Článek
Podle její ředitelky Tamary Peckové Homolové je to první společná výstava Habermanna a jeho dcery Elisabethy. K návštěvě výstavy mají lidé tento víkend poslední příležitost.
„Není to úplně jednoduché přivézt mobilní kovářskou dílnu. Pan Habermann byl rozhodnutý, že nepřijede, ale na můj takový dost nesolidární nátlak při vernisáž před svědky slíbil, že přijede. Bohužel jsme společný termín našli až teď před koncem výstavy, ale jsme rádi, že se to podařilo zorganizovat, že lidé budou mít ještě možnost vidět ty nádherné věci, které tady v galerii ve Staré radnici jsou,“ řekla ČTK Pecková Homolová. V podobných akcích, které by měli lidem umění ve žďárské galerii víc přiblížit, chce v budoucnu pokračovat.
Habermann se uměleckému kovářství věnuje čtvrt století, pochází z rodiny, kde se toto řemeslo předává z generace na generaci. „Už děda byl vyhlášeným uměleckým kovářem,“ řekl Habermann. Ve své volné tvorbě se soustředí především na figurální tvorbu. Je zvyklý vystavovat svá díla společně s umělci, kteří se věnují malbě. Podobnou takovou výstavu připravuje za měsíc v jihočeském Milevsku, kde své práce vystaví vedle maleb Valentina Horby.
Pro žďárskou výstavu vybral Habermann svá novější díla, které doplnily školní práce jeho dcery. Je absolventkou jihlavské střední grafické školy a nyní studuje kamenosochařskou školu v Hořicích.
Volná tvorba představuje asi polovinu Habermannovy práce, druhá patří zakázkové výrobě, do které vkládá vlastní invenci a pracuje podle vlastních návrhů. Prostřednictvím mobilní dílny zprostředkovává lidem možnost nahlédnout pod svoje ruce jen výjimečně. „Je to náročné, člověk se na to musí určitým způsobem připravit. Je potřeba vymyslet, co ukázat veřejnosti, aby to bylo pro diváka zajímavé. Musejí se tam ukázat klasické postupy, na rozdíl od toho, když dělám sochu. Ta se musí dělat v ateliéru, tady se uchyluji ke klasické tvorbě - kování kříže nebo malého svícnu,“ řekl Habermann.
V improvizované dílně v centru Žďáru nad Sázavou si dnes vystačil s mobilní výhní s fukarem na elektřinu, kovářským černým uhlím, které je mnohem drobnější než uhlí běžně spalované, a s kovadlinou, kleštěmi a pár dalším náčiním. „Výhně bývaly polní, takže bývaly šlapací, ale pokud mám veřejnosti něco ukázat, tak je lepší, když se nenadřu jenom tím šlapáním,“ řekl Habermann.
Výstavy připravované na další měsíce se budou v galerii ve Staré radnici věnovat obrazům španělských autorů, sochám a plastikám Patrika a Miloše Vlčkových nebo pastelům, které tvoří slovenská umělkyně Eva Bachratá Linhartová.
