Článek
Při distanční výuce žáci nenaráží jen na problémy s učivem nebo na ty technického rázu. Domácí učení má velké dopady na psychiku dětí a může vést i k rozvoji rizikového chování. Na prevenci je přitom během online výuky méně času a škola také nemusí zvládnout případné problémy identifikovat, natož je řešit.
Upozorňuje na to studie Zhodnocení stavu a potřeb v oblasti školské prevence rizikového chování během druhé vlny epidemie covidu-19, kterou vypracovali odborníci z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN ve spolupráci s Odbornou společností pro prevenci rizikového chování a Katedrou psychologie PedF UK.
Autoři výzkumu sbírali data od školních metodiků prevence loni v listopadu. Do studie se zapojilo 1 778 základních a středních škol, tedy třetina všech vzdělávacích zařízení v Česku.
Každá pátá škola řešila problémy žáků
Z odpovědí vyšlo, že nejvíce škol muselo během podzimní distanční výuky řešit problémy duševního zdraví žáků, kyberšikanu a potíže v rodinách žáků.
Případy rizikového chování dětí zaznamenalo 7,6 procenta základní škol na prvním stupni, 18,8 procenta ZŠ na druhém stupni a 31 procent středních škol. To není zas tak vysoké číslo.
Může být ale mnohem vyšší kvůli tomu, že školy nemají šanci náznaky a samotné problémy na distanční výuce zachytit tak dobře jako v době prezenční docházky. Pětina škol podle výzkumu vůbec nemapovala potenciální rizikové jevy.
„Relativně nejvíce potíží školy zaznamenaly v oblasti duševního zdraví, protože se také na tyto problémy nejvíce zaměřovaly. Třeba nelátkové závislosti na internetu a na hrách sledovalo jen 10 procent škol a záchyt byl devět procent. Skoro všichni, kteří se tomuto problému věnovali, ho tak odhalili, ale takových škol bylo málo,“ vysvětluje spoluautorka studie Kateřina Lukavská z Katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Nedostatečná je ale i prevence v době distanční výuky. Ani ne polovina škol realizovala se žáky nějakou takovou aktivitu. Podle metodiků školní prevence je důvod jednoduchý – na distanční výuce není na takové věci čas, i když by to třeba žákům mohlo pomoci daleko více než probírání konkrétního učiva.
Na SŠ chybí komunikace s třídními učiteli
Pokud už školy nějakou formu prevence do online výuky zařadily, jednalo se většinou o problematiku duševního zdraví, hygieny a ochrany před infekčními nemocemi, kyberšikany a kyberbezpečnosti.
Naopak jen malá pozornost byla věnována závislostem na počítačových hrách, internetu a sociálních sítích a prakticky žádná sledování online pornografie nebo online gamblingu. Přitom školní metodici prevence se shodli, že všechny tyto problémy si zaslouží velkou pozornost.
„Jednoznačně se nám ukázalo, že na prevenci prostě školám nezbývá čas. Není se samozřejmě čemu divit, na druhou stranu o to více je potřeba prioritizovat a určit, která témata jsou na distanční výuce důležitá,“ dodává Lukavská.
Stěžejní je v tomto ohledu komunikace třídních učitelů se žáky. Na prvním stupni je samozřejmá, protože třídní učitel vyučuje většinu předmětů. Na druhém stupni už ale devět procent pedagogů přijde do kontaktu se svou třídou maximálně jednou týdně, na středních školách je pak takových učitelů dokonce pětina.
Zásadní pak bude podle odborníků práce se žáky po návratu do lavic.
„Děti si přinesou problémy, které se mohou přenést do normálního období prezenční výuky a navíc se mohou umocňovat. Přál bych si, abychom nepropásli tento okamžik návratu dětí do škol. Zaprvé musí být všichni metodici školní prevence a učitelé informováni, že se něco takového bude dít. Je také potřeba chystat kapacity pedagogicko-psychologických poraden. Teprve poté přijde zdlouhavá fáze pomoci,“ popsal vedoucí studie Roman Gabrhelík z Kliniky adiktologie 1. LF UK.
Žákům stále chybí vybavení
Studie se ale zaměřovala také na základní informace o fungování distanční výuky ve školách. Tentokrát tedy nebyli respondenty ředitelé škol jako v případě průzkumu, který například prováděla Česká školní inspekce na jaře, ale školní metodici prevence.
Ukázalo se tak, že většina žáků sice na podzim už byla z technického hlediska na distanční výuku připravena, rozdíly mezi kraji ale zůstaly výrazné. V Karlovarském a Ústeckém kraji postrádalo až 20 procent žáků počítače, tablety nebo internet k připojení do online hodin.
Naopak stoprocentní technickou vybavenost svých žáků hlásí 30 procent základních škol a 38 procent těch středních.
Zajímavé je ale i srovnání podílu škol v jednotlivých krajích, kde více než 90 procent pedagogů využívá pro vzdálenou výuku online učebny. Nejlepší je situace v Praze, kde na prvním stupni je to 84 procent škol. Naopak nejhůře dopadl Kraj Vysočina. Většina pedagogického sboru učí prostřednictvím online tříd jen na 56 procentech škol.
Stále se tak ukazuje, že ani ve druhé vlně covidu-19 se nepodařilo vyřešit problém nepřipojených dětí a zároveň zajistit pravidelnou online výuku pro všechny žáky na základních a středních školách.
