Řítíme se do zdi. Mladým říkám, že důchod mít nebudou, tvrdí Fiala

S Petrem Fialou jsme dělali rozhovor druhého září, den po jeho narozeninách. Předchozí večer se konala debata na Primě, kde za koalici Spolu vystoupil šéf lidovců Marian Jurečka. Zajímá nás tedy, jestli Fiala místo debatování slavil.

„Kvůli probíhající kampani nebyl na velké oslavy čas, zvládli jsme jenom společnou rodinnou večeři. To by nám maminka neodpustila, kdyby ani ta nebyla,“ vysvětluje. A dodává, že nabídky do diskusí se rozhodli v koalici dělit mezi tři lídry. Jinak se to prý v aktuální debatní inflaci nedá stihnout.

Při pohledu na preference je sedmapadesátiletý politický lídr spokojený. Nejenže jeho koalice s lidovci a TOP 09, kterou si prosadil v ODS, předstihla konkurenční Piráty se Starosty. Zároveň má podle nejnovějších sociologických dat i největší volební potenciál – nejvíc lidí uvažuje, že by koalici Spolu volilo.

Proč v kampani nevypíchnete čtyři pět jednoznačných selhání vlády v covidu a víc na to neupozorňujete?

Podívejte, já mluvím s voliči každý den. A ti lidé dobře vědí, co udělal a co neudělal Andrej Babiš. Oni po nás dnes chtějí řešení. My máme kampaň, ve které řešení ukazujeme. A zároveň upozorňujeme na hrozby. Že tu hrozí vláda populismu s extremismem a že všechno, co se tady dnes děje, může být mnohem horší.

Podle vás voliči nestojí o to, aby se jim připomínalo, že nemuselo zemřít 30 tisíc lidí a nemusely se vyházet stamiliardy, kdyby vláda neselhala?

My to vše připomínáme. Ale lidé od nás neočekávají, že budeme jen říkat, co bylo v minulosti špatně. Očekávají, že to budeme dělat jinak a ta změna musí být hmatatelná. Lidé se nás ptají: Co uděláte s těmi byty? Co uděláte s tím rozpočtem? Kde na to vezmete? Jak zrychlíte stavbu dálnic? Jak to spravíte? Co uděláte se školstvím?

Na billboardech jste ale vsadili na emoce, na strašení. Hrozba, kterou musíme zastavit, zní váš slogan.

Ne všichni si možná uvědomují, co tady hrozí. Když volby dopadnou špatně, tak v naší zemi bude dál vládnout Andrej Babiš a už nebude mít vůbec žádné zábrany. A Miloš Zeman to udělá rád, pomůže vzniku vlády populistů s extremisty – tedy hnutí ANO, SPD a komunistů. Pak všechno, co se teď odehrává, bude ještě horší. Ještě víc se bude plýtvat rozpočtem, ještě méně se udělá pro budoucnost, ještě víc se posuneme na Východ.

V čem je ten populismus?

Andrej Babiš vlastně nejvíc selhal v řízení státu. On třeba říkal: My spravíme ekonomiku a zadlužení. Výsledek? V roce 2013, po ekonomické krizi, každý z nás dlužil 160 tisíc. A to jsme si mysleli, jak je to hrozné. Dneska každý z nás, včetně těch, co se včera narodili, dluží 230 tisíc korun. To je bilance Babišovy vlády. On nepohnul s žádnou klíčovou věcí, která se měla udělat. Mám na mysli třeba důchodovou reformu, změny ve vzdělávání, dostatečné investice. Prostě všechno to, co jsme čekali od vlády, a to měl ekonomickou konjunkturu. To je přece ten populismus. A taky je to strašně drahé.

Vláda ANO a ČSSD na tuto výtku odpovídá, že nerozhazuje, ale prostě jen přidává důchodcům, úředníkům, zdravotníkům, učitelům, na které se v minulosti zapomínalo.

Zaprvé: je rozdíl vládnout v ekonomické konjunktuře a je rozdíl vládnout v celosvětové krizi. A zadruhé: za posledních pravicových vlád poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě byl lepší, než je dnes. A k tomu si přičtěte inflaci, růst cen. Takže já být vládou, raději bych pokorně mlčel a takto se nechlubil. Představte si, že nějaká rodina během čtyř let bude mít o dvacet procent vyšší příjmy, jako to měl stát. A všechno rozhází, ještě si půjčí – a nebude z toho nic. To přece není normální!

Pojďme k tomu, co s tím uděláte vy, pokud budete v příští vládě. Levice navrhuje navýšit daně, aby na ty rostoucí výdaje bylo. Jak na to chcete jít vy?

My chceme tu situaci zvládnout bez zvyšování daní a chceme dokonce zavést takový nový institut, který se jmenuje „daňová brzda“. Pokud by jakákoliv příští vláda narazila na tenhle strop a chtěla nějaké daně zvýšit, tak nějaké musí snížit. To je dobrá záruka. Druhý náš slib je, že pokud by se mělo s nějakými daněmi hýbat, tak že to musí být jen jednou za volební období, což je strašně důležité. Protože když mluvím s podnikateli, tak zvlášť ti menší a střední říkají: Ať to nějak je, ale musí to být stabilní. Největší problémy jim dělají neustálé změny a nestabilita.

Dobře, dejme tomu, že daně se nebudou zvyšovat. Vy ale zároveň slibujete zvýšení řady výdajů. Takže kde na to vzít?

Základ je, aby rostla ekonomika. My předpokládáme, že se ekonomika bude vyvíjet tak, že poroste zhruba o 4,5 procenta. To je o 80 miliard víc už jen první rok. Aniž zvyšujete daně, tak prostě jenom tím růstem ekonomiky získáváte peníze. Je potřeba se starat o růst, aby byl aspoň ten čtyřprocentní.

To spoléháte jen na růst ekonomiky?

Ne, my jsme schopni ušetřit bez větších problémů sto miliard ročně. To není teorie, už u rozpočtu jsme měli konkrétní pozměňovací návrhy, jak ušetřit 82 miliard korun. Ušetřit sto miliard není nic závratného. Je potřeba snížit neinvestiční dotace podnikatelským subjektům. To jsou ty národní dotace. Je potřeba snížit byrokracii, digitalizovat stát, podívat se na provozní náklady jednotlivých ministerstev. Jen pro představu – sto miliard je nějakých necelých šest procent výdajů. Ušetřit šest procent v domácnosti nebo ve firmě je přece reálné, to každý zvládne, když je to nutné. Tak proč by to nedokázal stát? Myslím, že jsme schopni ušetřit i víc, ale na to už je potřeba být v té vládě.

A to bychom zrovna rozporovali. Takhle narazil Petr Nečas ve své vládě. Jedna věc je přijít s odhodláním škrtat, druhá věc je, aby se to doopravdy stalo.

Sto miliard jsme schopni udělat bez větších problémů. Já teď jezdím po republice a podnikatelé i středně velké firmy mi říkají, že ty investiční dotace nečerpají. Takže je to spíš pro ty velké. A jen tam je sto miliard korun. Tam se dají ušetřit desítky miliard a občané to ani nepoznají.

Hodně mluvíte o provozních výdajích tučného státu, že je potřeba ho ořezat. Ale když se člověk koukne na rozpočet, tak vidí, že tam naprosto vyčnívají ohromné výdaje na zdravotnictví, na důchody a samozřejmě sociální péči. I Národní rozpočtová rada říká, že expanze státních výdajů souvisí se stárnutím populace a bez toho, že se s tím něco udělá, se řítíme k bankrotu.

Nejprve musíme zkrotit rozpočet, abychom se dostali do rozumných čísel. A pak se podívat na dlouhodobé trendy, jež jsou naprosto neúprosné. Řítíme se do zdi, na tohle zjištění nepotřebujete ani ekonomické experty. Žijeme déle, což je samozřejmě dobře. Zároveň máme lepší a lepší zdravotní péči, kterou lidé využívají déle a intenzivněji. Nějak se na to musí vydělat. Všichni vidíme, že pokud neuděláme nějakou změnu, tak na to brzy nebudeme mít. Pokud nebude penzijní reforma, tak dneska lidé pod čtyřicet let nebudou mít garantovaný důchod. A tohle populisté nezmění. Populista není schopen udělat nic, co trošku bolí.

Jinými slovy, řekl byste natvrdo lidem pod čtyřicet let, že už nebudou v důchodu mít takovou státní penzi, s níž by vyšli?

Já jim to říkám, že ji nebudou mít, pokud neuděláme nějakou reformu. Vezměte si dnešního mladého člověka. Nemůžete mu říct, že bude mít od státu slušnou penzi. Kvalitní vzdělání pro 21. století také všichni nemají, jak jsme zjistili v covidu. Dosáhne mladý člověk na bydlení? Skoro ne. Pořídit si byt v Praze, v Brně, to je pro mladého člověka skoro nemožné. To přece není žádná perspektiva!

Není. Vzniknou nějaké fondy, kam si lidé budou spořit na důchod, protože se státním nevyjdou?

Je jasné, že lidé si budou muset na důchod také sami šetřit. Ale to už dělá moje generace, která má penzijní připojištění. Těch nástrojů a možností ovšem musí být víc. Andreji Babišovi nejvíc vytýkám, že se o penzijní reformu v časech hojnosti ani nepokusil. Poslední, kdo to zkoušel, byla v těžkých časech ekonomické krize naše vláda. Jenže naši nástupci takzvaný druhý důchodový pilíř zrušili, aniž by sami přišli s něčím jiným.

Poučili jste se nějak z toho krachu důchodové reformy?

Ano. Jsme připraveni bavit se o důchodové reformě se všemi, napříč politickým spektrem. Není možné ji protlačit na sílu. Musí na tom být politická dohoda vlády i opozice, aby to dlouhodobě platilo a fungovalo bez ohledu na střídání vlád.

Vy jmenujete všechny problémy, které mají dneska mladí lidé. A zároveň říkáte, že reforma bude bolet. Bude bolet o to víc, o co déle se odkládala. Dokážete této generaci svých voličů říct – bude to bolet hlavně vás?

Ne, to je špatná formulace, tak jsem to nemyslel. Bolestivé je to v tom, že jde o dlouhé politické vyjednávání, které nemá momentální efekt. Proto to populisté nedělají. Ale reformy vůbec nemusí lidi bolet, když se to udělá dobře. Víme, jak na to. My nejsme blázni ani ekonomičtí ignoranti. Kolem mne je tým lidí, kteří té ekonomice rozumí úplně fantasticky.

Není ten váš program jen pro úspěšné? Moc v něm nezdůrazňujete pomoc slabším.

Takhle to vůbec nevidím. Máme silný a realistický sociální program. My chceme pomáhat těm, kteří pomoc potřebují. Například občas potkám důchodce, kteří mají opravdu velké problémy. Mají vysoký věk, ale nejnižší penzi a jsou na domácnost sami. A těm my chceme pomoci, naprosto konkrétně. Náš sociální program není plošný a jako ten socialistický všem bezhlavě přidávající. My máme program pro lidi, kteří si fakt sami pomoci nemohou. A v tom je pravice sociální.

Zmínil jste vysoké ceny bytů, na jejichž pořízení mladé rodiny nedosáhnou. Jak to chce změnit zrovna vaše strana, která tolik vzývá volný trh?

Trh vyhnal ceny vysoko, protože se nestaví. A nestaví se kvůli státu. Zatímco v roce 2007 se postavilo zhruba 40 tisíc bytů ročně, dnes jen 30 tisíc. Když končily pravicové vlády, tak stavební řízení trvalo nějakých 120 dní. To nám tehdy připadalo dlouho. Dneska trvá 246 dní. Jsme na jednom z nejhorších míst na světě. Nedá se tu nic postavit. Když chcete stavět nějaký bytový komplex, tak jenom byrokratická příprava trvá osm let. A nový stavební zákon, jemuž jsem v počátku fandil s očekáváním, že situaci zlepší, je ve výsledku paskvil.

Takže zrychlíte stavební řízení – bude to stačit?

Druhá věc je umožnit obcím, aby s bytovou výstavbou mohly samy něco dělat. Třeba aby na ně šly jednoduše převést státní pozemky, což dnes skoro nejde. Zároveň je nutné, aby se daly zastavovat brownfieldy, nevyužívané a chátrající průmyslové areály uvnitř měst, aby se výstavba nešířila do krajiny. Spousta obcí chce umožnit výstavbu, ale legislativa jim v tom brání.

V programu také voláte po vzdělanostní ekonomice. Tak se zeptáme, vidíte Green Deal – plán EU na snižování emisí – jako příležitost, nebo spíš jako hrozbu?

Green Deal je realita. A teď vůbec není důležité, že nám se řada věcí v tom balíčku nelíbí. My jsme to z opozice kritizovali a snažili jsme se to ovlivnit. Premiér Babiš spoustu věcí mohl vyjednat, ale nevyjednal je, protože má v EU oslabenou pozici svým střetem zájmů. Takže Green Deal je a teď se musíme bavit o tom, jak ho využijeme. Ve vzduchu je nějakých 480 miliard korun v příštích letech z evropských peněz. A ty musíme také dobře využít. Když dneska mluvím s podnikateli, tak ať se pohybuji v jakékoliv oblasti, oni už to berou jako realitu a hledají příležitosti. Třeba s uhlím možná skončí dříve než v roce 2038, jak určila vláda, protože se jim to nevyplatí a protože chtějí dělat jiný typ podnikání. Na tom je vidět, že byznys už jde nějakým směrem a politika za ním nemůže klopýtat.

Zrovna dnes váš bývalý europoslanec Hynek Fajmon pořádá petici proti zákazu prodeje aut se spalovacími motory od roku 2035. Podepsal byste ji?

To je zase jiná debata. To je debata o tom, jestli máme některé procesy urychlit, nebo ne. Musíme docílit toho, aby elektroauta byla dostupná pro všechny, tak jako dneska konvenční auta. A musíme také docílit toho, abychom měli dost energie na nabíjení. Ale to prostě musíme udělat především ekonomickými nástroji a jenom trochu politickými. Aby to celé fungovalo. Takže pro mě třeba teď je otázka jiná. Budou auta s elektromotorem v roce 2030 dostupná pro normálního člověka? Nebo budou stát přes milion korun a pro normálního člověka nebudou? My v koalici Spolu tady takto nesedíme a neříkáme si: Jak to asi dopadne? My jsme přesvědčeni, že kdybychom snížili a zkrátili odpisy na elektroauta, tak vlastně zrychlíme jejich výměnu u firem a lidí, kteří si to teď mohou pořizovat. A tím otevřeme trh s použitými vozy.

My se tady bavíme o tom, co všechno změnit. Ale počítáte s tím, že se vám může stát to, co se stalo Andreji Babišovi? Že zkrátka zdědíte zemi, kde bude desátá vlna covidu, a místo všech těchto plánů budete řešit kolabující zdravotnictví?

Když mluvím o odpovědné politice, tak samozřejmě musím počítat s tím, že covid se může šířit. A já mám dnes obavy, odůvodněné, že se dost netrasuje a nesekvenuje. Což jsou věci, o kterých nám odborníci říkají, že jsou nutné pro to, abychom věděli, odkud se to šíří, jaká varianta se šíří, a mohli jsme zasahovat lokálně. Takže za mě žádný plošný lockdown, žádné zavírání škol. Musíme ty věci řešit včas lokálně v těch ohniscích, kde jsou. Dosáhnout vyšší proočkovanosti, protože ta chrání zcela jednoznačně před těmi vážnými formami covidu. A pak to můžeme zvládnout. Ale pokud to budou dělat populisté, tak to nezvládnou.