Článek
Tento důl, který se začal hloubit koncem 19. století, se zapsal do historie jako poslední místo, kde se v regionu dobývalo černé uhlí. Těžba zde - a tím i v celé oblasti - byla ukončena před 20 lety, 29. června 2002.
Schoeller (Schöller) v Libušíně jako jediný z dolů v regionu fungoval v průběhu třech století. Šachta dosahovala hloubky přes půl kilometru a v průměru měřila pět metrů. Od konce 60. let byla vedle hloubena nová jáma Nejedlý III (do hloubky téměř 640 m a o průměru 7,5 m). V roce 1973 těžba v původní šachtě (nazvané Nejedlý I) skončila, jáma pak sloužila pro větrání. V dalších letech se však zhoršovaly podmínky dolování, vytěžené uhlí mělo nižší výhřevnost a dolování se stalo ztrátovým. Rozhodnutí důl uzavřít urychlil výbuch metanu, který si v roce 2001 vyžádal životy čtyř horníků. Důl v té době vlastnila společnost Českomoravské doly, která musela na Kladensku propustit na 1200 zaměstnanců.
Historie těžby uhlí na Kladensku je stará přes tisíc let. Prvními, kdo začal využívat zdejší uhlí, byli údajně Keltové, kteří z něj však vyráběli šperky. První písemná zpráva o těžbě v oblasti je z roku 1463, kdy bylo dobýváno u Malých Přílep. V 16. století se uhlí dolovalo na Buštěhradském panství a na Slánsku. Zmínky o prvním skutečném dolu na Kladensku pocházejí z roku 1720, kdy se těžilo v okolí Otvovic. V roce 1772 byla objevena velká uhelná sloj u Vrapic. Další doly vznikaly v okolí Lán, Mutějovic a Rakovníka, na Slánsku i buštěhradském panství.
Velký rozmach těžby nastal v polovině 19. století, když v červenci 1848 několik průmyslníků založilo Kladenské kamenouhelné těžařstvo. Podnikatele přilákal významný nález uhlí u Dříně. Těžařstvo se stalo hybatelem dalšího vývoje Kladna, které se postupně přeměnilo v město uhlí a železa.
U zrodu společnosti stáli jeden z prvních důlních podnikatelů na Kladensku, pražský měšťan a mlynář Václav Novotný, a českobudějovický loďař a velkoobchodník Vojtěch Lanna. Ti spolu v září 1847 uzavřeli spolek nazvaný Pražské uhelné doly u Kladna. K nim se o rok později přidal moravský stavitel železnic František Klein se svými bratry; firma Bratři Kleinové patřila k největším hutním a stavebním společnostem v zemi.
Kladenské kamenouhelné těžařstvo v následujících desetiletích otevřelo v Kladně i jeho okolí mnoho nových těžebních polí, mimo jiné doly Václav, Layer, František a Zippe. Jelikož Lanna v té době již vlastnil železnorudné doly u nedalekých Nučic, vrhlo se těžařstvo do budování železáren. Později byli do spolku přizváni další podnikatelé - majitel několika dolů na Kladensku Florentin Robert a vlastník dolů a hutí v západních Čechách Herman Lindheim, a v roce 1857 tak vznikla Pražská železářská společnost (PŽS), která provozovala kladenské doly i hutě.
Po vzniku Československa se společnost dostala pod vliv pražské Živnobanky. Firma dále rostla, mimo jiné koupila několik dalších dolů. Po druhé světové válce Pražská železářská společnost zanikla v říjnu 1945 dnem znárodnění. Veškeré důlní společnosti na Kladensku byly sjednoceny pod podnik Kamenouhelné doly Kladno. Po roce 1989, kdy měl státní podnik Kamenouhelné doly Kladno 18.000 zaměstnanců ve čtyřech krajích Čech a Moravy, vznikla v roce 1993 z kladenských i dalších dolů akciová společnost Českomoravské doly, která byla posléze privatizována.
Po zániku Českomoravských dolů byly převedeny uhelné lokality na Kladensku pod státní podnik Palivový kombinát Ústí, který se od začátku letošního roku stal odštěpným závodem státního podniku Diamo. Ten se věnuje sanačním a rekultivačním projektům nejen na Kladensku. Černé uhlí se v Česku těží už jen v Dole ČSM ve Stonavě na Karvinsku. Podle původních plánů tam měla těžba skončit letos, v dubnu ale představenstvo těžební společnosti OKD schválilo, že dobývání uhlí bude pokračovat do druhého kvartálu roku 2023.
