Článek
Češi velmi dobře třídí odpad, 68 % plastu naházejí do žlutého kontejneru. Problém je ale v následném využití materiálu. Některé plasty jsou kvalitnější a vybírají se na třídicí lince přednostně, většina se ale skládkuje nebo spaluje. Spalovny jsou v České republice zatím jen dvě.
Z nejhoršího plastového materiálu jsou vyráběny mikrotenové sáčky, ty jakkoliv dál už recyklovat nelze. I kdyby se materiál ještě dál využil, nikdy se jich nenahromadí tuna, aby se s nimi mohlo dál pracovat. A tak se většinou dostanou na skládku a následně se rozletí do okolní přírody. Mikroplasty se pak dostávají do těl živočichů a vrací se nám na talíři.
„Plast sám o sobě není špatným materiálem, je ale potřeba, aby se s ním zacházelo obezřetněji. Aby k tomu přistupovali zodpovědně zákazníci, firmy, ale i média nebo zákonodárci,“ dodává Hana Fořtová.
Roční spotřeba nezrecyklovatelných mikrotenových sáčků v Česku se pohybuje kolem čtyř miliard kusů. To byl impuls k nalezení kompostovatelné varianty Frusack, díky které se do oběhu nedostalo za dobu fungování více než 7 % sáčků. Číslo se může zdát malé, pokud se ale přepočítá na kusy, dostaneme se ke stovkám milionů.
Aby se spotřeba snížila ještě víc, spoluzakladatelky společnosti Hana Fořtová a Tereza Dvořáková jednají se supermarkety o umístění Frusacku přímo mezi regály s potravinami. Spolupráce už funguje na internetovém Rohlíku a také v kamenných prodejnách Sklizeno. Frusack se sice vyrábí v Česku, kupují ho ale i v Norsku, Španělsku, Německu nebo na Slovensku. V plánu jsou další státy Skandinávie a Francie, Velká Británie, Polsko nebo Maďarsko.
Jakým dalším projektům se Hana Fořtová věnuje, jestli by nás spasil systém zálohovaných pet lahví a jak se podniká v tomto oboru, se dozvíte v rozhovoru nad článkem.
