Článek
Jiří Panuška je spolumajitelem pěti restaurací v Plzni (Lékárna, Plzeňka, Potrefená Husa, Kozlovna, Sokolovna) a jedné v Praze (Červený jelen). Jedna z nich je zavřená a ostatní fungují na výdejní okénka, čímž si zajišťují příjmy na úrovni 10 až 15 procent předcovidových tržeb.
Výsledek jednání ve Sněmovně ho zaskočil. V pondělí vláda rozhodla o tom, že zjednoduší podpory podnikatelům, a nyní bude vše zase jinak. Podle Panušky to je obrovský chaos, v kterém se nelze vyznat a nelze v něm nic plánovat.
Jste rád, že skončil nouzový stav?
Nečekal jsem to a nejsem, protože to je totální chaos a opak toho, co potřebujeme. Potřebujeme vedení a harmonogram, jak se z toho dostat ven. To je nyní úplně pryč.
Od pondělí, kdy vláda rozhodla o zjednodušení podpory a my jsme se snažili zjistit, co to pro nás znamená, jsme došli k tomu, že místo zlepšení to pro nás bude horší. Zatímco dosud jsme na fixních nákladech dopláceli zhruba pět procent, tedy asi 40 až 50 tisíc korun na každou hospodu měsíčně, tak nyní budeme doplácet 15 procent, čili až 150 tisíc měsíčně. Byly tam i další nejasnosti, ale než jsme se stačili zorientovat, tak je zase vše jinak a nevíme nic.
S kým nyní komunikujete, abyste zjistili, co dál?
Komunikujeme pořád s někým - Hospodářskou komorou, ministrem průmyslu Karlem Havlíčkem, Asociací malých a středních podniků a dalšími restauratéry, kromě spánku a jídla dělám jen to, asi 14 hodin denně.
Co budete dělat v pondělí, otevřete?
Není jasné, co bude. Je několik variant – je možné, že vláda vyhlásí nový nouzový stav, nebo do toho vstoupí hygiena a zakáže otevření hospod, nebo to zakáže kraj, anebo do toho vstoupí Ministerstvo zdravotnictví. Každá z variant má různá rizika, buď bude protiústavní, nebo bude napadnutelná u soudu, nebo bude znamenat ztrátu kompenzací.
Každopádně my v pondělí neotevřeme. Patříme k podnikům, kterým se podařilo vytvořit rezervu na investice, kterou nyní rozpouštíme do přežití. Peníze už skoro docházejí, přesto otevírání považuji v okamžiku, kdy fungují kompenzace, za zdravotní nesmysl, který celou situaci ještě zhorší. První se musí otevřít školy.
Jaká z variant, které jste popsal, je pro vás nejlepší?
Žádná není dobrá, ale to nejhorší, co může nastat a čeho se bojím, je, že se nestane nic a vypukne totální anarchie.
Je jisté, že pokud se nic nestane, tak část hospod, které nemají rezervy a jsou zoufalé, otevře. Odhaduji to na 10 až dvacet procent. Když se nebude nic dít, budou se k nim přidávat ostatní a nakonec bychom se museli přidat ze zoufalství i my, ale to je strašné a budeme patřit k těm, kteří budou tuto variantu zvažovat mezi posledními.
Jak velkou pravděpodobnost dáváte tomu, že anarchie vypukne?
Doufám, že to nenastane a že se nějaké řešení, které dokáže zklidnit situaci a zároveň bude hospody podporovat, najde. Nám třeba pomáhá město, které nám snížilo nájem na polovinu - a existují i jiné varianty.
Pokud by to nenastalo v dohledné době, tak si vyložíme všechny karty na stůl a vyhodnotíme je. V úplně krajní variantě bychom museli otevřít také, protože budete stát před volbou, zda zemřít na hlad, nebo na covid. Je řečena v nadsázce, protože doufám, že nenastane, to by bylo šílené.
Jak celou situaci po roce různých opatření berete?
Je to vyčerpávající po všech stránkách. Nechápu, proč se v jiných státech daří situaci zlepšovat a u nás ne.
Co byste udělal na místě vlády vy?
Já bych byl pro krátkodobý, ale velmi tvrdý lockdown, který by trval dva až tři týdny, a podařilo by se v něm stlačit čísla nových nakažených třeba na hranici 2000. V této době by musela vláda přijít s jasnými opatřeními a harmonogramem, co dál. Pokud by taková opatření nepřišla, nemělo by to smysl.
Kde podle vás vláda udělala největší chybu?
V komunikaci. Já jsem člověk, který se o věci aktivně zajímá a neustále je sleduje, přesto je pro mě vládní komunikace nesrozumitelná a mám pocit, že mám konkrétních informací málo a nedostávám je včas. Pořád se nějak mlží.