Věříme v odsouzení vrahů našich dětí, i když mají pořád nějaké páky

Přesně před rokem jste říkali, že vlastně už moc nevěříte ve spravedlnost. Jak je to teď, dva roky od vraždy Jána a Martiny?

Josef Kuciak: Když to vezmeme komplexně, tak spravedlnosti nedůvěřujeme. Ano, jsou tam jedinci, kterým důvěřujeme, ale je tam hodně lidí, kterým se důvěřovat nedá. Ty výstupy z Threemy (prolomená šifrovaná komunikace Mariana Kočnera, pozn. red.), které už soud uznal za zákonně získané, tak vypovídají samy. Je tam přesně ukázané, jak daleko ta korupce zašla. Že je to od okresních prokurátorů až po nejvyšší, vlastně i generální prokurátor byl zkorumpovaný a lidé okolo něho. A také to byla státní tajemnice ministra spravedlnosti Jankovská, mnozí soudci okresních i krajských soudů dělali služby pro ty lidi typu Kočnera. Takže jak se tomu dá věřit?

Zlatica Kušnírová: Věříme jen těm, kteří nám, ne, že pomohli, ale v našem případě byli spravedliví.

Jozef Kuciak: Těm, kteří pracují poctivě, tak těm důvěřujeme, ale těžko určit, kdo je poctivý, kdo není poctivý, pokud se to neukáže přímo na nějakém konkrétním případě.

A v procesu se čtveřicí obžalovaných Marian Kočner, Alena Zsuzsová, Miroslav Marček, Tomáš Szabó ve spravedlnost věříte?

Jozef Kuciak: Zatím to vypadá tak, že věříme tomu senátu, který případ nyní má. Věříme tomu, že budou odsouzeni. Nastane ale ten problém, že se určitě odvolají k nejvyššímu soudu. A tam nemáme jistotu, kdo případ dostane a kdo bude rozhodovat. Protože už se stalo mockrát, dokonce i nějakou statistiku jsem někde zachytil, že obhájce, který obhajuje Kočnera – Marek Para, ten většinou kauzy vyhrál až před nejvyšším soudem. Takže to tak vypadá, jako by to teď částečně vypustili a připravují se jen na nejvyšší soud. A stále mají nějaké páky. Nějaké lidi, o nichž si myslí, že by jim mohli pomoci, že se z toho nějak vyvléknou.

Zlatica Kušnírová: Ještě jsou sebevědomí…

U soudu v Pezinku to trošku vypadalo, že s přibývajícími dny ta sebejistota některých obžalovaných malinko upadá. Vy jste seděli statečně přímo naproti nim, pozorovali jste něco takového?

Zlatica Kušnírová: Vypadalo to tak, že čekají nějakou pomoc. Že jsou sebejistí, že se to zvrtne a budou osvobozeni. Že skutek se jim nedokáže.

Jozef Kuciak: Já jsem je dost pozoroval. Hned na začátku mě zarazily takové věci, že když se například Tomáš Szabó (obžalovaný z podílu na vraždě, měl k domu Kuciaka a Kušnírové dovézt vraha – svého bratrance Miroslava Marčeka, pozn. red.), který se zatím k tomu nepřiznal a pořád si vymýšlí, radil, tak se neradil se svými advokáty, ale obracel se k advokátům Aleny Zsuszové (podle obžaloby zprostředkovala objednávku vraždy, pozn. red.), kteří seděli šikmo za ním.

Také jsem si všiml, možná je to konspirace, ale nemůžu si pomoct, že když byla ze soudního líčení vyloučena veřejnost a vypovídali forenzní technici z Europolu a znalci, jako vždy kladl otázky Kočner, a ne jeho obhájce, a mně to připadalo tak, že otázky klade tak, aby naznačil, že v komunikaci v Threemě zůstal stále nějaký balík informací, které se rozkrýt nepodařily. Připadalo mi, jako by chtěl upozornit na to: Dejte si pozor…

Zlatica Kušnírová: Když mi nepomůžete, jste tam!

Jozef Kuciak: Aspoň na mě to takovým dojmem působilo.

Přetrvává ještě dál směrem k vám ta velká podpora veřejnosti, kterou bylo cítit v roce 2018?

Zlatica Kušnírová: Trošku to opadlo, lidé už jsou možná, ne, že znechucení, ale je už toho hodně. Neprožívají to tak intenzivně jako my. Ale myslím si, že teď, když je druhé výročí, že lidé na náměstích budou, i veřejnost, i vy novináři u soudu. A tohle nám to asi pomáhá přežít, že v tom nejsme sami, že jsou za námi ještě lidé…

Jana Kuciaková: Že nám lidé pomáhají.

Zlatica Kušnírová: Část lidí je i proti, ale víc je těch dobrých.

Setkáváte se tedy i s negativními reakcemi?

Jana Kuciaková: Ano.

Zlatica Kušnírová: Aspoň já nejvíc. Já nejvíc rebeluji, tak já nejvíc.

Jana Kuciaková: Říkají: Že jim nedáte pokoj, že je nenecháte pokojně spát…

A od koho takové reakce přichází?

Jana Kuciaková: Od lidí i od sousedů, když jdu například do obchodu, ve smyslu, proč už se na to nevykašleme.

Jozef Kuciak: My máme oproti Zlatě aspoň tu výhodu, že se stále úspěšně vyhýbáme Facebooku. Já sám nemám rád takovou neosobní komunikaci. Kdybychom měli na všechno reagovat… To se nedá. Zlatka tam chodí a ještě se v tom úplně nevyzná. Takže někdy klikne tam, kam nemá.

Zlatica Kušnírová: Ano. (smích)

Jana Kuciaková: A potom někam klikne a už je pozdě.

Ale předpokládám, že převažují ty pozitivní reakce.

Jana Kuciaková: Ano, těch je víc.

Mediální zájem je už dva roky obrovský, naučili jste se s ním žít? Jak teď celou tu situaci zvládáte?

Zlatica Kušnírová: Už jsme si na to svým způsobem zvykli.

Jana Kuciaková: Je to hrozné, je to těžké. Chybět tu budou stále. Já mám takový pocit, že to vlastně ani pravda není, že oni odkudsi přijdou. Nejde se s tím vyrovnat.

Jozef Kuciak: Byla to strašně velká změna. My jsme tu byli jako na konci světa, tady cesta končí, pak jsou jen kopce… A najednou média a všechno možné. Byla to velká změna, ale my jsme se nejdřív médiím vyhýbali, nechtěli jsme ani komunikovat, nebo málokdy. Ale potom se to nějak změnilo, když jsme věděli, co se všechno děje, a zkrátka jsme rozhodli, že…

Jana Kuciaková: Že to nemůžeme jen tak nechat.

Jozef Kuciak: Tlačíme hlavně na to, aby se vše dovyšetřovalo. Zatím se komplet všechno, co Ján psal, potvrdilo. Nenašla se kauza, kterou by mohli označit, že byla vymyšlená nebo nepodložená.

Zlatica Kušnírová: Právě tohle je zabilo. Ty kauzy.

Jana Kuciaková: Ty špinavé peníze.

Jozef Kuciak: Aby vyšla komplet ta pravda na povrch, potom si už budou moct lidé udělat názor, to je jedno, ale hlavně jde o tu pravdu, aby se pravda dostala na povrch. A když to sleduji v době těch jednání, když se to tam vše zamotává do právnických kliček. Teď se to asi rozmotá a pravda vyjde na povrch.

V tom je odkaz Jána a Martiny, který společně nesete?

Zlatica Kušnírová: Janko všechno odkryl a právě kvůli tomu je zabili. Dostal se velmi vysoko, suploval práci policie, prokurátorů. Teď už v tom boji pokračovat nemůže, tak je to na nás, na rodičích, abychom šli v jejich jménu dál. Janko psal, Martinka jej plně podporovala, takže pokračujeme v jejich odkazu.

Jana Kuciaková: Maminko, já chci spravedlivé a slušné Slovensko. To byla vždycky Jankova slova.

My spolu mluvíme zhruba týden před parlamentními volbami. Myslíte si, že výročí a vzpomínkové akce budou mít na výsledek vliv? A že to, co zaznívalo u soudu v Pezinku v lednu a únoru, může zmobilizovat část společnosti?

Jozef Kuciak: Nějakou část to určitě zmobilizuje, ale stále je tu ta velká část, která už jako ze zásady k volbám nechodí, nevěří nikomu a ničemu. Některé z nich přesvědčují lidé typu Marian Kotleba (předseda Lidové strany Naše Slovensko – LSNS, pozn, red.). A to, že vlastně základ jejich politiky je pevná ruka. Ta jejich hesla někdy zní, jako když Hitler hovořil o konečné otázce. Kotleba u nás takto útočí na Romy, že to s nimi konečně vyřeší.

Pojďme k pozitivnějším věcem. Jakou byste naopak vyzdvihli věc, která se za poslední dva roky podařila ve společnosti dosáhnout? Změnila se slovenská společnost k lepšímu?

Jozef Kuciak: Vyzdvihl bych občanskou angažovanost. Že lidé vyšli do ulic, že se našli lidé, kteří to organizovali. Od večera do rána. Bez jakýchkoliv prostředků. Potom si otevřeli účet, kde mohou lidé přispívat, ale na začátku bylo pár mladých lidí, kteří se dokázali spojit napříč celým Slovenskem. Taková angažovanost tu od sametové revoluce nebyla. Byly nějaké náznaky – při kauze Gorila. Bylo pár lidí, ale většinou to bylo takové chaotické a nebylo to po celém Slovensku. To je velké plus i do budoucnosti. Zjistili jsme, že se takovým tlakem dá něco změnit.

Jedním z efektů je asi i to, že se původně občanská aktivistka stala prezidentkou. Z české perspektivy se to asi úplně nečekalo.

Zlatica Kušnírová: Je to dobré. Paní prezidentka už nás mnohokrát přesvědčila o tom, že stojí na straně dobra a spravedlnosti, že jí nejde jenom o ten mandát, ale o prezidentskou funkci, a mnohokrát projevila lidskost. Také má rodinu, také má dcery, takže mnohokrát tam je vidět to, že u ní rezonuje lidská stránka. Myslím si, že tohle potřebujeme.

Co byste si přáli od parlamentních voleb, které budou příští sobotu?

Jozef Kuciak: Hlavně bych si přál, aby se jich zúčastnilo co nejvíc lidí. A aby uvažovali. Aby každý uvažoval srdcem a hlavou, jak se říká, a nenechal se nějakým marketingem ovlivnit. Použil bych slova, která Janko napsal jako sedmnáctiletý, že každý politik do vysoké politiky odněkud přišel – z úrovně vesnic, měst, a tam ho lidé znají. Tam lidé vědí, jestli dělal nějaké přehmaty a že se ve vysoké politice určitě nezmění… Takže aby tohle lidé sledovali.

Zlatica Kušnírová: Doufejme, že to budou přelomové volby. V kampani jsou najednou všichni dobří, pěkní, každý chce jen to dobré. Když jsem se ptala na radu Martinky nebo Janka, že proboha nevím, koho volit, Martinka říkala: Tak snad se koukáš na telku. A já jsem říkala: Vždyť se dívám, ale všichni jsou skoro stejní. A ona: Ne, ne! A stejně i Janko: Podívej se, jací byli před pěti, deseti lety, když nevěděli, že budou dělat předvolební kampaň. A takhle by k tomu měli přistupovat všichni.

V pátek budete ve Velké Mači, kde bydleli Ján a Martina. Co se s jejich domem teď děje?

Jozef Kuciak: Zlatka už měla dědické řízení, z naší strany ještě neproběhlo, nějak se to pořád protahuje. Mým cílem je, aby se ten dům zboural. Zachovat bychom chtěli takovou čtvercovou chaloupku, asi 3 × 3 metry. Byla by prosklená a dali bychom tam věci, které měli rádi. Sbírali starožitnosti: starý psací stůl, staré žehličky a ještě uhlí, které se do nich sypalo, také staré telefony. Takové věci by se tam uložily.

Byl by tam i parčík se stromky, alespoň takový mám nápad, vyprávěl jsem to některým novinářům, že by si každý novinář, který se zapojí, mohl zasadit svůj stromeček. Mohl by to být Park svobody slova.