Článek
Dny s teplotou nad 50 stupňů Celsia se nyní vyskytují častěji, ale i na větším počtu míst na světě než dříve. To podle BBC představuje bezprecedentní výzvu pro lidské zdraví a způsob života. Celkový počet dnů s teplotou nad 50 stupňů Celsia se od roku 1980 zvýšil v každém desetiletí.
V letech 1980 až 2009 překračovaly teploty 50 stupňů Celsia v průměru asi během 14 dní v roce. V letech 2010 až 2019 se jejich počet zvýšil na 26 dní ročně. Ve stejném období se teploty 45 stupňů Celsia a vyšší objevily v průměru o dva týdny ročně navíc.
„Tento nárůst lze stoprocentně přičíst spalování fosilních paliv,“ říká zástupkyně ředitele Institutu pro změnu životního prostředí na Oxfordské univerzitě Friederike Ottová.
S oteplováním světa se zvyšuje i pravděpodobnost, že se budou častěji vyskytovat extrémní teploty. Vysoké teploty mohou být smrtelné pro lidi i přírodu a mohou způsobit velké problémy s infrastrukturou a energetickými systémy.
Teploty nad 50 stupňů Celsia se vyskytují převážně na Blízkém východě a v oblasti Perského zálivu. Po rekordních teplotách – 48,8 stupně Celsia v Itálii a 49,6 stupně Celsia v Kanadě – v létě vědci varovali, že pokud nesnížíme emise fosilních paliv, nastanou dny s teplotami nad 50 stupňů Celsia i jinde.
„Musíme jednat rychle. Čím rychleji snížíme emise, tím lépe na tom budeme. Při pokračujících emisích a nedostatku opatření budou tato extrémní vedra nejen silnější a častější, ale reakce na mimořádné události budou stále náročnější,“ varoval Sihan Li, výzkumník v oblasti klimatu z Oxfordské univerzity.
Analýza BBC rovněž zjistila, že v posledním desetiletí se maximální teploty zvýšily o 0,5 stupně Celsia ve srovnání s dlouhodobým průměrem v období mezi lety 1980 a 2009. Tento nárůst však nepocítili lidé na celém světě ve stejné míře. V některých oblastech východní Evropy, jižní Afriky a Brazílie vzrostly maximální teploty o více než 1 stupeň, v některých oblastech Arktidy a Blízkého východu dokonce o více než 2 stupně Celsia.
Vědci vyzvali světové lídry k přijetí naléhavých opatření na listopadovém summitu OSN v Glasgow. Na tomto summitu mají podle nich vlády přijmout nové závazky v oblasti snižování emisí, aby se omezil růst globální teploty.
Podle studie Rutgersovy univerzity v USA, která vyšla v loňském roce, by se v roce 2100 mohlo až 1,2 miliardy lidí na celém světě potýkat se zátěží způsobenou zvýšenými teplotami, pokud bude současná úroveň globálního oteplování i nadále pokračovat. To je nejméně čtyřikrát více lidí než dnes.
Lidé se také potýkají s obtížnými rozhodnutími, jak se krajina kolem nich mění. S extrémními teplotami totiž bude častěji docházet i k suchům a lesním požárům. Přestože k tomu mohou přispívat i jiné faktory, klimatické změny jsou také důležitou hnací silou dezertifikace.
Migrace způsobená klimatem
Podle zprávy Světové banky by klimatické změny mohly v příštích třech desetiletích přimět až 200 milionů lidí k opuštění domovů. Pokud nebudou přijata naléhavá opatření ke snížení globálních emisí a překlenutí rozdílů v oblasti rozvoje, vzniknou podle zprávy z hlediska klimatické migrace krizové oblasti.
Druhá část zprávy Groundswell, zveřejněné v pondělí, se zabývala dopady pomalu probíhajících klimatických změn, jako je nedostatek vody, snižující se produktivita plodin nebo stoupající hladina moří. Zpráva podle agentury AP zkoumala, jestli by tyto faktory mohly do roku 2050 vyústit v existenci tzv. „klimatických migrantů“. Zpráva nabídla tři různé scénáře, které se lišily mírou zavedených opatření v oblasti klimatu a rozvoje.
Podle nejpesimističtějšího scénáře s vysokou úrovní emisí a nerovnoměrným rozvojem zpráva předpokládá, že se v rámci šesti analyzovaných regionů přestěhuje až 216 milionů lidí. Těmito regiony jsou Latinská Amerika, severní Afrika, subsaharská Afrika, východní Evropa a střední Asie, jižní Asie, východní Asie a Tichomoří.
V případě nejčernějšího scénáře by se největší počet migrantů stěhoval v rámci subsaharské Afriky, a to až 86 milionů lidí, kteří by se podle analýzy zřejmě nejvíce pohybovali v rámci hranic jednotlivých států. Subsaharská Afrika je nejzranitelnějším regionem z hlediska dezertifikace i závislosti obyvatelstva na zemědělství.
Největšího podílu klimatických migrantů se však podle zprávy dočká severní Afrika. Tam by se kvůli klimatickým změnám mělo stěhovat na 19 milionů lidí, což odpovídá zhruba 9 procentům populace regionu. K migraci by podle zprávy docházelo především v důsledku nedostatku vody v severovýchodním Tunisku, severozápadním Alžírsku nebo západním a jižním Maroku.
V jižní Asii je zejména Bangladéš postižen povodněmi. Na zemi připadá téměř polovina předpokládaných klimatických migrantů, přičemž podle pesimistického scénáře se tam do roku 2050 bude muset přemístit 19,9 milionu lidí.
„Taková je naše současná humanitární realita a obáváme se, že bude ještě horší,“ řekl profesor Maarten van Aalst, ředitel Mezinárodního klimatického centra Červeného kříže.
V případě nejpříznivějšího scénáře s nízkou úrovní emisí a inkluzivním udržitelným rozvojem by ve světě přesto mohlo být donuceno k opuštění svých domovů okolo 44 milionů lidí. „Zjištění znovu potvrzují, že klimatické změny mají potenciál vyvolat migraci v rámci jednotlivých zemí,“ uvedla Viviane Wei Chen Clementová, hlavní odbornice na změnu klimatu ve Světové bance a jedna z autorek zprávy.
