Říjen v Evropě byl nejteplejším v historii měření. Pandemie klimatu nepomůže

O tom, jak moc snížit emise skleníkových plynů oproti roku 1990, rozhodnou lídři Evropské unie až na prosincovém summitu. Klimatické změny ale na pomalá jednání politiků ohled neberou. Důkazem je i poslední zjištění evropského programu Copernicus. Ten v listopadu zveřejnil výsledky svých posledních měření, z nichž vyplývá, že letošní říjen byl v Evropě vůbec nejteplejším v historii měření.

Neznamená to ale, že by se oteplovalo všude stejně. Zatímco obvykle teplá jihozápadní část kontinentu tentokrát zaznamenala podprůměrné teploty, na východě bylo výrazně tepleji, než bývá zvykem.

V globálním měřítku šlo sice až o třetí nejteplejší říjen v historii měření, k šesti nejteplejším říjnům nicméně došlo v posledních šesti letech.Výrazně tepleji bylo zejména v Arktidě a nad Tibetskou náhorní plošinou, nižší teploty naopak vědci naměřili ve východním Pacifiku.

Další rekord padl v říjnu při měření rozsahu mořského ledu v Arktidě. Ten byl v uplynulém měsíci nejnižší od zahájení družicových měření v roce 1979. Říjen se stal čtvrtým měsícem v řadě, kdy byly vody podél Severní mořské cesty bez ledu nebo téměř bez ledu.

„Mořský led nemá vliv na výši hladiny mořské vody, protože led už ve vodě je. Pokud se ale bavíme o pozemském ledu, tedy například v Grónsku, nebo o ledovcích v Evropě, ty samozřejmě vedou ke zvýšení mořské hladiny,“ vysvětlila Seznam Zprávám Freja Vamborgová, klimatoložka z Institutu Copernicus, programu Evropské unie pro pozorování Země na základě sesbíraných dat.

Jak a kdy se v Evropě dočkáme zaplavování pobřežních oblastí, je ale podle ní těžké předvídat, protože tání pozemského ledu je v Evropě variabilní podle jednotlivých oblastí.

Jiná je naopak situace v Antarktidě, kde vědci z programu Copernicus zaznamenali druhý měsíc v řadě nadprůměrný rozsah mořského ledu. Předtím se naopak nejjižnější kontinent potýkal po čtyři roky s podprůměrnou ledovou pokrývkou.

Na otázku, zda se letošní utlumení ekonomických aktivit během pandemie koronaviru nějak výrazněji podepíše na stavu klimatu, odpovídá Vamborgová spíše skepticky: „Emise skleníkových plynů se samozřejmě načas snížily, což bude mít vliv na množství emisí vypouštěných v tomto roce. Zároveň ale utlumení ekonomické aktivity nebude mít až tak velký dopad, aby se projevilo na snížení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.“