Článek
V plném nasazení uhání rychlostí skoro i sedmi metrů za minutu. Člověk by od jeho elektronické verze čekal zrychlení – opak je ale pravdou. Zatímco živí lenochodi jsou pomalí, aby splynuli s lesem a chránili se před predátory, ti robotičtí jsou doslova naprogramovaní k lenosti, aby pomáhali chránit jiné.
„Tento SlothBot (LenoBot) nám bude pomáhat se sběrem dat potřebných k tomu, aby se nám podařilo zachovat různé druhy,“ popisuje účel robota Emily Coffeyová, viceprezidentka pro udržitelnost a výzkum Botanické zahrady v Atlantě.
Dejte mu čas a zvládne toho dost
Životní cykly některých ohrožených druhů jako stromových žab nebo třeba orchidejí a jejich opylení vyžadují měsíce i roky trpělivosti. LenoBot na svých pomalých pochůzkách po 30metrovém drátu pozoruje mnoho aspektů: senzory měří teplotu, změny vlhkosti i úrovně oxidu uhličitého v ovzduší. Kamerami navíc sleduje chování zvířat, choroby plodin nebo zamoření hmyzem, píše deník Independent.
„Pomalost je základ, na kterém design SlothBota stojí. Jestli máme někde venku nasadit roboty na opravdu dlouhý čas, nepotřebují být rychlí. Není to zrovna tradiční postup, ale někdy je prostě lepší být pomalý,“ vysvětluje Magnus Egerstedt, odborník na robotiku z Georgijského technického institutu, který za vývojem robotického lenochoda stojí.
Pomalostí k úspoře
Díky své pomalosti je LenoBot také energeticky hyperúsporný. Jeden solární panel mu více než bohatě stačí. Baterie, motory, senzory a další vybavení chrání tělo z 3D tiskárny.
Georgijský technický institut prý lenochodího robota naučí i to, aby uměl v uvozovkách přeskočit z jednoho kabelu na druhý a sledoval tak větší plochu: pomalým pohybem vpředu i pomalým pohybem vzad.
„Bádáme v oblasti ochrany ohrožených rostlin a ekosystémů po celém světě a SlothBot nám pomůže najít nové a zajímavé způsoby, jak náš vývoj a cíle k udržitelnosti ještě zlepšit,“ dodává Coffeyová.
Samozvaný robotický zachránce ohrožených rostlinných i živočišných druhů by se měl brzy z areálu Botanické zahrady v Atlantě rozšířit třeba do pralesů v Jižní Americe. Badatelé si od něj slibují i přínos a využití také například v tzv. precizním zemědělství, ve kterém rovněž vítězí přesnost a trpělivost.