Článek
Ticho v názvu videoprojektu je synonymem izolace a lockdownu, období kompletního uzavření prakticky veškerého okolního světa, během něhož ztichla celá společnost. Premiéra se plánuje na počátek letošního roku.
Videoprojekt, jehož podtitul zní Sedm světadílů, sedm skladeb, sedm tanců, sestává ze sedmi tanečních choreografií odehrávajících se v sedmi opuštěných budovách v Drážďanech a dalších místech Saska. Zde Jiří Bubeníček s Nadinou Cojocaru dlouhodobě žijí a prožívali tu i první lockdowny za pandemie nemoci covid-19.
Cílem projektu je podle Bubeníčka překonávat vzdálenosti, samotu a odtržení od lidského kontaktu skrze hudbu a tanec. Ke všem sedmi videofilmům vznikly nové kompozice tvůrců, jako jsou například Sascha Mock z Německa, Karen LeFraková z New Yorku nebo z České republiky hudebník David Novotný a violoncellistka Terezie Kovalová.
Choreografie Bubeníček věnoval jednotlivým zemským kontinentům a některé z nich vznikaly částečně improvizací tanečníků, jejichž diverzita se odráží jednak v pohybových stylech, národnostech či věku. Interprety jsou jednak studenti drážďanské vysoké taneční školy, ale i šedesátiletí umělci.
Sedmačtyřicetiletý Jiří Bubeníček pochází spolu se svým dvojčetem Ottou ze slavné cirkusové rodiny. Povolání artistů se nám zdálo být předurčeno, řekli již dříve v rozhovoru s ČTK. V jejich 11 letech je ale učitelka tance doporučila ke studiu na pražské Taneční konzervatoři. Dalším milníkem pro ně byla soutěž v Lausanne, kde je oslovil slavný John Neumeier a nabídl jim studium na baletní škole v Hamburku. Po absolutoriu na konzervatoři přijali v hamburském souboru angažmá a jejich kariéra nabrala raketový vzestup.
Otto byl od roku 1997 prvním sólistou hamburského baletu, Jiří v roce 2006 odešel do drážďanského baletu Semperoper. V roce 2014 oslavili čtyřicetiny a rozhodli se skončit s aktivním tancem, přesto špičkově tančili i dlouho poté, kdy mnozí tanečníci odcházejí „do penze“. Bratři Bubeníčkové se věnují choreografii a dalším uměleckým oborům s tancem a scénickým uměním spojeným.
