Článek
Dosud takto transplantovali lékaři játra jen třem dětem, kdy byl dárcem jejich otec.
Pětačtyřicetiletá Gabriela měla zhoubný nádor jater a byla několik měsíců na čekací listině pro transplantaci jater. Když jí lékaři sdělili, že je možné, aby jí část jater někdo daroval, nedokázala to svým příbuzným říci, protože je nechtěla ohrozit. „Nechala jsem si to pro sebe, až na rodinné oslavě jsem se prořekla,“ řekla.
O pět let starší sestra Renata se nabídla, že jí polovinu svých jater daruje. „Je mi líto, že jsem se to nedozvěděla dříve,“ uvedla sestra. Sestry náročnou operaci absolvovaly 2. února, dnes Gabrielu lékaři propustili z nemocnice. Obě se cítí dobře, potřebují ale ještě nabrat sílu. Už po několika hodinách od operace se podle transplantačního hepatologa Pavla Taimra začnou jaterní buňky množit a orgán doroste zhruba do dvou měsíců.
Možnost transplantace jater od žijícího dárce nyní nabízejí lékaři v IKEM téměř všem pacientům, kteří jsou na čekací listině.
Podle Taimra počet pacientů na čekací listině na nová játra v posledních letech stoupá, počet dárců je ale přibližně stejný, a tak se řada pacientů nového orgánu nedočká. Proto je třeba hledat nové možnosti, jak nemocným pomoci. Nejčastějším důvodem, proč se v IKEM pacienti dostanou na čekací listinu na nová játra, je podle Taimra karcinom jater. Nyní je to u zhruba 20 procent pacientů. Právě program transplantace od živých dárců nabízí řešení, protože v podstatě obchází čekací listinu.
„V IKEM je ročně na čekací listině přes 150 pacientů, kteří v průměru čekají 148 dní. Ale je velký rozdíl mezi jednotlivými pacienty. Roli hraje tělesná konstituce a například i krevní skupina,“ uvedl Taimr. Nejdéle podle něj čekají pacienti s krevní skupinou 0, u nich je medián asi osm měsíců.
Přednosta kliniky transplantační chirurgie Jiří Froněk doplnil, že dárcem jater se může stát každý dospělý člověk bez závažného onemocnění, který není obézní. Shoda v krevní skupině podle něj není nutná.
Dosud v IKEM od žijícího dárce transplantovali lékaři játra třem dětem. Dárcem byl vždy otec dítěte. Podle Froňka je ale transplantace u dospělých složitější, protože je nutné od žijícího dárce odebrat mnohem větší kus jater. „Přitom nesmíme ohrozit jeho život. I proto se na tyto nejtěžší výkony připravujeme i pomocí virtuální reality, která nám umožní se podívat na orgán nejen zvenku, ale i zevnitř na cévní řečiště,“ popsal Froněk.
Loni chirurgové v IKEM transplantovali játra 143 pacientům, z toho devět byly děti. Podle Froňka je cílem zachovat tento počet transplantací od zemřelých dárců a k tomu ročně udělat několik desítek transplantací od žijících.
