Článek
Zobrazení na půltunovém kusu kararského mramoru připomínají bitvu u Habrů, která se odehrála před 600 lety a po níž husité dobyli tehdejší Německý Brod (dnešní Havlíčkův Brod). Název díla, tedy zmíněný památník debaklu druhé křížové výpravy proti husitům, vychází z toho, že ústřední dva portréty nepřipomínají tehdy vítězné husity, ale dva jejich protivníky. „Ne proto, že bych jim stranil. Je to pohled z druhé strany,“ řekl autor.
Dvořáka zaujali italský válečník Filippo Scollari (Pipo Spano z Ozory) a Antoni Tallander, šašek, který tehdy byl ve službách krále Zikmunda. „Husity tam mám zastoupené jenom zbraněmi a takovými náznaky, ale tyhle dva osudy mě jakoby připoutaly,“ uvedl Dvořák. Na památníku vysokém asi metr pracuje od loňského listopadu u žulového lomu společnosti Granit Lipnice.
Na obraz vojevůdce výtvarník podle svých slov poprvé narazil v mládí, když se seznamoval s renesančními malíři, autorem fresky byl Andrea del Castagno. Tehdy si Dvořák obrázek muže s šavlí v ruce zapamatoval. Po čtyřech desítkách let se dověděl, že tento muž velel vojsku krále Zikmunda u Brodu. Zikmundův šašek Antoni Tallander byl podle výtvarníka zřejmě v bitvě u Brodu zajatý a pak vězněný. Od krále měl dostat odměnu za to, že pomohl zabránit vydání města Brna do rukou husitů. Pohřbený je v katedrále svaté Eulálie v Barceloně.
Kararský mramor je jemnozrnný a měkký, podle Dvořáka se v něm dobře tvoří detaily. „Je to radost z toho dělat, oproti žule. Ale zase, já tu žulu mám v krvi a v plicích, raději dělám ze žuly,“ řekl. O definitivním umístění nového díla ještě nerozhodl. Vzhledem k tomu, že by mramor pod širým nebem ztrácel, připraví pro něj možná přístřešek na své zahradě. „Rok to tu může být a pak uvidím,“ řekl.
Bitva spojovaná s dobytím Brodu se odehrála 8. ledna 1422 poblíž dnešní obce Habry. Ustupující vojsko druhé křížové výpravy, jemuž pravděpodobně velel italský vojevůdce Filippo Scollari, tu rozdrtily postupující husitské oddíly, které tvořila spojená táborská a pražská vojska, v čele se slepým hejtmanem Janem Žižkou.
Podle názoru současných historiků začalo po dvou dnech, 10. ledna, jednání o kapitulaci mezi Žižkovým štábem a veliteli města. V tu chvíli bylo patrně mezi oběma stranami vyhlášeno příměří, které však část husitů nerespektovala a bez Žižkova vědomí vnikla do města. Během několika dalších hodin prý tato skupina zabila na tisíc pět set přítomných vojáků i místních obyvatel.
Bitva u Habrů byla posledním vojenským vystoupením krále Zikmunda Lucemburského v rámci husitských válek v Čechách. Cesta k vládě v českých zemích se mu otevřela až po bitvě u Lipan, jíž se husitské války uzavřely.
