Článek
Cílem českého předsednictví Evropské unie má být podle ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti) Evropa odolnější vůči ruskému vlivu. Zároveň ale dodává, že by se neměla podceňovat ani Čína.
Je proto spokojený, že na právě skončeném summitu NATO se podařilo Čínu dostat do strategického dokumentu. „V rámci debat o Číně patří Česká republika mezi ty obezřetnější a více varujeme ohledně rizik spojených s mocenským vzestupem Číny. Je jenom otázka času, kdy o Číně uslyšíme daleko více,“ říká Lipavský v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Zároveň je podle něj důležité, aby se NATO pokusilo přesvědčit Čínu, že ruská invaze na Ukrajině je riziko i pro ni.
Česko od pátku předsedá Evropské unii. Co budete považovat za úspěch půlročního předsednictví?
Já bych si moc přál, abychom za ministerstvo zahraničních věcí vyšli z předsednictví tak, že bude Evropa i naši partneři v sousedství odolnější právě proti vlivu Ruska a Číny. Chci, abychom na konci předsednictví mohli říct, že jsme udělali maximum možného pro Ukrajinu, ať již z hlediska zastavení války, humanitární pomoci, nebo pomoci s jejich evropskými aspiracemi. Co se týče evropských aspirací, to samé platí i pro Moldavsko a Gruzii.
Rozhovor děláme cestou ze summitu NATO v Madridu. S čím odtamtud odjíždíte?
Potvrdilo se, že aliance je schopná se domluvit a že se shodne na tom, co jsou rizika dnešního světa, a sice že nás ohrožuje Rusko. Ve strategickém konceptu ale třeba nově jsou i rizika spojená se vzestupem Číny.
To považujete za úspěch?
S tím jsem spokojený, koneckonců to i byla naše snaha v rámci vyjednávání, aby se tam čínské téma promítlo. V rámci debat patří Česká republika mezi ty obezřetnější a více varujeme ohledně rizik spojených s mocenským vzestupem Číny. Pro mě je to do určité míry i osobní téma, věnoval jsem se tomu čtyři roky ve Sněmovně.
Dnešní situace, kdy probíhá ruská válka pár set kilometrů od Česka, to samozřejmě přebíjí. Zároveň je Čína hodně zavřena do sebe, hodně řeší covid, mají přísnou politiku lockdownu. Ale je jenom otázka času, kdy o Číně uslyšíme daleko více.
Prezident Miloš Zeman dlouho razil politiku, že je Česko přítelem Číny. Nerýpli si do vás kvůli tomu někteří evropští kolegové?
Nic takového jsem za těch šest měsíců, co reprezentuji Českou republiku v zahraničí, nezaznamenal. To je záležitost, která je vysvětlena už dlouho. A ohledně Ukrajiny teď prezident vyjádřil poměrně jasný názor, který jde se zbytkem západního společenství.
Říkáte, že Čína je uzavřená do sebe. Přednedávnem se ale zúčastnila setkání BRICS. To je vnímáno tak, že nám společně s Ruskem trošku ukazují svaly…
Čína se samozřejmě neizoluje úplně. Tohle setkání bylo významné právě tím, že jednali s Ruskem. Je to velká výzva pro Severoatlantickou alianci, abychom dokázali vysvětlit, proč je ruská agrese proti Ukrajině hrozbou i pro ně a proč by měli být také obezřetnější vůči Rusku.
Jaký jste měl na summitu pocit z toho, jak nás vnímají partneři?
Tak od pátku jsme lídři Evropské unie. To znamená, že naše neformální role v rámci Evropy i z hlediska české zahraniční politiky na nadcházející půlrok výrazně posílila. Cítím značný zájem ze strany celé řady kolegů, kteří přijíždějí za mnou do Prahy.
Česko nově kandiduje na předsednictví v Radě OSN pro lidská práva pro rok 2023. V čem je tato funkce důležitá?
Česká republika má dlouhodobě, opravdu desítky let, pověst země, která klade větší důraz na lidská práva v zahraniční politice. Pokud se nám podaří předsednictví v Radě pro lidská práva, předsedal by pan velvyslanec Václav Bálek, který sídlí v Ženevě. Získáme tak možnost ovlivňovat agendu, ať už je to Ukrajina, situace v Etiopii, v Afghánistánu, Súdánu. Může to hrát i poměrně zajímavou roli například vůči naší podpoře Izraeli. Musíme na tom zapracovat, nic není jisté, ale máme tu ambici.
Protentokrát se má vybírat předsednictví z východoevropských zemí. Máme větší šance než třeba Poláci, jejichž pozice je problematická třeba kvůli jejich protipotratové politice?
Asi to nelze vztahovat na konkrétní dění v jednotlivých zemích. Musíme napnout diplomatické síly a získat podporu evropských států.
Když zůstaneme u lidských práv v Evropě, jaké otázce bychom se měli přednostně věnovat, pokud s kandidaturou uspějeme?
Tak jednoznačně je to stav lidských práv v Rusku a v Bělorusku. Jakým způsobem tam zacházejí s opozicí a s nezávislými médii. Česká republika je v tom sama o sobě velmi aktivní, poskytujeme pomoc těmto lidem. Je potřeba o tom hovořit i na mezinárodní scéně.
A není v tomto směru Rada OSN poněkud bezzubá?
Stále platí, že je to orgán OSN. To znamená, že od něj nelze očekávat více, než ze své podstaty ta organizace může poskytnout. Na druhou stranu platí, že OSN dokáže v některých případech kvalitně problémy pojmenovat a to je dost často prvním krokem k tomu, aby se něco změnilo dál.
