Článek
Terénní nákladní automobil s oficiálním označením Praga V3S (vojenský třítunový speciál) vznikl za necelé dva roky od zadání vývoje pro československou armádu, která v té době postrádala lehké vozidlo schopné poradit si i v tom nejtěžším terénu. Automobil patřil k nejlepším terénním nákladním vozidlům své doby.
Konstrukce „véesky“, jak se autu také přezdívá, sice vycházela ze sovětských zilů či amerických studebakerů, dostala však řadu podstatných vylepšení, a výsledek tak je plně dílem českého konstrukčního týmu. Důležité jsou třeba redukce v nábojích kol, které zvyšují světlou výšku vozu, a tedy jeho průchodnost terénem. V tom pomáhá také pružný žebřinový rám, který snese i velké překřížení. Terénním vlastnostem „véesky“ se vyrovná jen málokterý novější dopravní prostředek – automobil se může brodit metrem vody, zvládne i kolmou překážku vysokou 40 centimetrů. Daní za výborné terénní vlastnosti je ale pohodlí. Automobil je hlučný a náročné je také jeho řízení. Pragovka má sice poměrně výkonné vzduchové brzdy, chybí jí ale posilovač řízení.
Automobil se vyráběl až do 80. let 20. století. Během té doby prošla Praga V3S jen lehkými modifikacemi, větší změny se uskutečnily až na počátku 80. let, když už se vyráběla v Bratislavských automobilových závodech (BAZ). Poslední vozy vyjely z BAZ v roce 1990. Za 37 let sériové výroby vzniklo zhruba 130 tisíc vozů. Československá armáda v minulosti používala až 25 tisíc kusů Pragy V3S, z nichž mnohé převzala i česká armáda.
Ještě později řada firem nabízela modernizace V3S. Například ve Vojenském opravárenském podniku v Přelouči dostaly vodou chlazené motory Avia, podnik AOV Benešov nabízel generální rekonstrukce vozů a jejich osazení licenčními motory Detroit Diesel. Modernizované vozy byly vesměs pro civilní zákazníky.
