Italské město v zajetí historického sucha. Ale deště se bojím, říká starostka

/Od našich zvláštních zpravodajů/

Piacenza leží asi 70 kilometrů jižně od Milána a se svými 100 tisíci obyvateli je jedním z mála větších měst v bezprostřední blízkosti největší italské řeky Pád. Místní starostka Katia Tarasconi má v živé paměti předvolební kampaň, která probíhala v době, kdy už byl region na cestě k historickému suchu.

Nedostatek vody i další environmentální témata představitelka středolevicové Demokratické strany (Partito Democratico) v kampani reflektovala a věří, že i to jí pomohlo k vítězství.

„Pokud jde o celostátní politiku a nadcházející volby, tak si myslím, že moje partaj se sice snaží environmentální agendu a téma klimatické změny vyložit na stůl, ale je v tom moc ostýchavá,“ hodnotí starostka Piacenzy v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Italové půjdou předčasně volit nový parlament už v září (psali jsme zde).

Zavedlo město kvůli suchu už nějaké výjimečné restrikce či úsporná opatření?

Ano, město vyhlásilo restrikce už koncem června. V zásadě se jedná o zákazy používání vody pro různé účely. Lidé nesmí například zalévat své zahrady, napouštět si bazény a tak dále. Cílem je omezovat spotřebu vody ve městě.

Jak takové restrikce vymáháte?

Má to na starosti místní policie.

Jsou nějaká opatření, po kterých jste zatím nesáhli, ale bojíte se, že budete muset?

To ani ne. Pracujeme ale na několika projektech, které by nám měly v budoucnu pomoct.

Chceme se naučit lépe zadržovat vodu ze srážek. Spolupracujeme například na rozvoji projektu s cílem vytvořit síť mnoha menších umělých jezer, odkud by se pak mohla voda dostávat až do města. Snažíme se pracovat s vědomím toho, že v budoucnu bude sucho jedině horší, a my bychom na to měli mít připravenou infrastrukturu.

Jak velké téma je pro Piacenzu sucho, je to tady v centru veřejné debaty?

Je to velké téma spíš pro okolí Piacenzy než pro samotné město. I tady ale místní mají důsledky sucha přímo před očima.

Když se půjdete podívat na řeku, uvidíte tam čtyři dřevěné kůly. Jsou to pozůstatky starého mostu, které z řeky dřív nečněly. Když se zeptáte starších lidí z města, ani ti si nepamatují, že by hladina Pádu někdy byla tak nízko.

Jak moc je to trápí?

Místní to vnímají a mají v povědomí, že tady tento problém je. Trápí to ale podle mě hlavně mladé. Ti o tom například pořádají debaty, vyráží na sběry odpadků v okolí, zúčastňují se protestů Fridays for Future a tak dále. Jinak je ale sucho téma spíš pro venkov a zemědělce, ve městě jeho důsledky každodenní život až tak neovlivňují.

Voda z kohoutku tedy teče a nehrozí, že přestane…

Přesně tak.

Máme ale v okolí oblasti, kam není zavedený vodovod, lidé tam byli zvyklí brát vodu ze studní, ale ty letos poprvé zcela vyschly. Musely jsme proto zorganizovat dodávky vody cisternami. Naštěstí se to týká jen malého množství domů.

Jak sucho a vůbec projevy klimatické změny obecně reflektují politické strany? V září budou volby a zatím od místních slyším, že sucho je v pozadí jiných předvolebních témat.

Když budu mluvit za sebe, tak mohu říct, že já se tématu věnuji. V kampani na starostku jsem v programu měla například investici do možnosti využívání odpadní vody k různým účelům a vyjadřovala jsem se k rozličným environmentálním problémům. Kromě sucha tady máme problém i se špatnou kvalitou vzduchu, velmi často tady máme i povodně, naposledy přišla opravdu velká voda v roce 2015 a tři lidé to nepřežili. Tohle všechno mě trápí a chci s tím něco dělat.

A když budete mluvit za celou stranu?

Pokud jde o celostátní politiku a nadcházející volby, tak si myslím, že moje partaj se sice snaží environmentální agendu a téma klimatické změny vyložit na stůl, ale je v tom moc ostýchavá. Není to totiž jednoduché. Je potřeba lidem vysvětlit, že když investujeme do zelenějších řešení, ztratíme sice nějaká pracovní místa, ale můžeme je nahradit novými pozicemi, které jsou v souladu s udržitelným rozvojem.

Myslím si, že s tím souvisí i to, že strany mají problém hledat témata, která budou fungovat na severu, ve středu i na jihu Itálie. Je také podle mě pravda, že v Itálii obecně vzbuzuje téma klimatické změny o dost menší zájem lidí než jinde v Evropě.

Přesto jste ho ale použila v kampani. Jak důležité to podle vás bylo pro vaše vítězství?

Těžko říct. Mluvila jsem o již zmiňovaném programu na vybudování systému pro znovuvyzdívání odpadní vody. Kromě toho jsem nicméně ještě voličům vzkázala, že chci do města dostat víc stromů a zeleně. Zavázala jsem se také změnit plány na výstavbu nemocnice, abychom kvůli ní nemuseli ničit přírodu a měli ji blíž centru města.

Lidé vědí i to, že chci v Piacenze víc pěších zón, podporuji rozvoj cyklopruhů a že zavádíme MHD zdarma pro seniory. Chtěli bychom i celkově hustší síť MHD, která by byla zdarma pro všechny. Lidé by nemuseli tolik jezdit autem, ale to je zatím spíš takový můj sen.

Nemám informaci, kolik lidí mi díky tomu všemu dalo hlas. Nějakou roli to ale určitě sehrálo.

Co při pohledu na Pád pociťujete vy sama? Narodila jste se tady a hádám, že máte k městu a řece pouto…

Cítím obrovský smutek. Když se půjdete podívat na řeku, narazíte tam na dva veslařské kluby. Jeden z nich se jmenuje Nino Bixio, ten je tu už od roku 1883, a druhý se nazývá Vittorino da Feltre. V jednom z nich jsem byla členem už od 13 let a za celou dobu jsme nikdy neviděli Pád takhle vyschlý. To je opravdu smutný pohled.

Kromě smutku to ale ve mně vyvolává i strach. Příroda to takhle dlouho nenechá, něco se stane. Proto se bojím dne, kdy začne pršet. Jestli přijde silný déšť a bude z něj padat hodně vody několik hodin, bude to velký problém. Půda je suchá, voda se do ní nevsákne a poteče dál. Vždycky když vidím černá mračna, říkám si, panebože, co se dneska bude dít. Bojím se o bezpečí obyvatel města.

Nevím, do jaké míry je možné napravit chyby, které jsme dělali tak dlouho, ale můžeme to alespoň zkusit.