Článek
Pestrost návštěvníků se zvyšuje, přijíždějí například učitelé, sekretářky, člen baletu, vědci či podnikatelé, také rodiny s dětmi. Sečením luk se udržuje jejich druhová rozmanitost, louky v Bílých Karpatech jsou tím jedinečné, na metru čtverečním jsou i desítky druhů rostlin. Na loukách jsou sušší místa i mokřady. Bez péče člověka by louky zarostly. Stav luk se místy i zlepšil, některá místa již zarůstala. Ochránci přírody však vidí i dopady klimatických změn, trápí je zejména úbytek vody. Potok, který územím protéká, byl vždy silný, nyní teče jen velmi slabě.
Ruční sečení má výhodu v tom, že je šetrnější k rostlinám i živočichům, kteří mají čas případně utéct. „Jsou tady svažité podmáčené svahy, žádná technika by se sem ani nedostala. Navíc tato akce má i komunitní a sociální přínos, potkáte zajímavé lidi, povykládáte si. Když u toho řve benzinová sekačka, tak si u toho moc nepovykládáte,“ uvedl předseda Českého svazu ochránců přírody Kosenka ve Valašských Kloboukách Miroslav Janík.
Dobrovolníci se na místě mohou naučit pracovat s kosou. „Lidé jsou vesměs šikovní a naučí se to. Když mám dobře nachystaný nástroj, je to pohlazení pro duši i tělo, je to relax, není to dřina nebo utrpení. Základem je dobrý nástroj, musí být podle výšky člověka. Kosa musí být kvalitní, která je dobře nakutá, musí to být dobrá ocel, aby nebyla ani moc měkká ani tvrdá, aby držela ostří,“ uvedl Martin Janík, syn předsedy. Důležitý je podle něj také styl, kosa by měla trávu řezat, ne sekat. Člověk se musí otáčet kolem své osy a nezatěžovat jen ruce, záda nebo břicho. Kosu je také třeba často brousit.
Tráva musí být vlhká, proto se seče ráno, když je rosa, nebo po dešti. Dnes se proto vstávalo o půl páté, lidé si v polní kuchyni dali snídani a vyrazili na louky. Seče se do deváté, maximálně desáté hodiny dopoledne, pak se seno rozhazuje a suší.
Dobrovolníci mohou zůstat celé dva týdny nebo jen den, většinou se na akci vystřídá kolem 180 lidí. Přijíždějí také dobrovolníci ze zahraničí. Dnes například přijela ze Skotska Renata Ikhalume, která tam žije 13 let, pochází však z Valašských Klobouk. Do svého rodiště se dostala po čtyřech letech. Její otec dělá na kosení kuchaře v polní kuchyni. „Od mých tří roků jsme sem s rodiči chodili, ráda se vracím. Je fajn setkat se tady s lidmi, kteří jsou podobně naladění,“ uvedla Ikhalume. Z Prahy přijela mladá žena Marie, jejíž babička pochází z regionu. „Občas jsem tam něco posekala, v Praze není co. Proto jsem přijela sem a moc se mi tu líbí, chtěla bych přijet i příští rok,“ uvedla mladá žena, která chce zůstat týden. Stan si postavila stejně jako řada dalších dobrovolníků přímo na louce.
