Článek
Ministerstvo zdravotnictví řeší první velký případ údajně nekvalitních respirátorů z Číny.
Jak v uplynulých dnech prohlásil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za hnutí ANO), jeho resort se je už snažil u čínských firem reklamovat. Jenže neuspěl. Případ má ale další pokračování.
Seznam Zprávy zjistily, že problematické respirátory souvisí s dodávkami, na kterých se spolupodílela ústecká společnost Adler. Jedním z jejích majitelů je filantrop Martin Hausenblas.
Přes firmu Adler dodávaly do Česka roušky, respirátory a ochranné obleky dvě čínské společnosti: Shaan XI Succeed Trading a Aparso International Limited.
Ministerstvo na dotaz Seznam Zpráv připustilo, že v tomto obchodním sporu jde o právě respirátory od těchto firem. „Jedná se o respirátory, které Ministerstvo zdravotnictví nakoupilo skrze českou společnost Adler v Číně,“ potvrdila mluvčí Vojtěchova úřadu Gabriela Štěpanyová.
Podle smluv zveřejněných v registru dodaly zmíněné firmy ochranné pomůcky za nejméně 530 milionů korun.
Seznam Zprávy ale zjistily, že za problematickou byla označena méně než polovina z těchto dodávek. Konkrétně vedení ministerstva v jednom z dokumentů napsalo, že vadných je 4,4 milionu kusů respirátorů typu FFP2 za zhruba 230 milionů korun.
Vojtěchův resort to zjistil po jedné z kontrol, která v Česku v uplynulých týdnech proběhla ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. Vady podle vyjádření ministerstva spočívaly v průniku aerosolu.
Aby si ministerstvo závěr těchto zjištění potvrdilo, nechalo si tyto respirátory ještě jednou otestovat. Nyní toto testování probíhá v Německu.
„V současné době probíhá testování dodaných ochranných prostředků v mezinárodní certifikační společnosti, na jehož základě Ministerstvo zdravotnictví zváží další kroky,“ uvedla Štěpanyová. Vojtěch minulý týden ČTK řekl, že je Česko kvůli tomu připraveno se soudit.
Zástupci společnosti Adler říkají, že je oficiálně nikdo neinformoval, že by respirátory byly vadné. Mluvčí firmy Marie Logrová připomněla, že Adler v tomto případě pomáhal jen jako takzvaný platební agent.
Cílem spolupráce podle ní bylo, aby ministerstvo nakupovalo ochranné pomůcky přímo od čínských dodavatelů za nízké ceny.
„Ministerstvo nás požádalo, abychom za ně prováděli platby záloh a doplatků za jejich uzavřené kontrakty a kontrolovali jsme, zda účty, na které se platí, jsou skutečně těch subjektů, kterým má být uhrazeno, a nedojde ke ztrátě financí,“ uvedla Logrová.
V registru smluv jsou však také dvě smlouvy, které Adler s Ministerstvem zdravotnictví podepsal. Jsou v objemu jednoho milionu dolarů a 500 tisíc dolarů (v době pandemie šlo asi o 37,5 milionu korun).
V jednom z těchto dokumentů se píše, že když ministerstvo zálohu ve výši 500 tisíc zaplatí, tak firma Adler poté zajistí přepravu zboží.
Plnou moc pro zajištění dodávek od dvou čínských firem dostal od ministra Vojtěcha Marek Brosche. Muž, který během nouzového stavu působil v obchodním týmu na ministerstvu. Po konci pandemie se vrátil na svůj post obchodního ředitele pražské vinohradské nemocnice.
Kolik z těchto peněz bylo na zálohách i za samotné respirátory vyplaceno, nechce ministerstvo ani firma Adler komentovat.
Vojtěchův úřad si v tomto případě nechal zpracovat také právní analýzu. Ta by měla říct, jaké jsou možnosti při vymáhání případné škody.
„Ministerstvo zdravotnictví bude na případných dalších právních krocích spolupracovat i s dalšími věcně příslušnými státními institucemi, například Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových,“ uvedla Štěpanyová.
Ministr Vojtěch minulý týden také prohlásil, že se při vymáhání českých práv v Číně chce jeho resort obrátit i na českou ambasádu v Číně.
Po zveřejnění článku zaslal vyjádření spolumajitel firmy Adler Martin Hausenblas:
Ministerstvo zdravotnictví společnost Adler požádalo o zajištění dodávek respirátorů a roušek z Číny. Důvod byl jednoduchý: na místě máme své pracovníky, umíme se pohybovat na čínském trhu. Stát v tom byl naprosto nezkušený a bez podpory na místě by nebyl schopen zdravotnický materiál nakoupit, rychle zafinancovat, ani dopravit do ČR.
Adler pomohl při komunikaci, koordinací nakládky a přepravy. Výběr zboží, ověřování kvality i certifikátů a objednávky zboží si zajišťovalo ministerstvo. Nerozhodovali jsme o nákupu, výběru dodavatele, výši ceny, ani typu výrobku. Ukázalo se také, že ministerstvo zdravotnictví nedokáže rychle platit za odebírané zboží. Proto Adler přistoupil na roli platebního agenta. Převzali jsme na sebe rizika předfinancování, zaplacení, vystavení záruk za stát a úhradu nákladů spojených s placením do ciziny. Za ně jsme měli obdržet tři procenta odměnu, ta nám měla pokrýt náklady – chtěli jsme prostě něco udělat pro svou zem.
Nejenže stát do dnešního dne naprostou většinu těchto nákladů neuhradil, ale ještě jsme vláčeni médii a stát nemá ani tu slušnost, aby jasně řekl, že za výběr zboží jsou odpovědní jeho úředníci. Pokoušeli jsme se ještě pomoci během reklamace, bohužel se s námi mimo dvou úvodních schůzek přes opakované urgence již nikdo z ministerstva nesešel. Jak se říká, pro dobrotu na žebrotu. Naivně jsme si mysleli, že všichni táhneme za jeden provaz, když zachraňujeme životy našich lidí. To, co jsme při spolupráci s českým státem zažili, předčilo naše nejhorší sny.
