Článek
Hydrogely jsou schopny opakovaně na sebe vázat vodu, udržet ji a postupně uvolňovat, jejich hlavní složkou je kyselá syrovátka, vedlejší produkt při zpracování mléka a výrobě sýrů. „Hydrogely zlepšují kvalitu půdy svou schopností poutat srážkovou či závlahovou vodu a zpřístupňovat ji znovu rostlinám v období sucha. Kromě toho mají vliv na strukturu půdy, podporují mikrobiologickou aktivitu v půdě, zlepšují její kvalitu a stimulují růst rostlin,“ prohlásila vědecká pracovnice Silvie Duřpeková. „Dosavadní výsledky ukazují, že naše hydrogely jsou schopny zadržet vláhu v půdě o 30 až 40 procent více v porovnání s půdou bez hydrogelu,“ uvedla Duřpeková.
Na trhu jsou hydrogely, které jsou většinou na bázi ropných produktů, jejich biologická rozložitelnost je nulová nebo velmi dlouhá. „Proto se naše výzkumná skupina zabývá vývojem ekologicky šetrných hydrogelů, které jsou vyrobeny z čistě přírodních, plně rozložitelných, běžně dostupných a nízkonákladových surovin, které nezatěžují životní prostředí. Jejich využití přinese tedy jak ekologické, tak i ekonomické výhody,“ řekl rektor univerzity a garant výzkumné skupiny Vladimír Sedlařík.
Odhaduje se, že téměř polovina vyprodukované syrovátky je dále nevyužita. „Použitím kyselé syrovátky pro výrobu hydrogelů lze minimalizovat vznik odpadu a zároveň lze přispět ke zvýšení dostupnosti živin v půdě pro rostliny, a to díky vysokému obsahu minerálních látek obsažených v syrovátce,“ uvedla Duřpeková.
Hydrogely je možné připravit v podobě prášku, krystalků nebo granulí, které se dají do půdy před setbou rozmetáním či zaoráním do hloubky asi 20 centimetrů. Využít se mohou také v zahradnictví či na domácích zahradách, kdy se malé množství přidá ke kořenovému balu rostlin nebo smíchá se substrátem, do kterého jsou rostliny vysazeny. Hydrogel může být v polotekuté podobě a mít podobu sáčků z biologicky rozložitelného materiálu s gelem. Sáčky se pak mohu přidávat přímo k sazenicím. Po vysušení může být hydrogel v suchém stavu, který je vhodnější pro dlouhodobé skladování. Na hektarové pole je podle Duřpekové potřeba asi 100 kilogramů hydrogelu.
„Jsme ve fázi, kdy optimalizujeme vyvinuté receptury, aby byly komerčně použitelné. Konec projektu je na konci 2023. Do té doby očekáváme, že budeme mít receptury i další návazné postupy jako je balení, certifikáty, aby potenciální zájemci na trhu mohli jednat o poskytnutí nebo odkoupení licence,“ uvedl Sedlařík. Zlínští vědci spolupracují s Výzkumným ústavem mlékárenským, Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy a společností Lacrum Velké Meziříčí.
