Článek
„Brána v pozdějším období zanikla, je zazděná. Vstup do hradu se přesunul do míst, kde je nyní pokladna,“ řekl David Krämer, prezident spolku Polypeje, který se o hrad už 27 let stará.
Práce na někdejší bráně by měly trvat do září příštího roku. „Primárně jde o statické zajištění prostoru, protože po loňské zimě jsme tam našli výrazné statické poruchy. Hrozilo zřícení do prostoru přístupové cesty k hradu. Takže část zdiva byla rozebrána, byl udělaný archeologický průzkum, odkopán terén, pata zdiva byla zpevněna spárováním. A teď probíhají různé dozdívky a konzervační práce na bráně,“ uvedl Krämer.
Odhadované náklady činí zhruba 3,4 milionu korun. Pro letošek se na ně spolku podařilo získat dotaci 1,4 milionu korun od ministerstva kultury a 300.000 korun od města Koryčany. Kameníci a zedníci při obnově brány pracují s pískovcovými kameny, které kdysi byly součástí hradu. Co nejvěrněji se snaží napodobit i původní pojivo. Využívají vápennou maltu s takzvaným metalupkem. „Je to odpad při těžbě kaolinu vypálený na vysokou teplotu a rozemletý na prášek. Funguje to místo cementu jako hydraulická složka,“ řekl Krämer.
Řemeslníkům chybí na výšku dozdít zhruba metr a půl zdiva. Nahoře poté podle kameníka Daniela Bobka vznikne koruna, která zajistí, aby do zdiva nezatékala voda. „Není cílem dozdívat něco, co nevíme, jak vypadalo. Jde o to zachránit to, co stojí, a postupem času vykopávat to, co je ještě pod zemí,“ řekl Bobek.
Spolek Polypeje, který se o památku od roku 1994 stará a postupně ji obnovuje, letos také zahájil provoz dřevěné budovy na Stupavském nádvoří. Objekt s kuchyní, klubovnou a noclehárnou až pro 40 lidí slouží jako zázemí pro dobrovolníky a pořádání kulturních akcí. Spolek má nyní 39 členů, peníze na renovaci hradu získává kromě dotací také ze vstupného.
Hrad Cimburk, který vlastní Polypeje společně s městem Koryčany, je otevřený celoročně. V první polovině 14. století jej nechal postavit Bernard z Cimburka. Po porážce Turků u Vídně v roce 1683 hrad ztratil význam. Krátce sloužil ještě jako sídlo lovčího a k ubytování lesního personálu velkostatku. Od začátku 18. století je uváděn jako pustý. Je ojedinělým dokladem lucemburské hradní architektury. Předloni jej navštívilo téměř 25.000 lidí, loni zhruba o 1400 méně.
