Článek
Chalupecký (1910 až 1990) celý život propagoval a obhajoval nové formy umění a zajímal se o smysl umění v moderní společnosti. Část výstavy proto tvoří reflexe jeho myšlenek zprostředkovaná mladými českými umělci. Výstava Světy Jindřicha Chalupeckého se otevře ve středu a potrvá do 19. června.
Chalupecký začal psát v době mezi světovými válkami, kdy byl novinkou surrealismus, a na sklonku života stačil referovat o postmoderně. Na výstavě jsou díla více než 60 umělců několika generací, jejichž tvorbu ovlivnil. Výstavu připravila Galerie hlavního města Prahy a Společnost Jindřicha Chalupeckého jako výstavu o muži, který „ovlivnil české umění jako nikdo jiný“.
Rozmanitost a bohatost Chalupeckého díla se odráží ve formátu výstavy - prostory jsou rozdělené do několika sekcí, z nichž jedna třeba nabízí pohled do Chalupeckého bytu s obrazy, jimiž žil obklopen, čítárna ukazuje více než 30 textů, které se věnují tvorbě i životu Chalupeckého oblíbených autorů. Z čítárny je vidět do obrazárny, která obsahuje slavná i zapomenutá díla českého a slovenského umění druhé poloviny 20. století, jejichž autorům se Chalupecký věnoval.
Významné místo ve výstavě patří Marcelu Duchampovi, který byl pro Chalupeckého nejdůležitějším umělcem 20. století. V roce 1969 český teoretik uspořádal slavnému Francouzovi výstavu v Galerii Václava Špály. Další část výstavy se věnuje ruskému umění. Chalupecký od roku 1965 až do druhé poloviny 70. let navštěvoval Moskvu a Leningrad, kde se stýkal zejména s aktéry neoficiální kulturní scény.
Kvůli invazi Ruska na Ukrajinu si Chalupeckého společnost nepůjčila plánovaná díla z Moskevského muzea moderního umění a sekci věnovanou ruskému umění připravila výhradně ze zápůjček přímo od autorů nebo od soukromých institucí. Organizátoři zároveň vyzvali ukrajinské a ruské umělce působící v Česku, aby se svým příspěvkem k výstavě vyjádřili k otázce, jak přistupovat k prezentaci ruského umění a k tamějším kulturním institucím.
Na výstavě se setkávají díla umělců několika generací: od zahraničních autorů, jako je Ilja Kabakov, přes práce autorů českého poválečného umění, například Adrieny Šimotové nebo Vladimíra Boudníka, až po reflexe současných umělců, jako jsou Anežka Hošková nebo Václav Magid.
„Záměrem není vytvořit Chalupeckému symbolický pomník. Usiluje spíše skrze dialog historických děl a práci současných umělkyň a umělců, literátů, filozofek a dalších osobností reflektovat, co z Chalupeckého myšlenek a aktivit je relevantní pro současnost, a co nám může být nápomocné v umělecky, politicky, lidsky i ekologicky nelehkých dobách,“ říká k záměru výstavy jeden z jejích kurátorů, historik umění Tomáš Pospiszyl. Na dotaz, co po Chalupeckém zbylo, odpovídá, že je to otázka. „Otázka, jaký je smysl umění, kterou si stále znovu klademe,“ řekl kurátor.
