Článek
Reportér Jan Novák loni v říjnu nastoupil jako dobrovolník do uherskohradišťské nemocnice, která v té době platila za nejvytíženější v zemi. Starala se o 105 hospitalizovaných pacientů s covidem-19. Své postřehy, rozhovory a příběhy z nemocnice Honza zapisoval do deníku, které jsme průběžně publikovali na Seznam Zprávách (více například zde).
Letos v říjnu se za pacienty vydal znovu, tentokrát už čistě jako novinář. Chtěl přiblížit pohled lidí, kteří se nechtěli či nemohli nechat očkovat. A s další vlnou epidemie skončili ve vážném stavu na kyslíku a potřebují péči lékařů a sester.
V rozhovoru popisuje, jak se taková reportáž pořizuje.
Reportáž Jana Nováka:
Jak se vůbec dá k pacientům s covidem v nemocnicích dostat?
Chtělo to trpělivost a vytrvalost. Kvůli dřívější spolupráci jsem oslovil nemocnici v Uherském Hradišti, ale tamní covid pozitivní pacienti neměli na povídání s novinářem náladu, a tak jsem zkoušel dál. Hned dvojí štěstí jsem měl nakonec v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Vyšlo mi vstříc jak vedení nemocnice, tak i ochotní pacienti.
Primář infekčního oddělení Pavel Dlouhý vysvětlil můj záměr zdravotnímu personálu a staniční sestra obešla všechny covid pozitivní pacienty a zeptala se jich, jestli jim novinářská návštěva nevadí. Drtivá většina z asi dvaceti pacientů souhlasila, což bylo ohromné. Následně jsem je během dne obešel. Postup byl víceméně stejný. Představil jsem se, řekl jim, pro jaké médium píšu, popsal důvod mé návštěvy, na co se jich budu ptát a pak jsme si povídali. Bylo zcela na nich, jak moc otevření chtěli být. Prostě jak to cítili, tak mi to řekli a já to přepsal.
Na závěr jsem se pacientů zeptal, jestli chtějí zveřejnit své jméno, věk, zaměstnání a jestli jim nevadí, když je vyfotografuji. Někdo chtěl, někdo ne. Jejich rozhodnutí jsem respektoval.
A od tebe to vyžadovalo co? Prostě tě „zabalili“ do skafandru a mohl jsi na oddělení?
Ode mě se vyžadovala profesionalita a empatie. S oblékáním ochranných obleků jsem měl zkušenosti díky předešlé štaci v uherskohradišťské nemocnici, tedy jsem si jen „oprášil“ dřívější postupy. Po oddělení jsem se mohl pohybovat víceméně dle libosti.
Jan Novák v ústecké nemocnici.
V tom, co ti pacienti vyprávěli: Měly jejich názory nějaký společný jmenovatel? Opakující se moment, který je přesvědčil, že vakcínu nechtějí?
Většina z nich věřila a doposud věří konspiračním teoriím. Tvrdili mi například, že vakcína je nebezpečná, nefunguje, nebo že dokonce zabíjí. V mnoha případech říkali, že se nerozhodovali sami, ale šlo o jakési kolektivní rozhodnutí v rámci rodiny nebo přátel. Řekl bych, že zhruba u poloviny pacientů, s nimiž jsem mluvil, se odpor k očkování nezměnil, a mám za to, že až budou propuštěni z nemocnice, vakcínu si nevezmou.
Mluvil jsi s personálem: Nemají už lékaři a sestry těch „mediálních“ návštěv dost?
Pokud vím, tak jsem byl první, kdo tímto způsobem postupoval, a tudíž jsem neměl pocit, že by mě měl kdokoliv dost. Ba naopak. Všichni z infekčního oddělení ústecké nemocnice byli mimořádní vstřícní, otevření a hlavně byli sami velmi zvědaví na to, co se jejich hospitalizovaným neočkovaným covid pacientům takzvaně honí v hlavě.
A jak další vlnu a nápor práce zvládají?
Když to řeknu hodně diplomaticky, tak lékaři a sestřičky nejsou z neočkovaných covid pozitivních pacientů nadšeni. Mají za to, že by tu nemuseli ležet, kdyby se nechali naočkovat.
Co se jejich zátěže týče, tak se smiřují s tím, že ani letos si už zřejmě nestihnou vybrat dovolenou a šetří síly na další pořádný zápřah. Ten je podle nich nevyhnutelný.
