Článek
Zpracovává neuvěřitelný životní příběh Waldemara Solara, v němž se zrcadlí dějiny 20. století. Premiéra se uskuteční 18. června.
S nápadem román adaptovat na jeviště přišel kdysi herec Jan Plouhar. „Nikdo to ale nechtěl dramatizovat, protože prý to nejde, a když se mi řekne, že něco nejde udělat, tak je to pro mě výzva,“ řekl ČTK režisér Filip Nuckolls. Historické zvraty 20. století se odehrávají v různých zemích, hlavní hrdina potkává mnoho postav, mezi nimiž je i maršál Malinovskij nebo Jozef Tiso. Upravit román pro divadlo bylo podle režiséra náročné. „Práce na scénáři trvala rok. Je to jedno z nejtěžších představení, které jsem kdy dělal,“ řekl.
Svérázná scénografie využívá hloubku jeviště. Diváci sedí i po jeho boku. „Chtěli jsme to udělat jednoduše. Nechtěl jsem, aby se lidi dívali na nějaké obrazy, ale aby sledovali člověka, aby zmizelo jeviště,“ uvedl Nuckolls. Hlavní hrdina, který se v románu i ve hře jmenuje Bernard Mares, prochází předválečným obdobím, 2. světovou válkou i komunismem. „A při tom činí leckdy kontroverzní, leč o to více lidská rozhodnutí. Při dramatizaci jsme se snažil především nahlédnout očima jednoho malého člověka onu velkou historii minulého století, která se výrazně dotkla i samotného Ústí nad Labem,“ uvedla dramaturgyně Kateřina Součková. "Furt se rozhodovat, na to nebyl žádný klíč. Mě se líbí postava Bernarda Marese, byť pro někoho je to zločinec, “ řekl režisér.
Zkoušelo se více ,než je na divadle obvyklé. Scény jsou leckdy odvážné, během představení zaznívá i ruština. „Máme tady Ukrajince, který rusky umí a ještě je na ty Rusy naštvanej, tak jsme toho využili,“ uvedl Nuckolls. Autorem kostýmů je výtvarník Jan C. Löbl, který dříve v Činoherním studiu působil.
V hlavní roli se vystřídá Petr Uhlík s Josefem Kadeřábkem. Vypravěčem příběhu je Josef Formánek. „Když jsem se během první zkoušky díval do očí Pepy Kadeřábka, který výborným způsobem hraje Bernarda Marese, tak najednou jsem měl pocit, že se dívám do očí Bernarda. Teď už mě to tak nedojímá, ale tehdy mě to dostalo,“ řekl ČTK Formánek, který přiznal, že si od divadelního zpracování románu příliš mnoho nesliboval. „Neměl jsem žádné velké očekávání, ale jsem velmi mile překvapený. Filip Nuckolls a herci odvedli skvělou práci, mám z toho radost,“ uvedl spisovatel, který promlouvá k divákům na začátku a na konci představení.
Román Mluviti pravdu je podle Formánka zvláštní tím, že je inspirován skutečným životem. Setkání s Waldemarem Solarem bylo podle něj osudové. „Objevil jsem třetího dědu, kterého jsem dostal dárkem od osudu. Na konci jeho života jsme se adoptovali, on mě jako nezvedeného vnuka a já jeho jako vzteklého a milého dědu,“ řekl Formánek.
Inscenace uzavírá jubilejní sezonu Činoherního studia, v níž se do divadla vraceli výrazné osobnosti spojené s historií ústecké činohry. Tou je i režisér Nuckolls. „Teď to bylo v dubnu 20 let od první čtené (zkoušky), usadil jsem se tady, mám odsud holku. Teď jsem odešel z Prahy, abych dělal na severu Čech. Pro mě to je naprosto osudové (divadlo), možná víc než moje rodina,“ uzavřel Nuckolls.
