Článek
Dětem je při představení dovoleno vše, mohou spontánně reagovat na to, co vidí a třeba se i zapojit tím, že se vydají do středu hracího prostoru. Premiéra bude 16. března na Nové scéně Národního divadla v Praze.
Takzvané divadlo 0+ se začalo profilovat na přelomu 70. a 80. let. Víc než deset let se mu věnuje i režisérka a choreografka BatoLaterny Hana Strejčková. „Malý divák nepotřebuje pohádkový souboj dobra a zla ani časovou posloupnost. Stačí mu postupně dávkovaná překvapení, která aktivizují smyslové vnímání a pomáhají rozvíjet to, co už dítě zná nebo porozumět něčemu novému,“ říká o nejmenších divácích.
Ve středu jeviště je hrací prostor a malí i velcí diváci sedí okolo. Tři tanečníci a mimové postupně zapojují do hry několik abstraktních objektů, které mohou tak trochu připomínat poetiku známého Studia Kamarád. Loďky, růžový strom nebo žížalky jsou na dotek měkoučké jako plyšáci.
„BatoLaterna však rozhodně není volnočasovou hernou. Vše, co se na jevišti děje, jsou předem nazkoušené a promyšlené situace, připravené na to, že do nich děti budou zasahovat. Nepodbízíme se jim lacinou infantilitou, ale snažíme se naladit na jejich vlnu vnímání. V inscenaci se nemluví běžným slovníkem dospělých, ale citoslovci, zvuky, vibracemi, pohybem a manipulací s objekty,“ vysvětlila režisérka.
Pro rodiče pořadatelé připravili prostor pro odložení kočárků a nosítek, přebalovací pulty i speciální koše na použité pleny. Zdůrazňují ale, že BatoLaterna není dětským koutkem, kam by rodiče své děti na hodinku odložili a zašli si na kávu. Musejí být svým potomkům vždy nablízku.
