Článek
Galerie, kterou Pudil několik let na pražském Klárově budoval z někdejší transformační stanice, se dnes otevřela prvním návštěvníkům. Ti do večerních hodin stáli ve frontě, aby mohli vidět první výstavy. Zástupci vedení Kunstalle řekli, že se s nimi organizátoři happeningu nespojili, Kunsthalle Praha ale podle nich bude otevřenou platformou, která umožňuje diskusi různých názorových proudů napříč uměleckým spektrem.
Podnikatel Pudil se v roce 2005 zúčastnil odkupu Mostecké uhelné společnosti od skupiny Appian Group. V roce 2010 svůj podíl prodal společnostem Pavla Tykače. Pudil se podle veřejně dostupných zdrojů nepodílel na privatizaci Mostecké uhelné společnosti a nebyl souzen v žádném z procesů, které se privatizace týkaly.
Řečníci dnes uvedli, že vnímají skoro stejně, jestli se Pudil na privatizaci Mostecké uhelné podílel, nebo „jí přihlížel“. Performeři přinesli plátna, na nichž byly přetištěné euro bankovky, na nich drtili kusy „uhlí“, jedli je a poukazovali na to, že pokud mohou lidé dýchat zplodiny způsobené jeho těžbou, dá se uhlí i jíst. Plátna potřísněná kousky rozdrceného a vyplivaného uhlí pak zarámovali a uvedli, že je Pudilovi nabídnou k odkupu do jeho budované umělecké sbírky. Počet účastníků protestu vyrovnal počet policistů a novinářů, kteří akci přihlíželi.
„Tak jako mnoho jiných muzeí a galerií na světě se i Kunsthalle v pozici nezávislé a neziskové instituce stává terčem kritiky spojené s jejím financováním. Jsme připraveni v budoucnosti například uspořádat veřejné setkání s cílem vést o daném tématu dialog,“ řekl za vedení Kunsthalle Ondřej Čížek.
„Kunsthalle Praha je od počátku financována ze soukromých zdrojů, které do okamžiku otevření pocházejí primárně ze zdrojů zakladatele, nadace The Pudil Family Foundation. Její spoluzakladatel Petr Pudil v současné době podniká v mnoha oblastech, od obnovitelných zdrojů energie přes nemovitosti, chemii až po investice do mladých firem v biotechu. Petr Pudil svůj podíl v uhelné společnosti Czech Coal získal až po její privatizaci a následně ji prodal v roce 2010, tedy šest let před pařížskou dohodou o změně klimatu. Jedním z hlavních důvodů prodeje byla právě environmentální politika zemí Evropské unie,“ uvedl Čížek.
„Petr Pudil pro nás představuje kapitalistického podnikatele a zosobňuje systém, který stojí za hlubokými sociálními nemravnostmi současného světa. Petr Pudil nestojí o blaho, jak tvrdí, ale stojí naopak o zhodnocení vlastního majetku a o symbolický statut, který vybudoval na dohled od Pražského hradu,“ uvedla jedna z řečnic.
„To všechno jsou momenty, které současné umění ve svém kritickém pohledu nahlíží a analyzuje. Vedle ekologických témat se současní umělci a umělkyně věnují globálním nerovnostem, reprezentaci veřejného prostoru a současnému neokolonialismu, který mimo jiné souvisí s podnikáním nadnárodních korporací. My ale stále věříme, že umění má sílu emancipovat a působit subverzivně. Věříme, že skrze umělecké činy můžeme formulovat cesty společného úniku z kapitalismu, který vede tento svět do záhuby,“ zaznělo v projevech.
