Revoluce v exekucích. Sněmovna dostala šanci napravit staré selhání

Tahle země není pro dlužníky. Prosté pravidlo si během krize v letech 2008–2013 uvědomil každý, i když se třeba do dluhů nedostal.

Historky o lidech, kteří zapomněli zaplatit několik tisíc a v důsledku se propadli do věčných dluhů, zaplavily veřejný prostor. A proto také patřila záchrana dlužníků k trumfům, které dostaly do Sněmovny nové strany ANO a Úsvit Tomia Okamury.

„Ochrana práv dlužníků“ a „konec zneužívání exekucí“ od té doby nechyběly ve vládních programech. Přesto exekutoři dosud evidují 700–800 tisíc dlužníků, ze kterých víc než polovina čelí nejméně třem exekucím. Ti už se ani nepokoušejí dluhů zbavit.

Změnit se to mohlo přesně před dvěma lety, kdy oklikou přes Senát dorazil návrh tehdy už bývalého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO). Jeho novela insolvenčního zákona byla prvním pokusem, jak odpustit dluhy těm, kdo je nedokážou zaplatit.

V některých případech stačilo zaplatit třetinu nebo dvě třetiny dluhu a úplnou revoluci přineslo pravidlo, podle kterého bude oddlužen každý, kdo sedm let poctivě splácel, i když exekutorům a věřitelům odvedl jen bezvýznamný zlomek dlužné částky.

Návrh podporovaný ČSSD, Piráty a Starosty odmítli vedle ODS překvapivě ti, kdo se k ochraně dlužníků přihlásili jako první, tedy ANO a nová Okamurova strana SPD.

Místo revolučního Pelikánova návrhu prošla opatrná verze, za kterou stáli poslanci ANO Taťána Malá a Patrik Nacher spolu s lidovcem Markem Výborným. Připouští oddlužení po pěti letech, i když člověk splatil jen 30 procent nebo méně ze svého dluhu.

Pro dlužníky to není příliš lákavá nabídka, protože teprve po pěti letech splácení se dozvědí, jestli nebudou mít věřitelé vážné námitky a soud je skutečně oddluží.

Nadcházející schůze Sněmovny nabízí poslancům reparát.

Novelu insolvenčního zákona s radikálnějším oddlužením si vyžádala v termínu do července 2021 Evropská unie. Její dva roky stará směrnice žádá výslovně „druhou šanci“ pro předlužené podnikatele, tedy oddlužení do tří let bez nesplnitelných podmínek, a obdobná pravidla pro spotřebitele.

Tuzemská vláda otálela až do koronavirové krize, která hrozí krachem právě živnostníkům. Během léta vyrobila ministryně spravedlnosti Marie Benešová normu, která umožňuje oddlužení během tří let každému, kdo je měsíčně schopen splácet nejméně 2 200 korun a získá od soudu závazný splátkový kalendář.

„Tím se můžeme zbavit dvou milionů starých exekucí, které jinak nejdou vypořádat a ničí lidem život,“ míní expert Člověka v tísni Daniel Hůle.

Ani současná revoluční novela však nevzbudila jen nadšení. Premiér Andrej Babiš se před volbami znovu prohlásil za ochránce dlužníků a požádal poslance, ať zákon schválí ve zrychleném režimu legislativní nouze. Sněmovna to s výjimkou poslanců Pirátů, SPD a ČSSD v listopadu odmítla a k zákonu se v prvním čtení dostane až příští úterý. Červenec 2021 se tím stává šibeniční lhůtou.

Dobrou vůli mohou zákonodárci do té doby předvést u dalších norem.

V rámci boje za práva dlužníků vznikly dvě tzv. „samozřejmé novely“. První z nich chrání před věřiteli a exekutory účty, na které si dlužníci ukládají peníze nezabavitelného minima, druhá znemožňuje vymáhat dluhy u dětí.

Kromě toho už osmnáct měsíců čeká na schválení novela exekučního řádu, která především slučuje exekuce uvalené na jednoho dlužníka k jednomu exekutorovi. Může narazit, pokud bude komplikovat život věřitelům, například povinností uhradit správní poplatek ve výši 2 750 korun.

Skepsi části Sněmovny shrnuje šéf ústavněprávního výboru Marek Benda (ODS). „Za starých časů platívalo pravidlo, když jsem nezaplatil, platím dvojnásobek, nebo dokonce čtyřnásobek. Tady se tváříme, že má začít platit pravidlo, když nemám na splácení, zaplatím pět nebo sedm procent, a budeme donekonečna licitovat, jak málo má ten dlužník zaplatit. Mně to nepřipadá správné,“ upozornil, že odpovědnost půjčujících není možné zrušit.