Článek
Chaos a zmatek. Nejdříve měly být roušky od září povinné bezmála všude ve veřejných prostorách, po odporu veřejnosti se rozhodl premiér Andrej Babiš původní rozhodnutí změnit. A to přesto, že u jeho vytváření osobně byl. Takže aktuálně platí, že od září budou roušky povinné jen v MHD, na úřadech či ve zdravotnických zařízeních. Ve školách jen v případě, že se zhorší epidemiologická situace. Což se má poznat z vládního semaforu.
Kritika na zmatky míří na vládu od podnikatelských svazů, že by měli politici mluvit jen ve chvíli, kdy je skutečně rozhodnutí definitivní, i od opozice. Podle lékaře, poslance a člena sněmovního zdravotnického výboru Vlastimila Válka (TOP 09) by rozhodnutí týkající se ochrany zdraví měla být odborná, a ne politická. Odborníci by je zároveň lidem měli umět zdůvodnit a vysvětlit, aby se roušky nestaly nenáviděným symbolem, ale užitečnou zdravotní pomůckou, kterou podle Válka jsou.
Jak se díváte na situaci kolem (ne)zavádění plošných opatření, do kterých se teď ministr zdravotnictví zamotal?
Mám pocit, že místo toho, aby si pořádně promysleli, jak to bude prakticky probíhat, tak plácnou něco, co na první dobrou vypadá hrozně zajímavě, ale když si pak uvědomíte, jak by to vypadalo v praxi, tak to nedává smysl. Mně to připadá, jako kdybychom řekli, že budeme bojovat proti pohlavním chorobám tím, že zavedeme plošné nošení prezervativů. První, co se stane, bude, že prezervativy zmizí z obchodů, takže si je budeme doma vyrábět z gumových balonků, protože to bude nařízeno. A úplně se pomine fakt, že prezervativ je velmi důležitý nástroj ochrany proti pohlavním chorobám. Pokud ale žiju s manželkou a jsem monogamní, ona je taky monogamní, tak je nám úplně na nic a plošné zavedení je blbost.
Kdybyste vy vedl ministerstvo zdravotnictví, co byste dělal jinak?
Asi zásadní věc, kterou bych dělal jinak, je to, že pokud bych nějaké opatření zavedl, tak bych lidem jasně definoval, co je důvodem jeho zavedení. Za každým opatřením bych dodával, že je to preventivní opatření a že není důvod k obavám, že by hrozila vlna úmrtí. Naopak bych lidi podporoval v tom, ať chodí k doktorům na preventivní prohlídky, ať se nebojí.
Jste členem odborných skupin. Ty na postupy ministerstva nahlížejí jak?
Rada poskytovatelů se setká příští týden, a když čtu interní e-maily, které si posíláme, tak ta kritika opatření je strašná. Jsou to naprosto tvrdé kritiky. A nejen od docenta Šmuclera, který zastupuje stomatology, ale v podstatě od většiny zástupců. Je to jednak kritika odborná, protože část tvrdí, že význam roušek je daleko menší, ale hlavně kritika organizační, protože je velmi problematické si představit, jak to v některých oblastech chtějí realizovat.
Co je podle vás na komunikaci ministerstva špatně?
Mně je teda upřímně líto pana ministra. Pokud se s ním jeho premiér a předseda jeho strany není schopen domluvit na jasném politickém stanovisku, tak je to děsivé. Nošení roušek by ale nemělo být politické rozhodnutí. Čekal bych, že to budou vysoce odborná rozhodnutí, kde problémy, které to lidem způsobí, kompenzují medicínské benefity. Čekal bych, že odborníci z řad ministrových poradních orgánů vystoupí a řeknou: ano, z medicínského důvodu je to nezbytné, bude to opruz, budete se potit, budete šít roušky jak blbí, ale je to nezbytné. A teď ty důvody vyjmenují. Ale to nezazní. Tady se právník hádá s velkopodnikatelem, jestli roušky ano, nebo ne. Ani jeden z nich není odborník.
Takže vy nejste a priori v týmu antirouška?
Rouška sama o sobě je něco, co si řada asijských kultur vzala za své, a je naprosto základní součástí jejich kinderstube, bohužel v Evropě to tak není. Když má někdo rýmu a není mu dobře, nasadí si na obličej něco, aby neprskal na své okolí. Je to otázka slušnosti, úplný základ. Na druhé straně je naprosto normální, že staří lidé nebo kdokoliv, kdo má jakékoliv obavy, nosí v době, kdy hrozí větší riziko, roušku proto, aby ho eliminovali.
Jak tedy donutit lidi nosit roušky, aby se necítili, že je k tomu tlačí nějaká politická moc?
Čekal bych daleko lepší vysvětlení a podporu. Tedy že roušky budou na úřadech, v obchodech. Vy si je vezmete, pak ji vyhodíte do koše. Prostě aby fungoval systém a řád, který sice není vidět, protože je to mravenčí práce a nedá se prodat jako špičkové PR, ale je to užitečné a nesmírně to pomáhá jednotlivým občanům. Ale tady je daleko jednodušší říct: všichni budete nosit roušky, sežeňte si je, kde chcete, vezměte na to, kde chcete, ono je to sice na nic, protože si je pořád budete sundávat a nandávat, ale vypadá to dobře a my uděláme plošné opatření. Ale to je naprostá cimrmanologie, to je směšné! Pak se s tím sveze i to, co je na rouškách pozitivní.
Co by s covidem-19 mělo být dál?
Je potřeba se k té nemoci začít chovat jako k jakémukoliv jinému virovému onemocnění, které se šíří kapénkovým způsobem. Začít to brát racionálně a medicínsky. Teď by mělo skončit takové to politikaření s tou chorobou a soutěžení, kdo udělá většího Hujera, aby něčemu zabránil. Ale měli bychom se bavit, že tady ten virus bude, nakažení tady budou. Vidím to v nemocnici, v květnu, když se tam někdo objevil, všichni se k němu chovali, jako když má lepru, prakticky se ho dotýkali tyčí, byla to hrůza. Dneska se každý týden objeví jeden dva nakažení, my už víme, jak postupovat. Prostě holt mají jednu z chorob, se kterými se setkáváme a která dokonce ani není tak smrtelná jako třeba některé jiné. To není tak, že přišla morová rána, my čekáme, až odezní, a pak budeme mít dalších 100 let pokoj.
