Rok Lukašenkova teroru. Stovky lidí ve vězení, tisíce v exilu a zbytek drží

„Bezpečnost lidí musí být na první místě. (…) Každý může jít do vězení ne na 15 dnů, ale na roky,“ řekla ve výročí voleb exilová vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská. Vyzvala Bělorusy, aby v pondělí nevycházeli do ulic a neriskovali svoje životy. „Silou je běloruský lid, který se nevzdal a také zmobilizované mezinárodní společenství,“ dodala žena, která se před rokem a pár měsíci stala nečekaně političkou, ke které vzhlíží miliony Bělorusů.

Mezitím v Bělorusku Alexandr Lukašenko zkouší, kam až může zajít. Má stále v moci bezpečnostní složky, včetně tajné policie a také nezanedbatelnou podporu Ruska. Úvodní strany zahraničních médií plní jména jako Raman Pratasevič, Vital Šyšov nebo Kryscina Cimanouská. Konkrétní příběhy lidí, které nechvalně ovlivnil běloruský režim. Jsou symboly geograficky i kulturně blízké země, ze které se stala tvrdá diktatura.

„Běloruská společnost se za ten rok posunula. Je už definitivně jasné, že režim nemá podporu lidí,“ hodnotí pro Seznam Zprávy posledních dvanáct měsíců v Bělorusku Michal Lebduška, analytik Asociace pro mezinárodní otázky. Podle něj se Lukašenkův režim drží pouze silou a represemi. Na své straně má bezpečnostní složky, zejména KGB, jejíž součástí jsou trénovaní a především loajální agenti.

Podle lidskoprávní organizace Viasna je aktuálně v běloruských žalářích 610 politických vězňů. Mezi nimi jsou novináři, bloggeři, aktivisté, politici, členové politických týmů i lidé, kteří se účastnili protestů. Stovky vězňů jsou rozmístěny v detenčních centrech po celé zemi.

Propuštění lidé svědčili o hrůzných podmínkách v běloruských věznicích, kde byli často terčem fyzického i psychického týrání. „Tři dny jsem musela sedět na kolenou, ruce v poutech, mlátili nás obušky do zad a přes páteř,“ vyprávěla Seznam Zprávám svoje zkušenosti z běloruského vězení letos v červnu paní Ludmila, která se dostala do České republiky v rámci programu Ministerstva vnitra Medevac, jenž zajišťuje lékařskou pomoc v kritických regionech.

Za mřížemi nebo v exilu jsou všechny opoziční tváře prezidentských voleb, některé z nich ve vězení skončily ještě před otevřením volebních místností. Právě zatčení bloggera Sjarheje Cichanouského vyburcovalo jeho ženu, Svjatlanu, aby po něm převzala štafetu a vyzvala Alexandra Lukašenka ve volbách namísto manžela.

Velmi nečekaná nová opoziční lídryně Svjatlana Cichanouská, matka dvou malých dětí bez jakékoliv politické zkušenosti, přesunula bezprostředně po volbách do litevského exilu. Vystupuje jako prezidentka Běloruska a za rok v zahraničí se jí podařilo setkat se vrcholnými západními politiky včetně nejvyšších unijních činitelů a amerického prezidenta Joe Bidena. Na začátku června přijela na oficiální návštěvu také do Prahy, na pozvání šéfa senátu Miloše Vystrčila.

„Bělorusové v exilu jsou také dost aktivní, tlačí na to, aby Bělorusko stále bylo na agendě a nezapadlo,“ vysvětluje snahy Cichanouské Michal Lebduška. Posledních několik měsíců se však o tuto agendu stará spíše Alexandr Lukašenko.

V květnu letošního roku běloruský režim zatknul opozičního novináře Ramana Prataseviče, a to zcela bezprecedentním způsobem. Linkový let společnosti Ryanair, který měl namířeno z Athén do Vilniusu, a na jehož palubě byl Pratasevič i se svou přítelkyní Sofií Sapegou, běloruská armáda „zastavila“ a donutila přistát v Minsku. Tam oba dva zatkla policie. Oficiálním důvodem Lukašenkova režimu, proč letadlo nečekaně přistálo, byla údajná bomba na palubě. V reakci na události vyhlásily Spojené státy i Evropská unie tvrdé ekonomické sankce.

Jiného známého běloruského aktivistu, Vitala Šyšova, nalezli před týdnem oběšeného v kyjevském parku. Šyšov stál v čele běloruské nevládní organizace sídlící na Ukrajině. Po aktivistovi několik hodin pátraly policejní složky, protože se nevrátil domů poté, co si šel zaběhat. Ukrajinské úřady vyšetřují i možnost, že byl zavražděn, na těle měl Šyšov totiž i jiná zranění.

Běloruské represe zasáhly i do letní olympiády v Tokiu. Běžkyni Kryscinu Cimanouskou se běloruské úřady snažily donucením z Japonska vrátit do Běloruska poté, co kritizovala národní olympijský tým. Cimanouská odmítla nastoupit do letadla a požádala o pomoc japonskou policii i Mezinárodní olympijský výbor. Azyl sportovkyni nabídlo Česko nebo Polsko. Cimanouská později přiletěla do Varšavy. Mezitím z Běloruska odjel i její manžel a malý syn.

„Režim lidi z Běloruska vyhnal, což byl jeden z prvků, proč se v zemi podařilo stabilizovat situaci. Odchod lidí Bělorusko ale oslabuje, i ekonomicky,“ vysvětluje Lebduška a zmiňuje v tomto kontextu zejména odliv lidí z původně slibně se rozvíjejícího IT sektoru.

Podle Lebdušky dobře mířené ekonomické sankce mají smysl. „Zásadní je, jaké jsou vůbec jejich možnosti a cíle. Pokud si někdo myslí, že je cílem svržení režimu, je to naivní. To si musí Bělorusové vybojovat sami,“ dodává analytik. Sankce jsou podle něj funkční zejména v tom, aby režim poškodily a izolovaly. V neposlední řadě také proto, aby se staly symbolem nesouhlasu.

„Dá se i přitvrdit, ať už ekonomicky nebo i symbolicky. Například vyloučením ze sportovních akcí, skrze ně se režim totiž režim dobře legitimizuje,“ jmenuje Lebduška příklad hokejového mistrovství světa, které se letos mělo odehrát právě v Bělorusku, ale z politických důvodů se konalo v Lotyšsku.

O určitý „protiútok“ na Evropskou unii se pokusil Alexandr Lukašenko letos v létě. Jako nástroj „hybridní války“ využil autoritář migranty z blízkého východu a Afriky. Uvolnil cestu nelegálním běžencům, kteří se letadlem dostanou do Minsku a poté pěšky do Litvy a případně dalších unijních zemí.

„Není třeba používat sankční ‚vidle a sekery‘. Tím spíš, že mohou mít opačný účinek. To také dnes ukazuje reálná situace, to, o čem se mluví - události na bělorusko-polských, bělorusko-ukrajinských, bělorusko-litevských a lotyšských hranicích,“ pohrozil opět v pondělí Lukašenko podle ruské vládní tiskové agentury TASS.

„Ukazuje to ale na omezený potenciál Lukašenkova režimu. Provokuje, ale na to, aby destabilizoval sousední země nebo EU, nemá,“ hodnotí však analytik Lebduška.

V předvečer výročí běloruských voleb a následných masových protestů se sešli lidé v Polsku nebo na Ukrajině. Ve Varšavě se konal protestní pochod, kterého se účastnili především Bělorusové v exilu. Demonstrace v Kyjevě se účastnilo asi 500 lidí.

České ministerstvo zahraničí v pondělí vyzvalo běloruskou vládu, aby propustila všechny politické vězně, ukončila represe a navázala dialog s občany. Připomíná, že celá Evropská unie, tedy včetně České republiky běloruské loňské volby neuznává.

„Ve vězení je téměř 600 politických vězňů, řada osob již byla ve vykonstruovaných procesech odsouzena k vysokým trestům odnětí svobody. Tyto metody známe z vlastní nedávné historie a nepatří do dnešní Evropy,“ stojí v prohlášení české diplomacie.