Článek
Na koncertech od 12. do 14. ledna v pražském Rudolfinu dále zazní Symfonická rapsodie z opery Elektra Richarda Strausse v úpravě Manfreda Honecka a Tomáše Illeho a v české premiéře Larghetto pro orchestr Jamese MacMillana.
„Anne-Sophie Mutterová patří k muzikantům, které zvu při každé příležitosti. Při spolupráci, jako je dirigent a sólista, nezáleží – nebo by nemělo záležet – jen na tom, jaké má ten určitý muzikant hráčské schopnosti, ale podstatné je, jaký je to člověk. Anne-Sophie není jen jedna z nejlepších houslistek na světě, ale je to i obdivuhodná osobnost, která ve své nadaci pomáhá mladým muzikantům. Když společně hrajeme, vím, že za každou notou je člověk, její osobnost,“ uvedl dirigent večera Manfred Honeck.
Německá houslová virtuoska Mutterová se na umělecké scéně pohybuje už 45 let. S ČF poprvé vystoupila pod taktovkou Honecka v dubnu 2016 ve Dvořákově Koncertu pro housle a orchestr a moll. V roce 2010 zahrála na festivalu Pražské jaro s Pittsburským symfonickým orchestrem.
Ke svému nynějšímu hostování si přizvala třicetiletého španělského violoncellistu Ferrándeze, který úspěšně prošel její vzdělávací nadací, již založila v roce 2011. „Nikdo doopravdy neví, co vedlo Brahmse k tak neobvyklé kombinaci sólových nástrojů, jakou jsou housle a violoncello. Často s nimi zachází tak, jako by to byl jediný osmistrunný nástroj, který s nevídanou silou čelí celému orchestru,“ podotkl Ferrández k Dvojkoncertu pro housle a violoncello a moll.
Další dvě uváděná díla spojuje jejich premiérování Honeckem. Larghetto pro orchestr skotského skladatele a dirigenta Jamese MacMillana vzniklo v roce 2017 instrumentací původní skladby Miserere z roku 2009, která byla napsána pro osmihlasý sbor a cappella na žalmové texty.
Zatímco Larghetto pro orchestr Jamese MacMillana v Rudolfinu zazní poprvé, další skladbu, Symfonickou rapsodii z opery Elektra Richarda Strausse, kterou společně vytvořili Honeck a Tomáš Ille, mohlo pražské publikum v provedení prvního českého orchestru slyšet už před sedmi lety.
Rapsodie představuje různé části opery, které autoři nově propojili, přepracovali instrumentaci a tektoniku díla uvedli do nových kontextů. Hudebně-dramatické dílo bylo přetvořeno do podoby díla koncertního, které má zcela jinou strukturu i požadavky na provedení. Jednotlivé hlasy zpěváků nahradily nástroje, celková zvuková struktura díla byla rovněž podřízena koncertnímu provedení. Redukováno a změněno bylo i původní obsazení orchestru, které bylo přizpůsobeno možnostem běžných symfonických těles.
