Článek
Entomoložka Alena Sucháčková z Biologického centra Akademie věd ČR, jejíž práce byla mimo jiné letos oceněna prestižní Prémií Otto Wichterleho, se zabývá také studiem tuzemské populace vzácného okáče stříbrookého i projektem, který může osvětlit původ některých motýlů vyskytujících se v Česku.
„Studuji motýly a jejich propojení s prostředím, v němž žijí - co vše potřebují k životu. Zkoumám, jak toto prostředí mohlo vypadat v minulosti a co má společného se současnými nároky (motýlů) na biotop,“ řekla entomoložka. Poznamenala, že výzkum se provádí pomocí studia genetické informace motýlů a klimatického modelování. „Můžete využít současné rozšíření druhů a pomocí toho modelovat, kde druh asi mohl žít před 10.000 nebo 100.000 lety,“ uvedla vědkyně. Mnoho motýlů je těsně spjato s určitým biotopem - například stepí, mokřady, nivními loukami či otevřenými lesy.
„Genetická informace nám zase například napoví, zda byly populace v minulosti propojené či navzájem hodně vzdálené. Náš dřívější výzkum (s kolegyní Janou Marešovou, pozn. redakce), ve kterém pořád pokračujeme, se týká toho, že když se podíváme několik milionů let dozadu, na dobu v níž se motýlí druhy vyvinuly, tak jejich životní prostředí mohlo vypadat o dost jinak než teď,“ vysvětlila badatelka.
Připomněla, že během čtvrtohor se střídaly doby ledové a meziledové. „Druhy motýlů musely nějak přežít ohromné fluktuace klimatu, musely se jim přizpůsobit,“ podotkla Sucháčková. Dodala, že z výzkumů vyplývá, že v minulosti rozsáhlá stáda velkých býložravců, jak mamutů, tak i srstnatých nosorožců, koní či turů, vytvořila unikátní prostředí, v němž se současné motýlí druhy vyvinuly a které umožňovalo přežití motýlů různých biotopů v těsné blízkosti. Vědkyně v předloňském výstupu také popsaly, že současné ostrůvkovité rozšíření mnoha druhů po severní polokouli je výsledek novodobých změn biotopů – v minulosti bylo jejich rozšíření daleko spojitější.
„Když chceme motýly chránit v současnosti, musíme myslet na to, jak to vypadalo v té minulosti a co jim asi mohlo vyhovovat,“ řekla entomoložka. „Z terénních výzkumů vidíme, že některé druhy motýlů jsou velice náročné. Pro zachování takového druhu je například třeba, aby motýl měl středně velkou živnou rostlinu obklopenou nízkou trávou, v lokalitě pak potřebuje ještě keře k úkrytu a podobně. Dlouho nám vrtalo hlavou, proč jsou některé druhy tak vybíravé, neboť pro současnou ochranu přírody je těžké jejich nároky splnit,“ uvedla Sucháčková. „A ukazuje se, že je to pravděpodobně důsledek právě toho, že se tyto druhy vyvinuly v mozaice krajiny, kterou vytvářela ta velká zvířata,“ konstatovala badatelka.
Letos v červenci Sucháčková také studovala populaci okáčů stříbrookých, kteří v Česku žijí už jen na rašeliništích na Šumavě a na Třeboňsku. „Zkoumali jsme je metodou zpětných odchytů (…), díky kterým je možné vypočítat, jak dlouho jednotlivec žije, jak daleko doletěl, kolik je tam samců a samic či jaká je velikost populace,“ přiblížila výzkum Sucháčková.
„Další velký projekt, na kterém pracuji, je ‚barcoding‘ motýlů z území Česka,“ dodala badatelka. Podotkla, že v genetice jde o označení krátkého úseku DNA, u hmyzu se obecně využívá mitochondriální DNA, který se tradičně využívá pro identifikaci těžce poznatelných vzorků. „My se na to zkusili podívat jinak, protože díky tomu, že se ‚barcoduje‘ hodně, existuje velká databáze se vzorky z celého světa. Vzali jsme jednotlivé druhy denních motýlů a pomocí programu jsme popsali rozšíření mitochondriálních linií uvnitř každého druhu,“ dodala Sucháčková.
„Pak lze vidět, kde se jednotlivé linie stýkají a kde se u nás vzaly linie, které jsou v České republice. Jestli jsou propojeny spíše se západní Evropou, s východní Evropou, Itálií, nebo zda existuje samostatná genetická linie ze střední Evropy,“ řekla Sucháčková. Článek o poznatcích z výzkumu by měl vyjít v příštím roce.
