Článek
Online výuka se stala běžnou součástí života školáků, kteří každé ráno místo do školy spěchají k obrazovce monitoru. Ale zatímco většina předmětů nějakou distanční podobu získala, tělesnou výchovu řada škol odsunula na druhou kolej.
„Online výuka tělesné výchovy spíše neprobíhá,“ potvrdila Seznam Zprávám ředitelka základní školy v Plzni Hana Stýblová. „Připravujeme pro děti cvičení venku, která jsou ale dobrovolná,“ pokračuje. „Jsme si vědomi toho, že ty děti se prostě nehýbou,“ přiznává Stýblová.
Velký problém v tom vidí i Dalibor Pastucha, dětský obezitolog a tělovýchovný lékař působící v ReFit Clinic v Olomouci. „Je to hlavně u dětí, které jsou obézní. U nich je tělesná výchova ve škole a aktivní transport při cestě do školy, jako je chůze nebo jízda na kole, mnohdy jediný pohyb. Jsou to děti, které nechodí do sportovních kroužků a netráví čas aktivně,“ vysvětluje.
Sám uvádí vlastní zkušenost z kliniky. „Dá se říci, že většina našich pacientů, kteří chodí k nám na kliniku na pravidelné kontroly, tak ztloustli. Bohužel máme děti, které za loňský rok přibraly dvacet, a v jednom případě dokonce 32 kilo,“ popisuje Pastucha.
Podle něj se nedá procentuálně říct, o kolik se situace zhoršila. „Hodnotí se to podle percentilu body mass indexu a tam byl ten vzestup statisticky signifikantní. Je to opravdu hodně,“ pokračuje.
Pro děti je přitom téměř nemožné se váhy opět zbavit za krátký čas. „Je to dlouhodobý problém, protože obvykle se nám daří redukovat 5–10 % hmotnosti za rok, což je zhruba 5–7 kilo, ale třicet kilo čtrnáctileté dítě zhubnout nedokáže. Takže ty dopady jsou strašné,“ vysvětluje Pastucha. Proto je klíčové, aby se děti alespoň nějakým způsobem hýbaly a simulovaly pohyb, který by za normálních okolností vykonávaly například ve škole.
Tělesná výchova je na školách upozaděna
Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora, potvrzuje, že ze začátku pandemie, kdy se zaváděla online výuka, byla tělesná výchova upozaděna. „Podobná situace je i v tomto školním roce, byť nyní, přece jen po řadě zkušeností a v kontextu dlouhodobě trvajícího distančního vzdělávání, řada škol do vzdělávání vhodnými cestami zařazuje i výchovy, protože je zřejmé, že výchovné předměty nelze upozaďovat donekonečna,“ vysvětluje Andrys pro Seznam Zprávy.
Přesto je frekvence výchov o dost nižší než u jiných předmětů a podle Andryse se školy budou muset po návratu žáků do škol na tyto výchovy více zaměřit.
Podle Michala Černého, prezidenta Asociace základních škol a ředitele základní školy, se tělocvikáři na většině škol snaží vymýšlet aktivity, které by děti mohly bavit. „Jsou to nějaké sestavy nebo videa, jak cvičit, popřípadě nějaké hry v lese nebo pochody,“ vysvětluje Černý. Učitel tak žákům zadá, co mají konkrétně dělat, ale je na dítěti, kdy aktivitu splní. Všechno je ale na bázi dobrovolnosti.
„Samozřejmě zdaleka ne všichni tyto činnosti dělají. Myslím si, že to dělá tak čtvrtina dětí,“ odhaduje Černý.
Podobným způsobem jako tělocvik probíhá i výtvarná výchova. „Opět dostanou od učitele nějaký námět a zkouší si to vyrobit,“ říká Černý.
Podle Černého je ale tento způsob výuky naprosto normální a správný. „Většina výuky nemá probíhat online. Podle metodiky má probíhat online méně jak půlka výuky. A výtvarná výchova a tělocvik mají probíhat tímto způsobem. Děti mají online průměrně tři hodiny denně a zbytek dostanou práci,“ vysvětluje Seznam Zprávám.
Házení plyšáků a rozcvička
Někteří učitelé se ale snaží, aby děti měly nějaký pohyb i během online výuky. „Snažím se vždy v úterý a ve čtvrtek mezi češtinou a matematikou udělat nějaké jednoduché cvičení. Nejčastěji je to rozcvička a protahování. Minule jsme třeba trénovali házení pomocí plyšáků, co mají děti doma. To ale zabere většinou jen deset minut,“ popisuje svůj postup Dominika Lisá, učitelka druhé třídy základní školy v Kladně.
„V rozvrhu výchovy nemáme, takže tyto činnosti zařazuji navíc, ale od vedení nám to bylo doporučeno, abychom děti mohli z těchto předmětů pak oznámkovat,“ vysvětluje Lisá. Tělesná i výtvarná výchova totiž patří mezi předměty, které se hodnotí na vysvědčení. Podle ředitelky Stýblové ale známka z těchto předmětů v covidové době není tolik klíčová.
Hlavní je režim
Rodiče se ale nemusí spoléhat pouze na to, co dostanou děti za úkol ve škole, podle Pastuchy by děti měly mít především pravidelný režim. „Děti by měly vstávat ve stejnou dobu, jako vstávají do školy, měly by si ráno odcvičit nějaké krátké cvičení, které by nahradilo ten pohyb při transportu, například si zaskákat přes švihadlo nebo si vyběhnout schody. Potom mají normální online výuku a odpoledne by měly aspoň hodinu být kontinuálně aktivní denně a nakonec večer opět nějaké cvičení doma,“ popisuje Pastucha, jaký režim by děti měly mít ideálně nastavený.
„Co je hrozně důležité, tak aby zachovaly pravidelnost jídel. U těch dětí není problém jen v tom, že není škola, ale že jsou celý den zavřené doma a mají neomezený přístup k lednici a jídlu,“ vysvětluje dál Pastucha.
Podle něj je nárůst obezity u dětí rizikový. „Určitě to bude mít následky do budoucna, protože nárůst hmotnosti souvisí s poklesem výkonnosti, což jsou základní rizikové faktory pro rozvoj kardiovaskulárních onemocnění. Dá se předpokládat, že tyto děti budou daleko více v budoucnu ohroženy nejenom rozvojem obezity, ale i jinými nemocemi, jako je hypertenze, onemocnění srdce, cukrovka, vysoký cholesterol a podobně,“ vysvětluje své obavy Pastucha.
