Článek
Mezi exponáty jsou také vánoční vykrajovátka a další pomocníci k pečení cukroví, a dokonce obaly potravin včetně mouky, cukru nebo marmelád. Někdy i s původním obsahem. Výstava bude přístupná do 30. prosince.
Na výstavě nechybí domácí elektronika vyráběná nedalekým podnikem Eta Hlinsko. Vystaveny jsou i unikátní kosodélníkové žehličky, jejichž designérem byl Stanislav Lachman, který navrhoval i vysavače. „Kosodélníkové žehličky se vyráběly asi čtyři roky do roku 1972, ale byl to unikát. My je máme konkrétně z roku 1971,“ řekl Mudroch. Rozšířenějšího typu 241 se podle něho vyrobilo asi 1,5 milionu a vyvážen byl i do západní Evropy.
Vystavené formičky a vykrajovátka se vyráběly přímo ve Svratce. „Dodneška je tady firma Smolík, která dělá vykrajovačky. I oni nám vždycky z nové kolekce něco věnují. Jsou to takoví naši sponzoři, čehož si samozřejmě moc cením. Máme tím pádem uloženy i do budoucna vzorky některých jejich výrobků,“ řekl Mudroch. Součástí výstavy jsou také plastová vykrajovátka na cukroví, která vyráběl podnik Mars Svratka mezi lety 1958 až 1962.
„A protože je dnes doba, jaká je, moc humoru nemáme, tak jsme si říkali, že by nebylo marné to doprovodit třeba kreslenými vtipy s vánoční tematikou. A zase průřezem doby. Některé vtipy jsou ze čtyřicátých let. Jsou tady mezi tím dobové reklamy, ale zároveň i kreslené vtipy, aby se lidi mohli i trošičku pobavit,“ řekl Mudroch.
Muzeum nabízí tematické vánoční výstavy pravidelně. Loňskou výstavu vánočních pohlednic ale znemožnila protiepidemická opatření, v roce 2019 muzeum vystavovalo vánoční ozdoby, o rok dřív připravilo expozici odkazující k tradicím Vánoc z první republiky nazvanou Vánoce za tatíčka Masaryka.
Muzeum ve Svratce bylo otevřeno v květnu 2005. Uvnitř připomíná maloměstskou ulici v době první republiky. Je složena ze stylizovaných domků, v nichž jsou expozice klempíře, hrnčíře, ševce, výrobce lyží a saní, kloboučníka, kožešníka a krejčího či koloniálního obchodu s trafikou. Od října 2013 je součástí muzea také venkovská prodejna Jednoty v podobě okolo roku 1970. Její exponáty si už stačily zahrát v několika filmech. „Do snímku Dukla 61 jsme půjčovali jen nějaké zboží, ale u filmu Já, Olga Hepnarová všechno tohle sbalili, odvezli do Ústí nad Orlicí, kde to točili, nainstalovali a to byla naše Jednota,“ řekl Mudroch.
Důvodem vzniku muzea byla podle Mudrocha snaha věnovat se regionální historii. Nevšední instalace a upření pozornosti nejprve na dobu první republiky ho měly odlišovat od ostatních regionálních muzeí. „Protože věci přibývaly, tak se expozice rozšířila i na léta poválečná, protože ty věci jsou, ale shánějí se čím dál hůř,“ řekl Mudroch.
