěvky na bydlení a je dobře, že vláda uvolnila strop příspěvků na bydlení. Druhá věc je – v čem má česká politická scéna dlouhodobý dluh – uvědomit si, co je hlavní problém. Nízkopříjmovým pracujícím bereme asi 37 procent z nákladu práce na daních a odvodech. Hodně je daníme a vracíme jim to příspěvky na bydlení. Navrhujeme daňovou reformu, kdy tito lidé vydělali třeba 800 korun měsíčně. Aby to bylo rovnoměrné a tím jsme je připravili na inflaci. Bohužel jsme udělali daňovou reformu, která bohatým dala 6 tisíc a chudým takřka nic.
Čekáte takovou změnu od této vlády?
Nevidím tam to uvědomění si, že je to potřeba. Samozřejmě když to zvýšíte nízkopříjmovým, musíte to někde zvýšit. Petr Fiala měl skvělý projev, kde pojmenoval hlavní problémy. Je to ale stále jisté mazání medu kolem pusy, musíme prostě zvýšit daně.
6:44 Ceny potravin tvoří poměrně netypicky na Evropu vysokou část nákladů. Má to efekt na psychiku lidí, že se jim zdraží zrovna jídlo?
Tvoří velkou část v těch nízkopříjmových domácnostech a zároveň za posledních 20 let rostou. Oproti průměru EU. Více to opět poškozuje nízkopříjmové. Je to inflace mandatorních položek, které si nemůžete odpustit. Viděli jsme to v letech 2009–2013. Lidé říkali, že zchudli a jsou nespokojení, že chtějí vyšší valorizaci důchodů. Vláda jim ale říkala, že inflace je 3 procenta. Jeden hlavní spor je v tom, že když se zaměříme na jedno číslo, nevidíme strukturu, která může nízkopříjmové poškozovat daleko více. Je to zdrojem frustrace. Je to jeden z důvodů, proč lidé přestali věřit části expertů, části médií. I to je zdrojem popularizace Miloše Zemana a Andreje Babiše. Musíme vnímat problémy lidí, které to poškozuje. Doufám, že v tom bude poučení oproti roku 2009.
10:34 Divačka se ptá: Souhlasil byste s tím, že na začátku covidové a potažmo ekonomické krize si zámožnější sociální elity nastavily pro sebe výhodné podmínky zrušením superhrubé mzdy a zrušením daně za nákup nemovitostí, do nichž následně masivně přelily své úspory, což poškozuje nižší střední a nižší vrstvy? Popřípadě jaké by podle vás byly cesty k narovnání tohoto demokratického deficitu (nedostatečného zastoupení znevýhodněných v politickém rozhodování)?
S tím bych souhlasil naprosto. Dan z převodu z nemovitosti byla zvláštní. Ale když zrušíte a škrtnete 10–15 miliard, tak abyste nemusela řešit zadlužení, musíte to zdanit někde jinde. Třeba ve vyšší dani z vlastnění nemovitosti. Nedá se jen tak vyškrtat z daní a nemít plán, jak to dostat zpátky. My jsme navrhovali, aby se zvýšila sleva na poplatníka a ta se převáděla do bonusů. To by dalo 800 korun všem zaměstnancům. Vláda udělala to, že snížila sazby. Nízkopříjmovým to nepomohlo, protože platí odvody, které se nesnižují, a vysokopříjmovým to pomohlo třeba o pět tisíc měsíčně.
Je jeden krok, který by to narovnal?
Narovnalo by to zrušení reformy z roku 2020 a ponechání slev na poplatníka a jejich převedení do bonusů.
My máme slevy nastavené tak, že tím, že se nevyčerpají, nemůžete jít do minusu, vlastně pomáhají vysokopříjmovým. Vlastně všechny slevy – kromě slevy na dítě – jsou nastaveny takto. Měli bychom udělat změny tak, že to necháme vyčerpat ty nízkopříjmové. Nebo to, co navrhoval ekonom Miroslav Zámečník z Národní ekonomické rady vlády – udělat slevu ze sociálního pojištění.
Máme jednu z nejrovnějších sazeb daně z příjmů. Je třeba kousnout do kyselého jablka. OSVČ v Česku platí výrazně malé odvody a daně a vede to ke švarcsystému, kdy jste víceméně v zaměstnaneckém poměru a zaplatíte 15 procent na daních a odvodech.
19:46 Pojďme k jinému tématu, tedy ke covidové pandemii. Jak se daří přesvědčovat nerozhodnuté k očkování? Skupina není homogenní. Jsou tam ti, které nelze přesvědčit, ale i ti, které ano.
Ochotu k očkování má asi 80 procent dospělých. Je tam stále prostor pro zvyšování. Relativně omezený. Je tam asi 10 procent odpůrců. Ale ten zbytek se bojí covidu i očkování. Mají nedostatek informací. Těmto to musíte dát pod nos, aby nemuseli nikam jezdit nebo se registrovat. Zároveň musíte omezit ty obavy. Jedna z největších motivací je, že si s nimi někdo promluví a budou mít poté plnou nemocenskou.
22:20 Co se týče opatření, je to skutečně tak, že každý pátý neočkovaný nereflektoval pravidla, kdy do restaurací nesměl?
Ano, to nám vyšlo o Vánocích i předtím. Je menší část lidí, kteří nemoc prodělali. Větší část ale využívá toho, že se to nekontroluje. My tak zavedeme velmi kontroverzní věc, o které nevíme, jestli by měla existovat a na jak dlouho by měla existovat a jak dlouho je obhajitelná. A protože víme, že není legitimní, tak ji nevymáháme. To je specifické pro český boj s pandemií.
33:48 Před časem jsme měli v pořadu Ptám se já etika Marka Váchu. Ten nám řekl, že i jejich výzkumy říkají, že v zemích, kde je větší důvěra ve vládu a vědu, je větší ochota se očkovat. Souhlasí to i podle vás?
Naprosto souhlasí. Je to předpoklad toho, že někam jdete, necháte se očkovat a věříte vědě a vládě, že vás očkování nezabije. Ano, důvěra je klíčovým předpokladem rychlé vakcinace. V postkomunistické společnosti žije velká prekarizovaná část, která je víceméně vyřazená, je na nestálých úvazcích, je předlužená, třeba nemají nemocenskou, pracují na dohodu. Přestávají věřit v instituce. Nechtějí plnit protiepidemická opatření, nechtějí se nechat očkovat. Protože když jdou do karantény nebo je jim špatně po očkování, nemají nahrazeny příjmy.
