Rozhovor s Andrejem Babišem mladším: „Mám vzkaz pro otce“

Andrej Babiš junior míní, že „už je třeba na pana ‚mladšího‘ nějakým způsobem zapomenout.“

„Touhle konverzací s vámi tahle reportáž končí,“ říká v rozhovoru, který poskytl Seznam Zprávám.

Premiérův syn z prvního manželství, který žije se svou matkou a Babišovou první manželkou Beatricí Babišovou ve švýcarské Ženevě, prolomil své mlčení s odstupem více než dvou let od zveřejnění reportáže o tom, jak ho nechal jeho otec odvézt na Krym.

Jak už před několika dny uvedl v odpovědích na otázky Neovlivni.cz a Reportérů ČT, Andrej Babiš mladší stále trvá na své tehdejší výpovědi, že na Krym byl na podzim roku 2017 zavlečen nedobrovolně, když policie začala trestně stíhat více než desítku lidí v kauze Čapí hnízdo.

V interview pro Seznam Zprávy (prvním videorozhovoru vůbec) Andrej Babiš mladší vysvětluje, proč chce za těmito případy udělat tlustou čáru. A proč nechce vypovídat v kauze vyšetřovaného dotačního podvodu proti svému otci.

„Mám sobecký zájem, že chci, aby můj otec z toho vyklouzl,“ říká.

Zde nabízíme přepis rozhovoru, jehož videozáznam najdete ve videu umístěném nahoře v úvodu textu:

Najednou jste nyní začal být aktivní. Změnilo se něco zásadního ve vašem životě?

Jo, něco se změnilo. Už dlouhou dobu jsem vzpomínal, co se stalo se mnou, v mém životě. A koukal jsem na články na internetu a šokoval mě jeden citát, který tam o mně existuje. A to mě dovedlo k tomu, že jsem si řekl: Tohle nebudu tolerovat a promluvím znovu.

Jaký je to citát?

Je to citát, který říká: „…xkrát jsem si vyslechl, že zabije mě, zabije tátu, zabije sebe.“

On to řekl Blesku nebo nevím komu a pak to zopakovala i média, která vlastní můj otec, například iDnes. (…) Ta věta je lež.

To byla tehdy jeho verze, když reagoval v listopadu 2018 na naši reportáž. On tehdy říkal, že vás na Krym odvážel na podzim 2017 pro vaše dobro a že se tam o vás staral. On tomu vašemu odjezdu dával poněkud jiný význam, než jak jste to líčil vy nám a jak jste to před tím napsal v mailu policii (Andrej Babiš mladší mluvil o únosu, nedobrovolném odjezdu - pozn. red.).

Tak já mám jinou verzi, svoji vlastní. A pan Protopopov má svoji verzi. A to, že ani jeden z nás nemůže dokázat, kdo má pravdu, je také důvod, proč teď vybavuji s právníkem v kauze zavlečení – a teď mu to jdu podepsat – že nechci nikoho trestně stíhat. Včetně pana Protopopova.

A to je vaše výpověď pro českou policii, která tento případ i na základě naší reportáže z roku 2018 začala vyšetřovat?

Není to výpověď. Můj právník požádal mým jménem policii, aby poslala nějaký dokument. Policie ho poslala a ten říká, že v kauze mého zavlečení nechci, aby byl někdo stíhán. Teď to budu podepisovat.

Nechcete, aby tento případ skončil tím, že bude někdo potrestán za to, že jste byl nedobrovolně odvlečen na Krym?

Absolutně. Já si myslím, že by to byla ztráta času hodně lidí (…), protože se nedá dokázat, že to, co řekl pan Protopopov, je lež. A on zase nemůže dokázat, že to, co já říkám, by byla lež. Že to neřekl. Takže absolutní ztráta času.

Nicméně ten čas už do jisté míry někdo ztratil, protože ten případ se od naší reportáže v listopadu 2018 vyšetřoval. Takže to už je nějakých dva a čtvrt roku – a pořád se čekalo na další informaci ze zahraničí. Takže to je ta informace, kterou vy podáváte teď?

Já si myslím, že touhle konverzací s vámi tahle reportáž končí. Že prostě už nikdo ztrácet čas nebude.

Chápu, zároveň jste říkal, že jste nedávno našel na internetu výrok pana Protopopova z listopadu 2018, který vás asi rozčílil a chtěl jste na něj reagovat…

Nerozčílil mě. Ale podle zákona se tomu říká urážka na cti. Je to forma difamace. Poškozuje to člověka a jeho život a možnosti v budoucnosti.

(Video v čase 05:48)

Když tedy chcete, aby tento případ skončil a byl uzavřen: Na tom, co jste psal policii začátkem roku 2018, že jste byl unesen na Krym, si trváte? Tedy že jste tam byl nedobrovolně, že jste tam byl zavlečen a že to souviselo s vyšetřováním Čapího hnízda? To si o tom pořád myslíte?

Od začátku, cokoliv jsem řekl, cokoliv jste nafilmovali se skrytou kamerou, nebo cokoliv jsem napsal policii, bylo vždy upřímné a pravdivé. Ale už to nechci rozebírat a nechci otevírat tuhle ránu, která je z minulosti. Myslím, že teď jsou důležitější věci, jako je covid, například. A už je třeba na pana „mladšího“ nějakým způsobem zapomenout.

Máte za to, že tímhle rozhovorem se za tím udělá tlustá čára a případ končí - a je to tak správně?

Absolutně.

Tlačil na vás někdy někdo, abyste v té věci třeba změnil výpověď, nebo abyste nějakým aktivním krokem případ ukončil?

V žádném případě.

To se nestalo?

Nestalo se to.

(Video v čase: 07:10)

Poté, co jsme odvysílali reportáž s vaší výpovědí, odletěl za vámi do Ženevy 17. listopadu 2018 váš otec. Pak v televizi Nova říkal, že s vámi hrál šachy a že si stále trváte na tom, že jste na Krymu byl nedobrovolně, že si stále trváte na verzi, která z jeho pohledu není pravdivá. Nechtěl po vás váš otec, abyste ten případ buď už nekomentoval, nebo ho nějak utlumil?

To bych nechtěl komentovat. Ale můžu vám říct o té partičce šachu, jestli chcete?

To mi klidně řekněte.

No tak ono to bylo strašně divné. Začali jsme hrát a on udělal nějaký – anglicky se řekne „hustler“ (podvodník) – tah: on vzal královnu a strašně rychlým způsobem s ní pohnul, že jsem ani nemohl zkontrolovat, jestli z originální pozice se dala na validní pozici, a pak jsem měl najednou šach mat. A já jsem říkal: No jo, ty vole, vyhrál jsi. Takže možná opravdu nevyhrál, možná to nebyl legální tah.

To byla jen jedna partie, kterou jste spolu hráli?

Jedna jediná. (…) Bylo to strašně rychlé. Já jsem udělal jeden tah, on vzal tu královnu, nějak agresivně s tím pohnul a já jsem jenom viděl šach mat - a nemohl jsem to zkontrolovat. Ale věřil jsem mu, tak jsem řekl: Ok, dobré. A podal jsem mu ruku.

Ocenil jste tehdy, že za vámi přijel a že si s vámi zahrál šachy? Nedávno jste říkal Sabině Slonkové, že od té doby jste se vlastně s otcem neviděli. To znamená, že vás tehdy navštívil evidentně pod vlivem té reportáže.

Ne, neocenil jsem to. Moc jsem to neocenil. Přišel kvůli svým osobním zájmům, logicky.

A jaký byl ten zájem? Abyste vzal zpátky svoji výpověď, nebo?

To nechám na představivost a imaginaci. A na logiku.

(Video v čase: 09:33)

Vzpomínáte si na to, jak váš otec po zveřejnění naší reportáže zpochybňoval vaši verzi? Říkal, že jste nemocný a že vlastně nevíte, co říkáte, že vaše slova nelze brát vážně. Vy jste se nám tehdy v reakci na to ozval s tím, že chcete vypovídat na policii, žádal jste nás o spojení a chtěl jste se bránit jeho slovům…

Chtěl.

On za vámi následně přijel – a pak jsme o vás dlouho neslyšeli. Co se stalo?

Co se stalo? Já jsem se umlčel, aby se uklidnila situace v České republice. Já jsem pochopil, lidé šli do ulic, a byly tam protesty nebo něco. A já jsem si uvědomil, že nechci nepokoje v České republice. Nechci být důvodem nestability, tak jsem se umlčel.

A to je to, co po vás otec chtěl?

Tak on mi to neřekl, že to chce, ale je to logické, že to chtěl. Určitě. Nejenom pro své osobní sobecké důvody a zájmy, ale také pro všeobecné dobro.

Tehdy jste byli oba trestně stíháni v kauze Čapí hnízdo (obvinění z dotačního podvodu, pozn. red.). Nejen vy dva, ale i další rodinní příslušníci a další lidé. Neuvažoval jste o tom, že byste v té kauze šel vypovídat? České policii se vás nikdy nepovedlo vyslechnout.

Vy mluvíte o kauze Čapí hnízdo. V té kauze, jak jsem řekl, v žádném případě nechci vypovídat. Protože můj zájem si můžete vydedukovat velmi jednoduše. Mám sobecký zájem, že chci, aby můj otec z toho vyklouzl.

A to čistě proto, že je to váš otec, nebo proto, že si myslíte, že je to tak správně? Třeba z politických důvodů? Nebo jste přesvědčen, že se nic nestalo? Protože pokud jste četl zdůvodnění státního zástupce…

Já jsem informovaný, vím všechno o Čapím hnízdě z novin. No - proč? Tak já jsem od dětství naprogramovaný, abych podporoval mého otce. A ať mi udělá cokoliv - do určité míry cokoliv, neříkám, že by mně něco udělal, to si myslí druzí lidé, že mi něco udělal v té kauze zavlečení, že to je jeho vina. A také já nemůžu být nucen vypovídat proti vlastní rodině. Vlastnímu rodinnému příslušníkovi, to je proti zákonu, takže je to velmi jednoduché. Moje odpověď: Jsem zdravotně v pohodě, ale nepřeju si vypovídat, v žádném případě. A i kdyby mě vzali na výpověď, nic bych neřekl. Využil bych práva mlčenlivosti.

Vy už vlastně z rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha nejste ve věci Čapího hnízda trestně stíhán. Takže aniž by vás v té věci vyslechli, rozhodli, že nejste podezřelý z trestného činu daňového podvodu.

Myslím si, že to je správné. Logicky mi to udělalo radost.

(Video v čase: 13:24)

Pokud jste četl zdůvodnění žalobce Šarocha, tak víte, že on tu operaci vašeho otce s převedením akcií Čapího hnízda na své dvě dospělé děti považuje za naprosto účelovou. Mimo jiné i proto, že nedávalo smysl, abyste vy a vaše sestra chtěli podnikat na farmě a být zatíženi obrovskými dluhy – vy jste dělal pilotní zkoušky v USA, vaše sestra čekala rodinu. Zajímalo by mě, jestli jste si tu účelovost vy sám také někdy uvědomoval?

Co bych vám řekl, pane Kubíku? Účelovost… Vy mluvíte o účelovosti, ale zapomínáte, že svět, ve kterém žijeme všichni, není černobílý, je šedý. A je podle mě už dávno z minulosti mého otce a také z informací o jeho minulosti například na Wikipedii jasné, že on do určité míry je prostě bývalý agresivní byznysmen a on do určité míry operuje na hranici šedého. Jestli mi rozumíte.

Říkáte, že operuje na hranici šedého světa. Mám to chápat, že se pohybuje na hraně zákona? Dá se to tak vnímat?

To bych neřekl, ale on je určitě kreativní a někdy prostě dělá chyby. To s tím Čapákem, to asi byla chyba - a možná nebyla. Možná se dojde k tomu, že to bylo košer. Uvidíme.

Každopádně, byla to dotace pro malé a střední firmy a samozřejmě Agrofert jako takový by dotaci nedostal. To je dneska vcelku známé.

Rozumím.

Zároveň ta kauza je stále živá. Váš otec je pořád trestně stíhán pro podezření z dotačního podvodu. Takže je jasné, že se čeká na verdikt, i když se ta kauza vleče neskutečně dlouho. To asi vnímáte.

Jo. Absolutně.

Vím, že je to asi zvláštní otázka pro syna, ale - vy byste si přál, aby ta kauza skončila, aby byl případ zastaven? Nebo aby padl verdikt? Jak to vnímáte?

Byl bych rád, aby to skončilo.

Skončilo pro vašeho otce dobře?

Tak jak říkám: já jsem jeho syn, tak logicky chci, aby to pro něj skončilo dobře.

Váš otec ví, že jste se teď, s odstupem těch dvou a čtvrt roku, rozhodl znovu veřejně vystoupit a do té kauzy promluvit?

Ne, neví o tom. Ale dozvěděl se, když jsem znovu začal mluvit s paní Slonkovou.

Komentoval to nějak?

Jo, komentoval to. Ale nemusíme o tom mluvit.

(Video v čase: 16:53)

Dlouhodobě žijete ve Švýcarsku společně se svou matkou. Můžu se zeptat: Jste na svém otci nějakým způsobem závislý? Na dálku?

Myslím si, že ne. Nejsem.

Jak vlastně ve Švýcarsku žijete? Respektive - proč tam žijete? Máte přece stále dům v Praze…

My jsme s mámou spolumajitelé bytu.

V Ženevě?

Ano, v Ženevě.

Dnes už tam máte trvalý pobyt. Vy máte mimochodem švýcarské občanství…

Ano.

Když jsme spolu mluvili v Ženevě, velice barvitě jste popisoval, co se vám stalo s panem Protopovovem. Dával jste najevo, že se ho bojíte. Pořád to trvá, nebo už je to pro vás uzavřená záležitost?

Ne, to už netrvá. Už se absolutně nebojím, protože světlo bylo zasvícené na situaci, a když člověk ví, že je pozorován, chová se jinak.

Co to znamená, že světlo bylo zasvícené?

Vy a paní Slonková jste prostě investigativní novináři. Hledali jste pravdu. A i když jste přišli do našeho bytu kvůli kauze Čapí hnízdo, dozvěděli jste se něco jiného i o mojí kauze.

Dá se říct, že zveřejněním naší reportáže se pro vás situace zjednodušila?

Absolutně, absolutně.

Dal vám pan Protopopov od té doby najevo, že od vás dává ruce pryč? Nebo co si pod tím představit?

Já s panem Protopopovem nejsem v kontaktu a v žádném případě mě nekontaktoval.

Ale pominula vaše obava z něj?

Na sto procent.

Žijete v posledních dvou a čtvrt roce ve větším klidu?

V absolutním klidu.

(Video v čase: 19:04)

Na podzim 2018 jste nám popisoval, že se léčíte v Ženevě a že je to mnohem lepší způsob léčby…

Léčil jsem se. Léčil jsem se ve státní ženevské nemocnici, pak mě před rokem transferovali, vypustili ve slova smyslu…

Ukončili léčbu?

Právnicky – vypustili mě k soukromému psychiatrovi. Takže mám dnes soukromého psychiatra.

A u něj se pravděpodobně léčíte ambulantně, docházíte za ním…

To není ani ambulantně. Prostě za ním chodím jednou za měsíc, beru (…) teď hodně nízkou dávku a mám naději být v budoucnosti bez léků. (…) Ono se říká, že schizofrenici nemůžou být bez léků. Takže tak.

Předpokládám, že vás to omezuje i ve vašem povolání.

Pracovně. Ano, rád bych v budoucnosti znovu rád pracoval.

Zatím to možné není?

Zatím to možné není. (…)

Vy jste byl pilotem, ale asi jen krátkou dobu…

Ano.

V čem vidíte svoji profesní budoucnost? S vědomím toho jistého handicapu.

Tak ten handicap mám zatím. Mám tu nálepku, že jsem schizofrenik neboli člověk, který má psychické problémy - neboli výraz, který se mi nelíbí - duševně nemocný. To je jenom teď přítomnost, ale nemusí to být moje budoucnost.

Rozumím. Takže to, do čeho byste chtěl napřít svoji energii, necháváte otevřené.

Absolutně.

(Video v čase: 22:27)

Ještě se vás zeptám na jednu věc: Co byste vzkázal lidem, kteří se ozvali po naší reportáži a vlastně to říkal i váš otec, že jste kvůli své nemoci nevěrohodný člověk, že to, co říkají lidé s duševní nemocí, jsou bláboly, které nejde brát vážně? Co byste těm lidem řekl?

Já si myslím, že takovou věc můžou říct hlavně někteří psychiatři, kteří se cítí ohroženi: Hele, tady je někdo, kdo se chce osvobodit od mého stylu života, od mé kariéry, jako jsou psychiatři finančně závislí na svých pacientech. Takže když slyším psychiatra říct - to neposlouchejte, to si nevšímejte, tak se docela v duši směju.

Neuráží vás to, když to někdo říká?

Absolutně ne. Nemá to na mě žádný efekt.

My jsme tehdy o této situaci s některými psychiatry mluvili a zaujal mě argument jedné psychiatričky: „To, že má někdo duševní poruchu, přece neznamená, že ho můžeme sebrat a proti jeho vůli dovézt někam na Krym. Ten člověk není zbavený svéprávnosti, není zbavený svých práv, není možné s ním manipulovat, jak se komu zlíbí.“

Ano. Proto je třeba reformovat psychiatrii v České republice a musí to být na úrovni jak ve Švýcarsku, kde je to podle mě nejlepší.

(Video v čase: 24:15)

Kde vidíte svůj další život? Ve Švýcarsku? Nechcete se vracet do Prahy?

Zatím jsem ve Švýcarsku, nevím, kde budu v budoucnosti.

Co byste vlastně popřál svému otci?

Mému otci? No, já mu nic nepřeju, ale mám pro něho vzkaz, který jsem chtěl říct na konec tohoto interview. Chcete, abych ho řekl teď?

Řekněte, ano.

Tak veřejný vzkaz pro mého otce: Vyžaduji od něho, aby mě kontaktoval, aby mi napsal e-mailovou adresu, kontakt na osobu, které mě představil v roce 2014, kdy jsem měl těžkosti v Travel Service (Andrej Babiš mladší zde byl pilotem, pozn. red.). On mi prostě zařídil schůzku s jedním člověkem a ten mi dal vizitku, byznys kartu, měl jsem mu poslat své CV, resumé, ale bohužel jsem tu vizitku ztratil. Takže bych chtěl, aby mi můj otec poslal kontakt na tohoto člověka mobilem, esemeskou. To je všechno, co chci mu vzkázat.

Tenhle vzkaz bude součástí rozhovoru, tak předpokládám, že váš otec ho uvidí a nějakým způsobem zareaguje.

Děkuji moc.

Ale musím se zeptat, vy nemáte možnost svému otci podobný vzkaz tlumočit jiným způsobem?

Mám možnost, já mám na něho číslo. Já jsem řekl, že nejsme v kontaktu, tím jsem myslel, že nemluvíme… Já mu určitě napíšu, popřeju mu jednou za rok k narozeninám, ale prostě moc nemluvíme. A kdybych kontaktoval svého otce sám a nevyřizoval to veřejně, tak on by mohl říct, že nemá čas. Neboli by mohl říct, že si nepamatuje, o kterém člověku mluvím. Takže tímhle způsobem nemá na výběr a měl by mi zaslat ten odkaz. (směje se)

Rozumím. Ten člověk, na kterého chcete kontakt, je teď pro vás teď důležitý? Chcete s ním mluvit?

To nebudu komentovat. Ta osoba by si určitě nepřála, aby byla zmiňována v médiích, ale nic víc už neřeknu.

A nesouvisí to asi s případem Čapí hnízdo, kvůli kterému jsme tehdy za vámi přijeli.

V žádném případě. Je to jenom známost.

Jestli to chápu správně, vy tímto interview končíte svoje komentování případu.

Jo. No.

Takže mně asi nezbyde než vám popřát hodně štěstí, hodně zdraví a ať jste v pořádku. Jsem samozřejmě rád, že vás vidím, že vypadáte vcelku v klidu a že jste říkal, že i ta naše reportáž vám tehdy dodala jistého pocitu bezpečí. To mám samozřejmě radost.

Já vám děkuji, pane Kubíku. A nenechte si nikým říkat, jak v minulosti, že jste hyeny, nebo takové věci. Lidé jako já poznají pravdu a je i hodně lidí v České republice, kteří vás podporují a nedají se. Vždycky jsou lidé, kteří říkají něco druhého, ale je hodně lidí, kteří vidí věci tak, jak jsou. A pro mě jste s paní Slonkovou hrdinové, ne hyeny.

Já vám děkuji.

Není zač.