Článek
Když přijde do práce, změří mu teplotu. V práci musí mít vždy, když opustí své stanoviště, nasazenou roušku. K obědu nedostane teplé jídlo, ale vybere si něco v jídelním automatu, který se po použití sám dezinfikuje. V šatně se nikdy nesmí potkat s pracovníkem z druhé divize závodu, a také se tam nepotkává ranní a odpolední směna. Když se vrátí z dovolené, musí v dotazníku nahlásit, kde byl. Tak vypadá pracovní režim zaměstnance ve firmě Solodoor, která vyrábí interiérové dveře.
Ta si ve spolupráci s externí firmou dobrovolně sestavila pandemický plán. Je rozdělen do několika scénářů: 1. mírná prevence – nákaza se vyskytuje na území Česka, ale nikoliv v jejich regionu nebo v jejich společnosti, 2. zpřísněná prevence – v jejich nebo sousedním regionu se vyskytují nakažení nebo někdo ze zaměstnanců Solodoor je v karanténě, 3. uzavření části nebo celé továrny - zakonzervování strojů, zajištění chodu serverů a ostatních zařízení, která nesmí být vypnuta, 4. scénář obnovy – postupný náběh výroby po částečné či úplné karanténě.
„Při zavádění plánu na konci srpna jsme rovnou vstoupili do režimu zpřísněné prevence, kde jsme dosud,“ popsal pro SZ Byznys generální ředitel Solodooru Martin Dozrál. Sušice je totiž blízko Prachatic a Strakonic, které měly už v té době na semaforu šíření covidu-19 červenou barvu.
Pandemický plán stál stovky tisíc
Vedení firmy se obávalo, aby nevypadla výroba. „Od jara jsme postupně zaváděli preventivní opatření a množily se příkazy generálního ředitele. Tak jsme se rozhodli to udělat najednou a dohromady ve spolupráci s externí firmou, která nám pomohla domyslet to, na co jsme zapomněli,“ vysvětluje.
Za vytvoření plánu dala firma zhruba sto tisíc. Celkové náklady při započtení času, který na tvorbě balíku opatření strávili samotní zaměstnanci, se šplhají ke třem stům tisícům.
„Pandemický plán je živý organismus, stále ho doplňujeme. Covid-19 nám nicméně vtrhnul do fabriky až minulý víkend, čekal jsem to dřív,“ říká Dozrál.
Aktuálně je u čtyřech z 220 zaměstnanců nákaza potvrzená, dalších pět čeká na výsledky testů. „Naše vlastní trasování ukazuje, že největší zdroj nákazy je kombinace partnerů dělníků a jejich školních dětí,“ popisuje.
O firmě Solodoor
Společnost byla založena v roce 1997 jako nástupce divize Dřevařské výroby SOLO Sušice. Devadesát procent akcií drží Solo Property Groups, s. r. o., jejímž majoritním vlastníkem je Martin David. Téměř desetinový podíl v Solodooru má generální ředitel Martin Dozrál.
Má 220 zaměstnanců a roční obrat 400 milionů korun. Sídlí ve městě Sušice.
V tržbách je trojka na trhu. Jedničkou na trhu je v dodávkách do stavebnin a sítí specializovaných prodejců výrobků ze dřeva, druhou pozici drží v hobbymarketech a prodejích developerským společnostem. Navíc má síť franšízových prodejen.
Významnou pozici zaujímá také na trzích střední a východní Evropy.
Během jarního lockdownu se objednávky firmy meziročně propadly o pět procent, pokles začala dohánět při otevření maloobchodu v květnu. Než přišla pandemie, chtěl Solodoor letos růst oproti loňsku o sedm procent. Nakonec plán upravili s tím, že se chce dostat na stejná čísla jako loni.
„Kdo dnes meziročně stagnuje, je považován za úspěšného podnikatele,“ komentuje to Dozrál. Říjen bude podle něj prodejně lepší než loňský, v listopadu se už projeví propad. „Prosinec bude průšvih,“ míní.
Od tohoto týdne jsou zavřené hobbymarkety, které jsou jedním z prodejních kanálů firmy. Firma se tak musí spolehnout na rozjeté developerské projekty. „Pokud namontujeme na stavbách za říjen to, co máme naplánováno, budeme na tom i při započtení dvou výpadkových jarních měsíců kumulativně stejně jako za prvních deset měsíců loňského roku,“ konstatuje ředitel výrobce dveří.
Státní podpora
Solodoor v dubnu čerpal 50 tisíc korun z programu Antivirus. Celkové personální měsíční náklady ale dosahují osmi milionů.
Vzali si také zvýhodněný úvěr Covid II ve výši 15 milionů. „Spousta našich dodavatelů jsou malé zranitelné firmy. Museli jsme nakoupit větší pojistné zásoby a materiál, abychom měli z čeho vyrábět, kdyby někdo z nich skončil,“ vysvětluje šéf firmy. Část využili na dodavatelské úvěry - de facto prodloužili odběratelům splatnost faktur.
Úvěr nabízí podle Dozrála velmi dobré podmínky firmám, které vykazují dobré hospodářské výsledky. „Když vám ale nějaký ukazatel spadne, můžou to zesplatnit. Je to krizový úvěr s nekrizovými parametry výkonnosti firmy,“ myslí si.
Jím řízená společnost také využila odkladu splátek, v cashflow tak „ušetřila“ šest milionů korun. V době, kdy investují 40 milionů do zateplení vlastní budovy a 70 milionů korun do robotizace výroby, se peníze víc než hodily.
Robotizuje se kompletně výroba dveřních zárubní, linka bude dokončena během několika málo týdnů. Investiční krok Solodooru ušetří personální náklady - návratnost by měla jen na penězích na mzdy činit 5 až 6 let - a také náklady na zmetky.
Podle Dozrála byl tuzemský pracovní trh před pandemií přehřátý, platy neodpovídaly kvalitě odvedené práce a kvalifikaci. „Plat manipulačního dělníka se dostal na úroveň specialisty, který zasklívá dveře. I to byl důvod pro robotizaci, navíc na ty manipulační pozice lidé prostě nebyli,“ říká.
„Máme extrémně negativní zkušenosti s Čechy, kteří sem přišli z úřadu práce. Zvýšila se fluktuace, zmetkovitost výrobků apod. Proto jsme se rozhodli nahradit lidi strojem tam, kde byla zmetkovitost, nemocnost a další výpadky nejvyšší,“ hovoří o výrobě zárubní.
„Musíme automatizovat a robotizovat ještě výrazně víc, protože kvalitních lidí je málo,“ tvrdí Dozrál.
Do nových výrobních pozic po jarním uvolnění nabrali ze dvou třetin agenturní zahraniční pracovníky, Češi tvoří jen třetinu. „Tuzemská ekonomika začíná být hodně závislá na lidech z Východu, Češi snad nechtějí být zaměstnaní ve fabrikách,“ míní.
