Článek
Muzikáloví či operní umělci mají nucenou dovolenou. Stejně tak koncertující zpěváci. Jenže pomoci se na Ministerstvu kultury nedovolají, protože papírově pod ně nespadají.
„Po jednáních s Ministerstvy financí a průmyslu a obchodu jsme zjednodušili druhý program COVID - Kultura. A také jsou v něm vyčleněné peníze přímo pro jednotlivce - umělce jako osoby samostatně výdělečně činné,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ministr kultury Lubomír Zaorálek.
Napříště by to mělo být ještě jednodušší. Už pracuje na tom, aby jeho úřad, zjednodušeně řečeno, věděl, kdo pod něj jako umělec patří, byť je na volné noze. Navíc plánuje rozšířit záběr resortu. „Chceme, abychom byli ministerstvem pro celý kreativní průmysl, nejen ten neziskový,“ říká.
Kultura v podobě koncertů, divadel, ale i výstav a festivalů různého zaměření tento rok extrémně trpí pod náporem koronavirové pandemie. A to nejen zákazy, ale třeba tím, že se diváci a návštěvníci bojí. Vy ovšem jako ministr kultury můžete pomáhat jen velmi malé výseči umělecké scény. Co s tím?
Je to otázka, jak na Ministerstvu kultury vnímat, co je to hájemství, co je to, k čemu by se mělo hlásit. V této chvíli je dělící čára jasná. Pod můj resort spadá ten, kdo je neziskový a žádá o dotace. Neboli podporujeme umění, které by si samo na sebe nebylo schopné vydělat. Zbytek je komerční, a nemám to slovo rád, ale průmysl. Za normálních okolností bych jej nemusel řešit, protože ten funguje na bázi toho, že si na sebe vydělá.
Jenže to je podle mého málo a je to zbytečně úzké vymezení ministerstva. Koronavirová krize to jen více odkryla. Rád bych předeslal, že tyto úvahy o rozšíření působnosti resortu nemají vůbec směřovat k tomu, aby umění neziskové bylo odsunuto na druhou kolej. To má u nás pevné místo. Ale dělení na ziskové a neziskové je dnes k ničemu.
Do ziskové oblasti dnes řadíme něco, čemu se říká kulturní a kreativní průmysl. Oba se masivně rozvíjejí a řada zemí už jim věnuje soustředěnou pozornost a podporu. Rýsují se jako významné odvětví budoucnosti, do kterého je třeba vstoupit co nejdřív. Vezměte si, že v Německu se aktuálně kulturní kreativní průmysl dostal na druhé místo za automobilový co do síly v rámci hospodářství. Ve Velké Británii je to druhé nebo třetí místo. A ve Spojených státech představovaly investice do entertainment industry za posledních pět let asi 600 miliard dolarů. A i díky tomu tu máte giganty jako Amazon a Netflix.
Takže chcete přestat být resortem umění pro umění?
Inspirací je pro mě Dánsko nebo Nizozemsko. Země, kde na podobnou strategii vsadily před řadou let. Například televizní seriál Borgen (v češtině Vláda) je výborným příkladem komerčního umění, které by se do naší škatulky, o kterou se staráme na ministerstvu, nevešel. Ale Dánové s ním slaví celosvětový úspěch. Tímto seriálem se prezentují celému světu jako kulturní země se skvělými profesionály. Je v tom velký ekonomický přínos a zároveň dobré budování značky země. Podobně jako v Dánsku i u nás toto odvětví může představovat významný budoucí zdroj naší obživy. Máme pro to veškeré předpoklady i díky historické síle například našeho filmového průmyslu.
A proto chci, abychom na tuto oblast dostali peníze z Evropského fondu obnovy, ze kterého má Česká republika celkově dostat asi 182 miliard. Byl bych rád, aby pár miliard šlo právě na tuto oblast. Pak tu mohou vznikat projekty jako Borgen. Jistěže to můžete nechat na gigantech, jako je Netflix, ale těm se nevyplatí „vyvážet“ naši kulturu ven. Ti tady budou dělat unifikovanou americkou produkci. My bychom měli podporovat vlastní produkci. A proto je třeba podporovat i kvalitní komerční umění, protože to je podhoubím pro vznik podobných projektů a dává práci lidem z umělecké branže a profesím, které jsou na to navázané.
Tomu rozumím, ale jak to tedy chcete udělat? Jak třeba více podporovat soukromá divadla nebo komerční produkce?
Tohle vše je propojené. I ta komerční divadla vytvářejí zázemí pro filmovou produkci. Podporu filmu dnes zajištuje Státní fond kinematografie. Díky filmovým pobídkám se sem dostává zahraniční kapitál a protočí se tu nějakých devět miliard korun ročně. Teď zrovna se tady má točit seriál za skoro dvě miliardy, které zde zahraniční filmová produkce utratí.
Druhá věc je, že musíme mít programy, které podpoří naši vlastní nezávislou produkci. Od scenáristů až po marketing. Vezměte si úspěch Darji Kaščejevové (tádžická studentka FAMU získala studentského Oscara a nominaci na Oscara v kategorii krátký animovaný film za snímek Dcera, pozn. red.). Tu nám teď závidí celý svět a my neměli kde vzít na kvalitní promo. Dle mého názoru máme mít kromě fondu kinematografie i fond audiovizuální. Můžete namítnout, že tuto roli plní televize, ale ty se zaměřují jen na domácí trh a do budoucna bude jejich role slábnout. My máme mít ambice větší, což ovšem vyžaduje podporu.
Navíc teď mluvím o filmu nebo televizi, protože na tom se to dobře popisuje. Ale má se to týkat všech oblastí kultury. Třeba i designu nebo videoher. Tady je skvělým příkladem kreativní centrum v Brně, které už roky propojuje tvůrce a výrobce. A přesně taková centra má mít Ministerstvo kultury možnost spoluvytvářet nebo podporovat. Protože je hezké, když tvůrci, kreativci něco vymýšlejí, jenže realizace a převedení do praxe je velmi složitá a dlouhá cesta a sami ji často neznají a neumí se prosadit.
Jako vize to zní samozřejmě hezky, ale pořád nechápu, jak to chcete provést?
Jedna věc je, že teď chystáme novou strategii kulturních a kreativních průmyslů, tak aby přesně tohle mohlo Ministerstvo kultury dělat. A zapojili jsme do jejího vytváření odbornou veřejnost. Přesně lidi, kteří tvoří to, co se nazývá komerčním uměním. Ale zároveň i zástupce té dosud podporované části kultury. Protože, když o tom takto mluvím, tak vznikají obavy a třeba nevraživosti, že teď tady budeme jen pro kreativu, přičemž umění, které je neziskové, půjde do háje. Ale tak to není. Navíc to nejsou soupeřící oblasti, ale jedna podporuje druhou. Bez dostatečného komerčního zázemí vám tady nebudou vyrůstat dobří scenáristé nebo kvalitní herci, kteří se pak uplatní i v tom úzce vymezeném umění.
Koncepce jsou ovšem běh na dlouhou trať a my začínali u covidové krize. Tu koncepce nevyřeší…
Zahájili jsme spolupráci napříč ministerstvy. S Ministerstvy průmyslu, místního rozvoje či zahraničí. Když uděláme program dohromady s MPO, abychom dostali více peněz do kultury, můžeme pomoci i těm, kteří k nám kvůli tomu, co jsem říkal, nyní v podstatě nepatří.
Ta covidová krize ještě víc odhalila to, že u nás stále více kultura funguje jako na Západě. Že to nejsou jen instituce se zaměstnanci, ale jednotlivci, které si ty instituce najímají. Jako třeba herci v různých divadlech. A ti nám teď propadli roštem, protože i když pomůžete instituci, tak k tomu jednotlivci se nedostanete.
Ona ani ta pomoc institucím není úplně průzračná. Neboli třeba promotéři nebo soukromá divadla si mohou požádat o náhradu vynaložených nákladů. Ale to je propagace. Tím jim lidi, které si najímají, nezaplatíte…
Je to tak. Proto jsme teď po jednáních s Ministerstvy financí a průmyslu a obchodu zjednodušili druhý program COVID - Kultura. A také v něm jsou vyčleněné peníze přímo pro jednotlivce, umělce jako osoby samostatně výdělečně činné.
Znamená to také, že budete podobně jako v Německu specifikovat profesi umělce? Protože vy v téhle chvíli jako Ministerstvo kultury znáte své neziskové umělce a nikoho jiného.
Já už jsem to zadal Divadelnímu institutu, aby připravil návrh, jak se přiblížit německému modelu. Nemyslím, že ho jde jen okopírovat, ale inspirací nám být mají. Oni mají velmi dobře fungující asociace, kterým ministryně zjednodušeně přepošle peníze a oni se o své členy postarají. A něco podobného potřebujeme i tady.
Pro tuto chvíli aspoň dávám dohromady tým asi padesáti lidí, kteří se tady na ministerstvu o ty žádosti umělců postarají, protože to nemají administrovat na průmyslu nebo financích.
Druhá věc je, že musíme napříště využít víc evropských peněz. Historicky se stalo, že evropské fondy určené třeba pro rozvoj regionálních scén nebo malých kulturních domů skončily na Ministerstvu pro místní rozvoj, protože o to naše ministerstvo neprojevilo zájem. To byla velká chyba. A je to třeba něco, co musíme být zase schopni podpořit. Protože když nevybudujete kulturní infrastrukturu mimo velká města, tak vám budou lidé odcházet a nemáte to podhoubí pro kulturní a kreativní průmysl.
A dá se to zvrátit, abyste tyto peníze obhospodařovali na kultuře?
Zřejmě až pro další rozpočtové období. Ale pro začátek vážně stačí, když se mi podaří prosadit, aby díl z toho 180miliardového balíku fondu obnovy, dejme tomu alespoň dvě miliardy, šel na kulturní a kreativní průmysl. S tím už se dá začít dobře pracovat.
Tato oblast má velkou absorpční schopnost, protože je vyprahlá. Takže se nebudou složitě hledat projekty, které by bylo třeba podpořit, jako v případě jiných oblastí, kam směřují evropské peníze. Navíc takto investované miliardy se budou velmi rychle vracet. O tom jsem přesvědčený.
