Článek
Jeho rodiče, samice Soňa a samec Bimbo, pocházeli ze Sumatry a do Troji přišli jako mláďata. Z historicky prvního mláděte narozeného v české zoo měli proto chovatelé velkou radost. Jeho matka se však o něj nemohla starat, brzy po porodu zemřela.
První dny malý opičák strávil v inkubátoru a chovatelé jej odkojili odstříkaným lidským mlékem z porodnic. Doslova z plenek ho vypiplal jeho takřka „adoptivní otec“, dlouholetý ředitel zoo Zdeněk Veselovský. Šéf zahrady i chovatelky vozili Kamu v kočárku na procházky, malý orangutan se také několik let pohyboval v podstatě volně, hrál si, měl svou prolézačku, ředitel si ho bral i do rodiny, byl jako jeho třetí syn.
Když Kamu přestěhovali do pavilonu, museli za ním zpočátku denně chodit, aby mu nebylo smutno. „Později se vždy se mnou podělil o rozmačkané ovoce, což já samozřejmě nemohl odmítnout,“ popsal Veselovský jejich pouto, které vydrželo až do jeho smrti. Kontroverzní umělý odchov ale do jisté míry narušil Kamovy instinkty, byl silně vázán na lidi – zvláště na chovatelky, a v podstatě se neuměl chovat jako pravý orangutan.
Protože jeho rodiče pocházeli z volné přírody, byl nicméně Kama pro chov geneticky velmi cenný. První partnerku Upitu však k sobě dostal až v 27 letech, v roce 2000. O rok později se Kama konečně stal otcem, samečky Filipa a druhorozeného Pagyho porodila Upita ale v hodonínské zoo, kam je přestěhovali kvůli stavbě nového pavilonu. Zpátky do Prahy, do pavilonu Indonéská džungle, se rodina orangutanů vrátila v roce 2004.
O tři roky později rozšířila skupinu samice Wilhelma, která už po čtvrt roce uhynula. Kama na ni reagoval špatně, přestal dokonce komunikovat a dlouho trvalo, než se zas sblížil i s Upitou. Ta ale v červnu 2012 odjela na doporučení mezinárodního koordinátora do zoo v Izraeli (kde žila až do smrti v květnu 2017) a v Praze vytvořili novou skupinu. Kama dostal vlastní „výminek“, kde uhynul jen pár týdnů poté, co se jeho následníkům narodila samička Diri.
