Článek
Hra Encyklopedie akčního filmu je sci-fi komedie o svobodných lidech v nesvobodné době. Novou komedii dnes uvedou i Na Fidlovačce, kde v inscenaci chorvatského dramatika Miro Gavrana dva muži řeší, jak je oba podvádí stejná žena.
Tomáš Dianiška spolupracuje jako autor a herec s několika pražskými scénami. Je autorem více než dvacítky her, které sklízí úspěch mezi diváky a uznání odborníků. Encyklopedie akčního filmu vypráví o Matěji, učiteli dějepisu na základní škole, který miluje akční filmy. Další hrdina hry Vašek miluje všechny holky a hlavně Matějovu sestru. Co se stane, když s pomocí mixéru a plutonia sestrojí červí díru, která vytvoří zkratku v čase a roztočí divoké dobrodružství a oba mají jen pár hodin na to, aby zachránili svět před zkázou, uvidí dnes poprvé premiérové publikum.
Konverzační komedii chorvatského dramatika Miro Gavrana Muž mojí ženy uvede dnes Divadlo Na Fidlovačce. V rolích dvou mužů, které žijí se stejnou ženou, aniž o tom vědí, vystoupí Michal Dlouhý a David Novotný. Ti se jako herečtí partneři potkají poprvé od společných studií na konzervatoři. Hra vypráví o tom, jak jedna žena dokáže hravě obelhávat dva muže. A to celých pět let. Jeden o druhém přitom nemají ani tušení a věří, že jsou pro svou lásku tím jediným vyvoleným. Jednou ale všechno praskne a oba se setkávají, aby situaci po chlapsku vyřešili.
Komorní Divadlo Kalich dnes uvede premiéru hry francouzského autora Ericha Schmitta Oskar a růžová paní. Hrdinou hry je nevyléčitelně nemocný chlapec, kterému sekunduje babi Růža z nemocnice, která je sice o dost starší, zato má ale mnoho zábavných historek a na rozdíl od rodičů si s malým pacientem povídá. Příběh přátelství zvídavého Oskara, píšícího dopis Pánubohu, a Růži vypráví více než o nevyhnutelném umírání mnohem spíš o životě, o lásce a o naději. Oskara hraje Josef Polášek a babi Růžu Pavla Tomicová.
Studentské Divadlo Disk uvede dnes večer poprvé autorskou inscenaci III. nádvoří 48/2. Vychází z dramatického textu režisérky a studentky DAMU Elišky Říhové, která se inspirovala současnou proměnou katedrál, kostelů a především jejich návštěvníků a obyvatel. „Málokdo si totiž ještě jde sednout do kostela. Chodíme okolo do práce, a to nám stačí,“ vysvětlila svou motivaci režisérka.
Divák se stane součástí divadelního prostoru, a tedy i představení, jelikož je v prostoru volně umístěn, nikoliv zasazen do sedaček v hledišti, uvádějí tvůrci. III. nádvoří využívá podobu prázdného divadla s katedrálou, aby diváky vyprovokovalo k vlastnímu postoji k duchovnosti a tradici. Atmosféru kostela se tvůrci snaží vytvořit takzvanou nehmotnou scénografií, tedy skrz proudy světla, kouř a zvukové efekty.
