Článek
V části Prahy bude nadále platit omezení elektrických vozítek segway. Ústavní soud zamítl stížnost Asociace Segway ČR, která bojovala proti omezení. Soud nezjistil porušení základních práv stěžovatele. Spolu se zamítnutím stížnosti soud odmítl návrh na zrušení části zákona o provozu na pozemních komunikací.
Magistrát hlavního města přijal regulaci v památkové rezervaci a dalších oblastech s vysokou koncentrací pěších v roce 2016. Zdůvodnil ji hlavně ochranou bezpečnosti a zdraví chodců. Reakci asociace a magistrátu zjišťujeme.
Soudce Jan Filip uvedl, že lze stanovit zákazy tam, kde hrozí nějaké nebezpečí. Soud tak neshledal nic neústavního na tom, že hlavní město reguluje provoz přepravníků v historickém a širším centru s ohledem na bezpečnost chodců.
Magistrát přijetí regulace objasnil tím, že oblast zahrnuje Pražskou památkovou rezervaci, kde je vysoká koncentrace pěších, dále i širší území hustě obydlené a s velkým množstvím chodců. Cílem omezení bylo chránit chodce před rizikem kolize s přepravníky.
Ke střetům nedochází, tvrdila asociace
Asociace v ústavní stížnosti uvedla, že přepravníky nejsou nebezpečné a ke střetům s chodci v praxi nedochází. Podle Ústavního soudu může být zákaz vjezdu i preventivní, aniž existuje určitá statistika policie nebo stížnosti občanů. Soud uvedl, že důvody ohrožení bezpečnosti chodců není nutné dokládat, protože vycházejí z technických vlastností a parametrů osobních přepravníků.
Podle Fialy váží přepravník 47 kilogramů, a pokud člověk s hmotností okolo 100 kilogramů projede rychlostí 20 kilometrů za hodinu okolo slepého nebo matky s dětmi, může nastat nepříjemná situace. Soudce také uvedl, že v některých zemích provoz těchto zařízení dovolený je, v některých není. Jako příklad zmínil například Velkou Británii, kde se v místě pohybu chodců nemohou pohybovat jiné dopravní prostředky.
Asociace neuspěla už dříve se žalobou u Městského soudu v Praze ani s následnou kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Konkrétně se soudy zabývaly opatřením obecné povahy, které umožnilo rozmístit dopravní značky v území definovaném jiným magistrátním nařízením. Nejvyšší správní soud zhodnotil regulaci jako přiměřenou a řádně odůvodněnou.
