Článek
Jde o soubor 26 děl – obrazů a prací na papíře, přičemž většina pochází z posledního období. Výstava v galerii, která sídlí v Schönkirchovském paláci v Mikulandské ulici, potrvá do 19. března.
Název výstavy si autor vypůjčil ze stejnojmenného textu teoretičky umění a kurátorky Jany Ševčíkové, který se objevil v katalogu Mertovy výstavy z roku 1998. Manželům Ševčíkovým teoretikům umění a kurátorům, kteří nedávno oslavili svá životní jubilea, autor výstavu věnoval.
„Výstavou chci současně připomenout i odkaz Jany a Jiřího Ševčíkových, kteří jsou neodmyslitelně spjati s porevolučním vývojem současného českého umění, jsou to oni, kdo významně pomohli propagovat současné umělce nejen u nás, ale i v zahraničí. Loni a předloni mí přátelé oslavili 80. narozeniny a je potřeba si je připomínat,“ říká Merta.
Společným jmenovatelem nové Mertovy tvorby je volné malířské téma, výstava prezentuje různorodé přístupy k malbě jako médiu. Některé velkoformátové obrazy jsou místy malované třeba koštětem, étericky zase působí malby kávou, jiná díla obsahují stopy po přiznaných materiálech, jakými jsou například dřevěná deska vykukující z monumentální malby, rozbitá součástka ventilátoru, zdravotní náplasti, nebo plátno kopírující stopy po kávě s mlékem, kterou autor rozlil na podlahu ateliéru.
Převážně figurativní polohy zobrazující často banální výjevy všední reality. Objevují se i témata cirkulující mezi životem a smrtí, jako v případě dvojice děl s názvem Dát život, vzít smrt, kdy autor do materiálového obrazu zasadil časový spínač ventilátoru s technickým názvem SMR-T.
Jan Merta patří k malířům, kteří na výtvarnou scénu vstupovali v 80. letech, kdy světu umění vládla postmoderna. Rozešli se s principy modernismu a dali se na různé cesty s odlišnými malířskými názory a styly. Právě Merta svou tvorbou, zacílenou do osobní paměti, je jedním ze stěžejních představitelů nové malby.
