Článek
Zájemci o studium mají šanci poznat školu zevnitř díky otevřeným dveřím v den oslav 11. června, které byly o rok odloženy kvůli covidu, proto akci konzervatoř pojmenovala 50+1, aneb Odložená padesátka.
Právě covidové období považuje vedení školy, která vznikla v roce 1971 při místním gymnáziu, za jedno z nejnáročnějších. „Máme to za sebou, i když s důsledky se ještě trochu potýkáme, vidět je to hlavně u emočně labilnějších studentů,“ řekla zástupkyně ředitelky Jitka Neumann Žižková. „Byla to dlouhá doba, neradi na to vzpomínáme. Vstoupit znovu na jeviště po takové pauze je těžké,“ řekla ředitelka Kateřina Boudníková.
Vzdělávat se na konzervatoři na dálku je velmi těžké. „Přímý kontakt nic nenahradí. Někdy se pedagog potřebuje studenta dotknout, upravit postoj. Jak to jen šlo, zaváděli jsme individuální hodiny,“ uvedla Žižková. Na ně docházejí patnáctiletí i jednašedesátiletí studenti. Nastoupit na konzervatoř lze prakticky kdykoliv, forma studia je denní i kombinovaná. „Jsou tací, kteří si plní sny nebo si potřebují doplnit kvalifikaci,“ uvedla Žižková. Studium trvá šest let, po čtvrtém roce je dobrovolná maturita. „Doporučujeme ji. Protože se může stát, že si třeba trumpetista v pátém ročníku vyrazí zuby,“ podotkla Žižková.
Zájem o studium je velký. K jeho zvýšení přispělo podle zástupce ředitelky Jana Doskočila otevření oborů populární zpěv a elektronické klávesové nástroje. Většina talentové přijímací zkoušky skládá s tím, že se chce hudbě věnovat celý život. „Samozřejmě chtějí být umělci, ale teď se objevuje fenomén toho, že jejich přáním je učit,“ uvedla Žižková. „Covidová doba ukázala nejistotu muzikantského života,“ podotkla. Hojně se hlásí také klavíristů a hráčů na smyčcové nástroje. „Máme, nehezky řečeno, velký odpad. Během druhého ročníku studenti zjišťují, kdo došel na strop svých snah,“ řekla Žižková.
Klíčovým partnerem školy a také možným budoucím zaměstnavatelem je v Teplicích Severočeská filharmonie a místní základní umělecká škola. Absolventi konzervatoře působí ve velkých hudebních tělesech po celé republice i jako pedagogové na akademiích. „Jsou z nich interpreti, sólisté, hudební manažeři, hudební teoretici, portfolio je opravdu široké, ačkoliv jsme škola úzce zaměřená,“ uvedla ředitelka. Váží si zejména rodinné atmosféry ve škole, jejíž žáci se vydali na pódia, jakmile to bylo možné. „Všichni se najednou nadechli, studenti jsou velmi akční, podporují se navzájem, opravdu je toho hodně,“ uvedla Žižková.
Za sebou má škola akci nazvanou Hudba do ulic. Před sebou galakoncert na oslavu výročí 11. června, kdy se škola otevře všem absolventům, ale i zájemcům o studium. Ti se musí připravit v případě přijetí třeba i na čtyřhodinové denní hraní. „O víkendu hraju i víc,“ řekla ČTK Darina Pišlová z prvního ročníku. „Klavír mě baví, chtěla bych s ním zůstat po celý život,“ uvedla studentka, která nedávno získala na mezinárodní klavírní soutěži v Kamenici pod Lipou třetí místo. Svému nástroji se chtějí věnovat také fagotisté Kryštof Brož a Šimon Fröhlich. „Neskutečně mě to baví,“ řekl ČTK Brož, který má nyní diář zaplněný vystoupeními. I další studenti už mají své kapely, soubory.
Cesta na konzervatoř je různá. Někdo nastoupil kvůli rodičům, někdo se bál přijímacích zkoušek z matematiky na jiných školách. „Já jsem odmalička věděla, že to je moje cesta, že nechci dělat nic jiného. Po konzervatoři bych chtěla pokračovat na vysoké škole a věnovat se třeba muzikálu,“ řekla studentka populárního zpěvu Laura. Pro studium je bezpochyby talent důležitý, ale podle učitelky Jany Černohouzové není vždy úplně zásadní. „Svou roli hraje i píle a kombinace obojího,“ uvedla. Pedagogický sbor se shoduje na tom, že nejdůležitější je, že studenty škola baví.
