Respirátor je lepší, jen pokud těsní, říkají experti. Jak poznat kvalitní?

V pondělí ministr zdravotnictví potvrdil, že se vláda stále drží myšlenky nabádat Čechy, aby nosili respirátory, ne jen roušky. Zatím ale uvažují jen o „důrazném doporučení respirátorů především v hromadné dopravě a případně v obchodech“. Důvodem jsou nové mutace koronaviru, které se mezi lidmi lépe šíří.

Je už dobře známo, že jsou respirátory účinnější než roušky. Kdy to ale opravdu platí? Jak v obchodech poznat ty kvalitní? A jak dlouho vám může vystačit systém sedmi respirátorů?

Zásadní vlastností respirátorů je, že dokáží ochránit i samotného uživatele, což rouška (pokud se nejedná o nanoroušku) nedokáže. „Normální rouška slouží k tomu, že chrání okolí tím, že zachytí aerosol, který produkujeme. Respirátor jednak chrání okolí, ale i to, co jde proti nám,“ vysvětluje Jiří Kůs, předseda výkonné rady Asociace nanotechnologického průmyslu ČR.

Pokud respirátor dobře sedí na obličeji, měl by poskytovat větší míru ochrany než běžné látkové roušky. Klíčové ale je, zda skutečně těsní.

„U respirátorů FFP2 výrobci tvrdí, že tím materiálem neprojde víc jak pět procent aerosolu při nádechu. Ve chvíli, kdy je ale díra mezi respirátorem a obličejem, tak to ztrácí smysl a člověk nadechne 100 procent těch částic. Tu deklarovanou účinnost má respirátor pouze ve chvíli, kdy je přímo přilepen na obličej,“ upozorňuje Vladimír Ždímal, expert na aerosol z Ústavu chemických procesů Akademie věd.

Těsnost je naprosto klíčovou vlastností jak u respirátorů, tak i u roušek. V případě chirurgických roušek je těsnost o dost nižší, a proto je podle Ždímala kolikrát lepší mít látkovou roušku, pokud je na míru ušitá a těsní tak mnohem lépe.

„Musí to prostě dobře sedět a těsnit. Jakmile to bude někde odstávat, je to úplně zbytečná ochrana,“ potvrzuje i Jiří Kůs. Podle něj by se tak brzo měly vyrábět i respirátory pro děti.

U respirátorů se navíc na rozdíl od roušek testuje podle Kůse takzvaný „fit factor“, což znamená, že se testuje funkce respirátoru v čase. Tedy to, jak dlouho je možné respirátor využívat. Mezi nejlepší a nejúčinnější respirátory pak patří ty, které mají i nanomembránu. Tam je pak záchyt až 98procentní.

V současnosti už není problém respirátor v Česku koupit. Je jich v obchodech – na rozdíl od jara – dostatek. Rozdíly v kvalitě ale můžou být zásadní. Klíčové je, zda splňují Evropskou normu EN 149. Na trhu jsou totiž i asijské a americké respirátory, které nemusí být tak kvalitní.

„V Asii existuje jiná norma na tyto pomůcky, která má ale jiné kategorie a jedna z těch kategorií je KN a nějaké číslo, nejčastěji je to KN95. Ve Spojených státech je pak další norma a ta začíná zase N. To nosí například pan ministr Havlíček,“ vysvětluje Kůs.

V Evropě se rozlišují tři kategorie respirátorů podle toho, do jaké míry dokáží zachytávat malé částice. Dělí se na FFP1, FFP2 a FFP3. Jak je všeobecně známé už z jarní vlny, nejlépe proti koronaviru chrání respirátory FFP3, ale mohou se používat i respirátory FFP2.

Když začínala pandemie koronaviru a respirátory byly nedostatkové zboží, povolila Evropská unie používat i čínské respirátory s normou KN95 i přesto, že se nerovnají označení FFP2.

„Nedávno jsem sám vydal dokument, který vyvrací, že by KN95 byl stejný jako evropský FFP2 na základě odborných argumentů. Ty evropské respirátory mají vyšší kvalitu ochrany z hlediska toho nositele než ty asijské,“ vysvětluje Ždímal s tím, že by bylo nesprávné tyto respirátory přijímat jako stejně kvalitní.

„Nařízení používat je bylo jen dočasné a skončilo to v létě. Takže teď, když někdo prodává KN95, tak je to nelegální. Mezitím došlo k nastartování výroby v ČR. Česko je v tuto chvíli nezávislé ve výrobě respirátorů. V oběhu smí být jen respirátory evropské,“ tvrdí Kůs.

A jak by tedy mělo označení vhodného respirátoru vypadat?

„Na respirátoru by mělo být napsáno, že se jedná o FFP2 a písmena CE s čtyřmístným číslem, což je označení té zkušebny, kde byl certifikovaný. Pod tím by ještě měla být uvedená norma EN 149 a k tomu nějaký dodatek. Takto by to mělo být označeno,“ vysvětluje Kůs.

K plošnému zavedení respirátorů v MHD a v obchodech jsou ale oba odborníci skeptičtí. „Kdyby vláda řekla, že budou respirátory FFP2, tak se podle mě stane to, že se lidé vrhnou do řetězců, kde budou tyto levné nekvalitní respirátory, nakoupí si to a vlastně se tomu moc nepomůže,“ říká Kůs.

„Navíc respirátor sám o sobě není na nějaké trvalé nošení. Měl by se po nějaké době vyměnit a neumím si představit, jak se bude kontrolovat, že si člověk každý den vymění respirátor,“ pokračuje Kůs ve výtkách.

Podle Ždímala navíc čínské respirátory Evropanům nesedí dobře na obličeji, protože jsou dělané na jiný tvar hlavy. „Vnutit lidem koupit čínské FFP2, když jim nebudou sedět na obličeji, není dobré. Protože oni si nakoupí FFP2 a budou si myslet, že je to chrání lépe, ale pokud to nebudou mít utěsněné, tak budou žít v jakémsi klamu,“ vysvětluje Ždímal s tím, že ve chvíli, kdy respirátor nesedí, má vlastnosti podobné jako látková rouška.

Zároveň je podle Ždímala důležité, aby ve veřejné dopravě lidé ochranu úst nosili. Stačí ale podle něj i látková rouška, pokud je dobře nasazena a zabraňuje roznášení viru.

„Z kapénky, která vyletí z našich úst, se během několika milisekund všechna voda vypaří. Potom ta částečka s tím virem, která je mnohem menší než ta původní kapénka, se pohybuje ve vzduchu. Tato částečka urazí jeden metr za 11 dní, takže vlastně visí ve vzduchu a nikam nepadá. Takže je v tom vzduchu, dokud to někdo nevdechne. A to je ta nebezpečnost toho aerosolového přenosu,“ vysvětluje Ždímal.

Respirátory by se měly podle Kůse pravidelně měnit. Pokud však mají nanovlákennou vrstvu, vydrží déle, stejně tak i nanoroušky, které Kůs doporučuje hned po respirátoru.

Podle Ždímala se ale respirátory dají používat i několik měsíců a má návod, jak to dělat. „Když jdu do rizikovějšího prostředí, vezmu si respirátor, který mám na těsno nasazený. Když přijdu domů, pověsím ho na věšák v předsíni, kde je suchý vzduch. Na každý den v týdnu mám jiný respirátor. Za ten týden ten respirátor vyschne a pak si ho opět vezmu, protože za ten týden už ten virus není aktivní. Běžně mám respirátor několik měsíců s tím, že ho beru každý sedmý den,“ vysvětluje Ždímal svůj postup.

„V podstatě dokud ten respirátor nezplesniví (s nadsázkou), tak to lze tímto způsobem používat. Přeci jen jsou to naše patogeny, takže by nám to uškodit nemělo. Riziko toho, že použijete respirátor opakovaně, není zas tak velké, protože většina těch patogenů je vaše vlastní. To, co ten respirátor zachytil, už znovu nemůžete nadechnout, protože se tam ty částice drží velkou silou. Prostým dýcháním to prostě nejde. Jiné je to ale samozřejmě v nemocnicích, tam toto určitě neplatí a respirátor by se měl měnit po každé směně,“ doplňuje Ždímal.

Dokonce ani když člověk šáhne dovnitř respirátoru, tak to podle Ždímala nepředstavuje riziko. Je prý prokázáno, že se koronavirus nepřenáší přes povrch. „Ten virus je respirační a proto škodí při nádechu, protože postihuje plíce. Každá jiná cesta je pro něj velká komplikace, a je to tedy mnohem méně rizikové,“ vysvětluje.

Ať už ale člověk používá jakoukoliv ochranu úst, má podle Kůse smysl. „Každá ochrana, i když je částečná a nedokonalá, tak má smysl,“ říká Kůs.