Článek
Výstava, která vznikla ve spolupráci se zlínskou Galerií Artrium, potrvá do 28. března. K vidění je více než stovka Muchových děl, řekl dnes novinářům Pavel Chmelík z Galerie Artrium.
Návštěvníci uvidí také plakáty, které Mucha vytvořil pro svou múzu, herečku Sarah Bernhardtovou. „Je to krásná Médea a Lorenzaccio, kde se Sarah představila v mužské roli,“ uvedl Chmelík.
Výstava nabízí nejen klasické dílo Alfonse Muchy, ale také užité umění. Jde o sklo, šperky, běžné předměty denní potřeby jako příbory či stojánek na vejce, které Mucha navrhl. Vystaveny jsou také Muchovy návrhy těchto předmětů.
K vidění jsou rovněž šperky vytvořené podle Muchových návrhů zlatníkem Fouquetem. Nechybějí šperky, které podle Muchových původních návrhů vytvořila jeho vnučka Jarmila Mucha Plocková. „Unikátem je Muchův originální malířský stojan, který používal v Paříži a poté si ho přivezl do Prahy,“ uvedl Chmelík. Muchova díla jsou zapůjčena z pražské Central Gallery, Muchova vnučka na výstavu poskytla šperky, předměty denní potřeby, stojan či paraván na převlékání.
Mucha se narodil v Ivančicích v roce 1860, proslavil se v 90. letech 19. století při svém pobytu ve Francii. Tam na sebe poprvé výrazně upozornil plakátem Gismondy (1894) zhotoveným pro herečku Sarah Bernhardtovou, pro niž poté navrhoval divadelní kostýmy i jevištní dekorace. V uměleckém prostředí Paříže se stal zakladatelem secesního uměleckého plakátu a propagátorem stylu Art nouveau, nazývaného i Le style Mucha. Vedle plakátů, divadelních výprav a kostýmů navrhoval Mucha i šperky, nádobí, čalounění, obálky knih a časopisů, viněty či jídelní lístky.
Od roku 1904 pobýval střídavě v Paříži a USA. V roce 1910 se vrátil do Čech. Zde se proslavil zejména svým cyklem 20 obrazů na motivy dějin slovanských národů s názvem Slovanská epopej, o jejíž vlastnictví se roky soudí Praha s Muchovými dědici. Podle Muchova návrhu byla zhotovena jedna z vitráží v katedrále svatého Víta v Praze, podílel se i na výzdobě jednoho ze sálů pražského Obecního domu. Slavný malíř zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic.
