Roušky a respirátory může mít Česko v květnu vlastní. Výrobci jsou připraveni

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Vládne na českém trhu s ochrannými pomůckami chaos?

Co je teď potřeba udělat, je rozhodnout na nejvyšší úrovni a změnit strategii. Po těch dlouhou dobu trvajících objednávkách a dodávkách z Číny nebo obecně ze zahraničí je teď už vhodná doba a je to také možné, na rozdíl od toho začátku, přejít k odběru od domácích výrobců. A čeští výrobci to v tuto chvíli od vlády očekávají.

Řekl jste, že je ten pravý čas přejít na domácí výrobu. Takže si myslíte, že jsou na to čeští výrobci už připravení?

Na začátku podle mého názoru jiná alternativa než masivní odběry ze zahraničí nebyla. Je nutné vládě přiznat, že skutečně na začátku boje proti pandemii neměla alternativu. Protože většina českých výrobců, nebo respektive firem působících na území České republiky, nebyla připravena na tak masivní dodávky, které byly téměř ze dne na den.

Obdobná situace byla v celé Evropě, ne-li v celém světě, protože šlo o zboží, které nebylo na skladě, protože je normálně na okraji zájmu.

Přesně tak. Takže nebyli jsme připraveni my, nebyly připraveny ani jiné státy. Ale ta situace se teď během několika posledních týdnů výrazně změnila. České firmy pracují na tom, aby měly dostatečnou kapacitu. A já si myslím, že je v zájmu nás všech, abychom se zbavili závislosti na zahraničí, která není nikdy dobrá, navíc stojí poměrně hodně peněz. Je v našem zájmu, abychom se začali orientovat na domácí výrobce. Protože tím zabijeme dvě mouchy jednou ranou, nebudeme závislí na zahraničních dodávkách a necháme vydělat české ekonomice. To budeme v příštích měsících intenzivně potřebovat.

Zní to dobře samozřejmě, ale jsou tedy čeští dodavatelé podle vašich informací už schopní úplně nahradit objem ochranných pomůcek přivezených z Číny a ze zahraničí?

Naprosto chápu, že vláda a jednotlivá ministerstva, která za to budou odpovědná, musí postupovat opatrně a systematicky. Ono to není tak jednoduché, když jste ve státní správě. A jako bývalý státní úředník si to možná uvědomuji lépe nežli někteří z mých kolegů. Ve státní správě prostě není možné koupit si, co chcete, za jakoukoliv cenu, od kohokoliv. Musíte dodržovat velmi přísná pravidla, která manévrovací prostor dosti zužují.

Ani za nouzového stavu není ten manévrovací prostor větší?

Je samozřejmě větší, to zcela jistě, ale ani v nouzovém stavu nejste bez mantinelů. Vláda musí dbát na spoustu věcí a je to tak správně. Výrobci na území České republiky, kteří se budou hlásit do těch tendrů, které, doufám, budou velmi brzy vypsané, a do těch rámcových smluv na odběry garantované ze strany státu například ochranných pomůcek, se budou muset připravit na to, že budou muset dodávat a zaručit se, že budou dodávat v požadovaném množství, respektive v dostatečném množství. Rovněž, že budou muset jejich výrobky být vybaveny certifikáty, které jsou požadované a které jsou zárukou kvality tak, aby bylo zřejmé, co umí, anebo naopak, co neumí. A že se také budou muset dostat na konkurenceschopnou cenu, to jsou prostě parametry, které musí domácí výrobci splňovat.

Já jsem se ale ptala spíš na to, jestli firmy budou schopné vychrlit teď po měsíci krize potřebné produkty v potřebném množství? Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) řekl, že některé české firmy nedokážou uspokojit masové objednávky. „Česko má spoustu výborných high-endových produktů, ale dělají se v počtu desítek kusů týdně. To znamená, že nejsou vhodné na to, abychom od nich masově objednávali spotřební materiál.“ Má ministr pravdu?

Na začátku to tak zcela jistě bylo. Ještě v tuhle chvíli si myslím, že ty obrovské miliony kusů, které jsou potřeba, nebude vůbec jednoduché nahradit čistě dodávkami z českých zdrojů. Ale čeští výrobci tady jsou, měli by dostat šanci. V tuhle chvíli kupují strojní vybavení v zahraničí, instalují ho, přecházejí z výroby v řádech tisíců kusů denně na desetitisíce, někteří na stovky tisíc. A proto potřebujeme, aby vláda jednala se všemi, kteří jsou schopni něco nabídnout. Aby se dostala na počty, které budou pro ně realizovatelné. Pokud to nebude stačit na poptávku, potom klidně můžeme něco odebírat ze zahraničí, s tím není problém, ale to gró by mělo ležet na domácí produkci. Potřeby České republiky budou obrovské. Pokud tu i tak bude nadbytek, dejme tomu v oblasti nanotechnologií, nanoroušek, nanorespirátorů, potom nic nebrání tomu, abychom se stali vývozcem těchto pomůcek v rámci celé Evropy. A jestli někde máme šanci tu krizi využít ve svůj prospěch, tak je to přesně v tom, abychom konečně Evropě a světu ukázali, že skutečně Česko je nano.

Nebylo by k tomu všemu ale třeba, aby teď vláda jasně řekla, co potřebuje, kolik toho chce, v jaké kvalitě, dokdy to musí mít? A se zbytkem už se může naložit libovolně?

Lépe bych to neřekl. Tohle je přesně potřeba. Vláda musí říct zaprvé, kdy z Číny přestaneme odebírat, a poté okamžitě, kolik toho budeme potřebovat, abychom ty dodávky mohli nahradit, kolik je stát ochoten odebírat, aby bylo zřejmé, na jakou výrobní kapacitu se mají firmy dostat. A potom s nimi začít jednat. Oslovit je, aby se nestalo, že některá firma bude mít pocit, že ji vláda přehlíží. Říct jim: Nabídněte, co máte. Podepsat s nimi rámcové smlouvy a začít od nich odebírat dodávky. Tohle by se mělo stát.

Uvedu několik příkladů firem, které mají pocit, že je vláda přehlíží. Česká televize upozornila na případ ventilátorů CoroVent, na které Češi vybrali v crowfoundingu, dále na projekt Roušky s filtrem z Technické univerzity Liberec a do třetice na výrobce respirátorů FFP3 FireVent. Ti všichni nabízeli své produkty státu, nikomu ze jmenovaných se nikdo neozval. Může za to chaos? Nebo nabízely jen pár kusů, o které vláda neměla zájem?

Nemůžu a nechci komentovat jednotlivé případy, protože jsem u nich nebyl. A nechci tady vydávat nějaká autoritativní prohlášení, že selhala vláda nebo že výrobci nepodali dostatečně kvalitní nabídku, protože to prostě nevím. My jsme byli jestli ne vůbec první zaměstnavatelský svaz, tak jeden z prvních, který začal vládu bombardovat oficiálními dopisy, hned na začátku pandemie, ať začne spolupracovat s českými firmami, které mají co nabídnout.

Na začátku pandemie - tím myslíte kdy? Začátkem března, ať jsme konkrétní?

Bavíme se o začátku března. My jsme měli zahlcené e-mailové schránky od našich členských i nečlenských firem, které říkaly: Vidíme, co se děje, vidíme, že lidé v první linii jsou tam za nás a ochráněni nejsou. A nabízíme to a to. A ty nabídky si pamatuji dodneška, třeba: Máme 4 kilometry nanovlákenné membrány, nemáme stroje, abychom z nich ušili roušky, spojte nás s firmou, která má stroje. Další firma: Máme stroje, ale nemáme materiál, dejte nás dohromady. Oni pravděpodobně psali i na ministerstva. Ale ta v tu chvíli prostě měla, a já to celkem chápu, jiné starosti. Bylo potřeba zajistit zakázky v řádech milionů, takže já chápu, že se začala orientovat na dovoz ze zahraničí. My jsme se spojili se státní správou, chvíli jí to trvalo. Ale dohodli jsme se s Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem průmyslu a obchodu a CzechInvestem, a vytvořili jsme společně platformu, kde se tyhle poptávky budou potkávat. Jde o www.spojujemecesko.cz. V rámci ústředního krizového štábu pak vznikla pracovní skupina, která se bude zaměřovat na možnost se strategicky překlopit z těch dodávek ze zahraničí na odběr od domácích výrobců. Ta už teď existuje a my doufáme, že velmi intenzivně pracuje na tom, aby oslovila všechny domácí výrobce a řekla, za jakých podmínek vláda od nich bude odebírat, připravila nějaké rámcové smlouvy, garantovala jim ty odběry, aby ty jejich investice nebyly marné. A co nevidět to spustila. V optimálním případě poté, co skončí ty zasmluvněné dodávky z Číny.

Dokážete si představit, že by zdravotní materiál české provenience dokázal cenově konkurovat tomu čínskému? Nebo o to v tuto chvíli nejde?

Já jsem nepřítelem toho, aby se rozhodovalo pouze podle ceny. Nemělo by to probíhat jako ve veřejných zakázkách. Ani zákon o veřejných zakázkách nenutí k tomu, aby se rozhodovalo pouze podle ceny. Ale velmi často mají soutěžitelé prostě strach rozhodnout podle kvalitativních parametrů jiných, než je cena, oni se tím trošku kryjí, žijeme v prostředí, kde by se jim to bohužel nemuselo vyplatit. Vidí všechny ty kauzy a soudy, kterými prochází jejich kolegové, když tu odvahu najdou. Cena by neměla být tím jediným kritériem. Ale já prostě věřím, že i ti domácí výrobci, což mohou být i dcery zahraničních firem, které budou vyrábět na území České republiky, nám umožní zbavit se strategické, z mého pohledu nešťastné, závislosti na zahraničních dodávkách. Jsme schopni se nejenom zbavit závislosti, ale dostat se i na ceny, které budou konkurenceschopné. Navíc jde o výrobky kvalitativně na vyšší úrovni, než jsou například ty čínské.

Kdy bude konec té závislosti? Váš soukromý tip?

Já si myslím, že se bavíme o květnu. Já bych opravdu rád, abychom tenhle strategický shift, tuhle změnu, zrealizovali během května v maximální možné míře.

Který český výrobek, teď myslím zdravotního charakteru, který se narodil během koronavirové krize, vás poslal do kolen?

Mně už je 43, mě už moc věcí do kolen neposílá, i když dojmout se umím stále. Obrovsky hluboký dojem na mě udělaly na 3D tiskárně vytištěné ochranné polomasky z ČVUT, z CIIRCu. Vznikly v unikátní a skvělé spolupráci s až 15 soukromými firmami. Velmi pozitivní roli tam také sehrál stát. Povedly se dvě věci, které se v předkrizovém období v České republice příliš nedařily. První věc je spolupráce mezi různými světy, které u nás v České republice bohužel spolu moc nekomunikují. Mezi státem na jedné straně, CzechInvest třeba velmi pomohl, univerzitami, konkrétně ČVUT a tím privátním sektorem jako Škodovkou a všemi těmi ostatními firmami, které v tom byly. Spolupráce těchto tří světů tady zafungovala prostě skvěle. A hrozně rychle. A druhá věc - když se tady o něco snažíme, tak ty certifikační, homologační procesy jsou brutální, trvají měsíce, což odrazuje privátní sektor od toho, aby vůbec na smysluplných, převratných technologiích pracoval. A tu masku se podařilo certifikovat během 7 dnů. Zase skvělý výkon všech státních institucí, které na tom spolupracovaly. A jestli bych si přál, abychom si něco z téhle krize odnesli a aby nám něco vydrželo, tak je to přesně tohle. Aby když přijdou „nanaři“ s nějakou převratnou technologií, kterou bude potřeba certifikovat, tak aby se certifikace podařila během několika dnů a ne během několika týdnů nebo měsíců.