Článek
K připomínce výročí narození jednoho z nejvíce oceňovaných českých beletristů druhé poloviny minulého století se dvě patra letohrádku proměnila ve scénicky komponovanou výstavu, která má za cíl přiblížit jeho dílo i současným čtenářům. Výstava s názvem Protisvěty potrvá do konce října.
Dnešní vernisáž provázelo provedení loutkového představení s kriminální zápletkou podle Fuksova románu Myši Natálie Mooshabrové.
Ladislav Fuks napsal ve svých pamětech, že nejúplněji je obsažen jen a jen ve svých knihách. „Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já,“ napsal. Kurátorka výstavy Michaela Kuthanová z Literárního archivu Památníku národního písemnictví tak nečekala sto let od vydání Fuksovy prvotiny Pan Theodor Mundstock, která tehdy čtyřicetiletého debutanta světově proslavila, ale využila sto let od spisovatelova narození, které připadá na 24. září 1923.
V několika tematických celcích nabízí metaforický pohled do autorovy mysli. Zajímá se jak o to, jaký byl autor sám, tak o jeho tvorbu, v níž se Fuks snažil beze stopy zmizet. Jednotlivé části výstavy nesou názvy Pod hvězdou Davidovou, Tváře zla, Myši a morčata, Úzkost osamění, Svět jako muzeum a Zrcadla.
K prezentaci tématu výstava využívá různých audiovizuálních médií. V jedné místnosti může návštěvník vstupovat do zvláštních prostorů se zvukovými záznamy autorových textů. V další sleduje dvě verze snímku Spalovač mrtvol, skutečnou a deformovanou, podobně jako se psychika člověka mění pod tlakem tíživé doby, což bylo jedno z Fuksových ústředních témat.
Ladislav Fuks si svůj malý byt v Praze-Dejvicích přetvořil v ornamentální kabinet kuriozit. K tomu odkazuje místnost plná nábytku částečně zabaleného do Fuksových textů doplněná vydáními jeho knih. Zaznívají také úryvky italských oper, které si Fuks pouštěl doma z kazetového magnetofonu. Jeho původní pracovnu může návštěvník prozkoumat z videozáznamu.
V jiné místnosti v objektech podobných sarkofágům vyjevují soubory kuriozit evokujících knihu Myši Natálie Mooshaberové. Jedním z překvapení výstavy je podle pořadatelů soubor groteskních moduritových figurek, pravděpodobně vyrobených spisovatelem. Nechybí ani ukázky z jeho rukopisů či pracovních poznámek. Celou výstavou se pak vine Fuksův oblíbený motiv zrcadel a zrcadlení.
Hluboký zážitek z mládí vyústí u některých umělců v celoživotní téma, které jakoby nemohou opustit. U mnoha spisovatelů druhé poloviny 20. století to byly otřesné události druhé světové války, z českých například u Arnošta Lustiga, Jiřího Weila či právě Ladislava Fukse. U něj tyto zážitky předurčily náladu, témata i zaměření jeho literární tvorby.
