Reportoval o životě v Donbasu, pak zmizel a teď má strávit 15 let za mřížemi. Kdo je Stanislav Asejev?

„Co kdybychom se navzájem omluvili, bez zbytečného hloubání ‚kvůli čemu', ‚proč', ‚kdo za to může' a tak dále? Co kdybychom zapomněli, že existují ‚zakarpatští' (pocházející ze západní části Ukrajiny, pozn. red.) a ‚doněčtí', a začali žít znovu? … Ve skutečně jednotné zemi, v níž žijí velice různí lidé, kteří z ní dokázali udělat jeden celek,“ napsal ukrajinský novinář Stanislav Asejev v srpnu roku 2015. Rok poté, co se jeho rodné město Makijivka stalo součástí takzvané Doněcké lidové republiky (DLR), kterou vyhlásili proruští separatisté.

„Rád bych začal u sebe a požádal o odpuštění všechny ty, kteří mají tu čest být Ukrajinci. I když nejsem Martin Luther King, mám totiž sen – že přijedu do [ukrajinského] hlavního města, v němž slovo ‚Makijivka' už nebude znamenat nic, nebo bude znamenat stejně jako Lvov či Frankivsk,“ pokračoval. Obě zmíněná města, na rozdíl od Makijivky, leží na západě Ukrajiny. Tedy relativně daleko od proruských separatistů a Ruska samotného.

„Možná, že se toho už nedožiju. Protože Makijivka dnes – to vůbec není město, ale ztracení lidé a ztracený způsob života. A, přátelé, pokud válka není tím nejlepším obdobím pro to, aby se věci změnily, tak už nevím…,“ ukončil Asejev svůj příspěvek. Seznamu ho poskytla redakce Rádia Svobodná Evropa / Rádia Svoboda. O překlad se postarala Karolina Juráková.

Dva roky po zveřejnění této prosby, v červnu roku 2017, Stanislav Asejev beze stopy zmizel. Až po šesti týdnech proruští separatisté oznámili, že ho zadrželi. Důvodem byla jeho novinářská práce na východě Ukrajiny.

Podle ukrajinské humanitární organizace Kharkiv Human Rights Protection Group (KhPG) je Asejev držen v takzvané Izolyatsii. Jde o bývalou továrnu a následně kulturní centrum, které v roce 2014 zabrali ozbrojení povstalci a přetvořili v tajnou věznici. V překladu název zařízení znamená „izolace“. Jeden ze svědků, kteří tam byli drženi, podle KhPG tamní podmínky srovnal s podmínkami koncentračních táborů.

Třebaže se v uplynulých letech Asejevova propuštění dožadovala řada mezinárodních organizací, včetně Reportérů bez hranic, Human Rights Watch nebo Amnesty International, k průlomu nedošlo. Zmíněným organizacím se ani nepodařilo s vězněným novinářem osobně setkat. Po celou dobu je držen v naprosté izolaci.

Zkraje tohoto týdne se pak do médií dostala nová zpráva – nejvyšší soud mezinárodně neuznávané DLR Asejeva odsoudil k 15 letům vězení. Novináře shledal vinným ze špionáže ve prospěch Kyjeva a z vyzývání k extremismu.

Informaci jako první přinesl separatistický zpravodajský server DAN s tím, že k rozsudku došlo už v srpnu.

Stanislav Asejev se narodil prvního října 1989 v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny. Celý život se pohyboval v tomto regionu, mezi téměř spojenými městy Doněck a Makijivka.

Na univerzitách v Doněcku nejprve vystudoval filosofii a následně získal doktorský titul v oboru religionistiky. Už během studia psal, tehdy ještě fikci.

Situaci změnil rok 2014, kdy Doněckou oblast, silně prorusky orientovanou, zabrali separatisté a vyhlásili takzvanou Doněckou lidovou republiku. Stanislav Asejev, původem Ukrajinec, začal reportážními blogy a komentáři přispívat do několika médií, včetně ukrajinské redakce RFE/RL.

O podmínkách v separatisty okupovaném území informoval i další média, například ukrajinské týdeníky Mirror of the Week nebo The Ukraninian Week. Podle RFE/RL byl Stanislav Asejev, píšící pod pseudonymem Stanislav Vasin, až do roku 2017 jedním z posledních nezávislých novinářů, kteří informovali o životě v područí proruských separatistů.

V nedávno zveřejněném videoklipu spisovatel Andrej Kurkov, který vede ukrajinský PEN klub, pod heslem „Free Aseyev“ (Osvoboďte Asejeva) předčítá úryvek z novinářova článku: „Pouze pravá občanská síla, reprezentovaná více než tisícem lidí, kteří jsou proti takzvané Doněcké lidové republice, se může ukázat na doněckém hlavním náměstí a radikálně změnit situaci. Pouze taková síla má šanci ukázat, že Doněck má na víc než jen ostudnou přehlídku vězňů, ukázat, že kdysi tu lidé hrdě žili pod ukrajinskou vlajkou. … Něco mi říká, že takové číslo je reálné. Lidé si jen musí vzpomenout, co jsou zač a před čím se aktuálně ukrývají. Proto jsem stále zde, v Makijivce, a nepláču nad ruinami, ve které se Doněck proměnil, z útulného apartmánu v Kyjevě.“

Proruští separatisté Stanislava Asejeva viní ze špionáže ve prospěch Kyjeva, z podněcování ke špionáži, z organizace extremistického spolku, z veřejného vyzývání k extremismu a z jednání zaměřeného na narušení teritoriální integrity Doněcké lidové republiky.

„Jde o bizarní paragrafy trestního zákoníku, který neuznává žádný demokratický stát. Soud je zcela určitě cíleně využil k tomu, aby postihl Asejevovy pravdivé články o životě v povstalci ovládané oblasti,“ napsala v úterý humanitární organizace KhPG. Dodala zároveň, že zprávu o rozsudku separatisté „tradičně“ zveřejnili se zásadním zpožděním, tedy až ve chvíli, kdy si novinář rozsudek odpykává.

Ke špionáži se Stanislav Asejev přiznal. V srpnu minulého roku byl hostem pořadu ruské státní televize Russia 24. V rozhovoru uvedl, že pracoval pro ukrajinskou tajnou službu. Řada mezinárodních organizací a také médií, pro která Asejev pracoval, ale toto doznání zpochybnila. Tou dobou už byl totiž novinář vězněný déle než rok – 15 měsíců ho nikdo neviděl.

„Je extrémně pravděpodobné, že Asejeva mučili. Zároveň na něj mají i další páku – bezpochyby mu hrozí tím, že zatknou a fyzicky ublíží jeho matce,“ okomentovala „doznání“ v ruské státní televizi lidskoprávní organizace KhPG.

Zprávy o tom, že Stanislava Asejeva separatisté drží v nelidských podmínkách, v minulosti opakovaně přinášela i nevládní organizace Reportéři bez hranic.

Rozsudek vynesený nad Stanislavem Asejevem přišel ve chvíli, kdy se v médiích situaci na východní Ukrajině nevěnuje příliš prostoru. Válku mezi Ukrajinci a proruskými separatisty zastínily jiné ozbrojené konflikty, v čele s tureckou vojenskou operací na severovýchodě Sýrie.

V Donbasu se ale stále válčí. Předminulou středu na tamní válečné frontě opět umírali lidé. Ostřelování vedené proruskými separatisty si podle velení ukrajinské armády vyžádalo nejméně dva mrtvé a pět raněných vojáků. Povstalci podle ukrajinské armády vedli palbu z minometů, zbraní bojových vozidel pěchoty, granátometů a dalších zbraní. Aktivní prý byli také ostřelovači.

Podle RFE/RL už si konflikt v Donbasu vyžádal na 13 tisíc životů a přibližně 1,5 milionu lidí kvůli němu muselo opustit své domovy. Trvá už od jara roku 2014. Mírový proces až donedávna uvízl na mrtvém bodě. Od podpisu mírových dohod v Minsku v roce 2015 se sice situace relativně uklidnila a k přestřelkám začalo docházet spíše „sporadicky“, politická část mírových dohod se ale nikdy neposunula k realizaci, upozornila nedávno agentura AFP.

Dubnové zvolení herce Volodymyra Zelenského do čela státu ovšem vedlo k obnovení dialogu s Ruskem. Ten v září vyústil v důležitou výměnu vězňů mezi oběma státy, včetně prominentního režiséra Oleha Sencova. Stanislav Asejev předmětem debat nebyl.

Další drobný krok kupředu přišel zkraje října. Ukrajina podepsala dokument slibující budoucí autonomii povstaleckým územím. Rozhodnutí prezidenta Zelenského vyvolalo bouřlivé reakce v řadách ukrajinských nacionalistů, kteří jej považují za nepřijatelný ústupek Rusku. V centru Kyjeva kvůli tomu opakovaně protestovaly tisíce až desetitisíce lidí.